Raft.cz

Tisk z adresy https://rivers.raft.cz/Clanek-South-Nahanni-River-IX.aspx?ID_clanku=738

South Nahanni River VII.

article from serial: Expedice | published: 1/29/2007
26.srpna. Sušíme se, abychom byli zase mokří.

Dnes zůstáváme na místě. Tábořiště je dobré a tak dělám velký oheň, sušíme a vaříme čočku s lanšmítem. Následují kotle čajů (vzpomínka na Vaškovo prohlášení na Šumavě na tábořišti u ještě mrňavé Malše) a budujeme přístřešek i nad ohněm, protože opět začalo pršet. Zbyšek se rozhodl změnit ráz Kanady, pálí celé stromy. Na vodopády Virginia to máme asi 60 km. V 8 večer se opět spouští liják a prší až do rána. Komfort přístřešku nad ohněm (to původně bylo tropiko na stan), jsme zaplatili vodou ve stanu. Ten ležel roky zabalený, impregnace žádná. Plaveme, a jak se mi zpočátku líbila karimatka s reliéfem plata na vejce, jo, tak to přesně vypadá, tak každá ta prohloubenina je nádržkou vody. Snažím se moc se nevrtět, abych se namáčel jen minimálně a odevzdaně tu vodu ohřívám tělem.

Reklama
27.srpna. Volej.

Tábořište na bahnopísku Musíme tedy zase sušit, hlavně spácaky a pak jedeme přes 6 hodin (po každé hodince si dávám cigárko) na velmi líně tekoucí vodě – je to volej před Virginia Falls. Řeka se tu dělí na množství ramen, musíme si vybírat. Přitom neplatí, že nejširší rameno bude průjezdné, jsou i mělčiny. A samozřejmě vítr proti. Míjíme chatu Sunblad vlevo, za ní meteorologická stanice s anténami na stožárku vedle chatky. Možná telemetrický přenos informací o počasí a taky možná systém PBL. Zbyšek hlásí, že hora Sunblad bude 10 km před vodopády, je ale až skoro u nich, a ty slyšíme už na čtyři kilometry. Před nimi je u pravého břehu plato z plastových (fuj) dílců, na břehu budka se třemi stěnami a vedle se válí losí shoz, obrovská lopata.

Jsme ve velkém campgroundu, potkáváme se zde s osádkami oněch kánoí. Je to organizovaná skupina, akce nějaké agentury na dobrodružství z Calgary. Hlavní organizátorkou je asi „Babička“. Tak jsme ji se Zbyškem nazvali. Její oblečení mi připomíná českého vodáka - čím omšelejší a roztrhanější - tím lepší. Kalhoty měly původně asi modrou barvu, na nich  pestrobarevné záplaty, nahoře pískový kabátek, na hlavě klobouk s leteckými brýlemi (tyto brýle doporučují v průvodci proti moskytům). Její oblečení ostře kontrastuje s ostatními, mají na sobě nové oblečky se zářivými barvami. Babičce je asi 55 - 60 let a je velmi roztomilá.

Nacházíme vybudovaná tábořiště, jednotlivé plácky jsou roztroušeny ve stráni po lese, na každém je místo pro jeden až dva stany, u každého stůl s lavicemi a ohniště s kovovým roštem. Přepych a kultura v divočině (aha, teď jsme v parku). Žádná vodácká družba se nekoná. Věnujeme se vaření, když tu přichází Babička na kus řeči, vyzvídá odkud jsme. Naše už oblíbená odpověď je: a kdopakže to porazil kanadské národní hokejové mužstvo na olympiádě? A hned jsou doma. Je to trošičku neslušné, ale to mají za to, že kdysi jejich hokejisti házeli v Praze z hotelového balkonu dětem žvejkačky a fotili si to. Babička předpovídá na zítřek slunečný den a přeje dobrou noc. V noci začíná pršet. Ujeli jsme za dnešek šedesát kilometrů, podle GPS jsme od předchozího tábořiště přímou čarou čtyřicetdva.

28.srpna. Lenošíme
Virginia Falls Ráno prší už jen slabě, Zbyškovi se nějak nechce jet, vylejzáme ze stanu až v poledne. K snídaňoobědu jsou kolínka s hrachovou polévkou s kousky salámu. Veverka ukradla Zbyškovi celou polovinu tyčinky power bar. Okamžitě ji přestal milovat a jak na ni doposud mazlivě šišlal, musela si nyní vyslechnou jeho láteření. Zvířátko má u našeho plácku „svůj“ strom, u kterého jsou čtyři díry do země se zásobami – hromádkami šišek. (tady se to už připravuje na zimu). Chodí k nám na drobky, prošmejdí i místo pod stolem a běží k sousedům. Další strávníci jsou černohnědobílí ptáci. Hopkají po stole, sedají si na okraj kotlíku a zobou z jeho vnitřní stěny, zatímco z druhé strany jím já, to je boží harmonie, se lžící mám ale větší šanci já, jsem lakomý. Jsou to Gray Jay nebo také Camp‘s rubbers zloději tábořišť. Na rozdíl od veverky jim chutnají i kolínka. Připravil jsem si stroužek česneku (každodenní zdravotní prevence) a než jsem se nadál, ptáček si ho odnesl na strom. Teď nadávám zase já. Nijak ptáčkovi ale nechutnal, stroužek upustil a pak si dlouho předlouho čistil zobák o větev. Česnek jsme snědli my. Dnes se mi do vaření navezl Zbyšek, nadávám (opět), že jeho oheň je neúpravný, jako hořící smetiště. Při osekávání větví smrku se mi tam připletl palec, zasáhlo to i nehet a tak jsem dostal na sebe vztek. Tupá sekerka. Zdravotní problémy by tu byly přepych, řeším to podle Nevrlého, funguje to. Jdeme se podívat na vodopády, stále prší, přesto jsem udělal fotky horní části vodopádu. Na útesu vedeme se Zbyškem chytré silácké řeči kam by se to ještě dalo jet, než by se spadlo dolů. Vodopády jsou bez pěti metrů dvakrát vyšší než Niagarské. Zbyšek se vydává na obhlídku portáže – přenášení, co nás zítra čeká. Stále prší, jdu spát, nic jiného se ani nedá dělat.

Honza (Kimbo)




Další kapitoly:


 
 


Facebook Facebook   RSS - články a novinky RSS 2.0 Email na redakci serveru raft.cz Chcete psát články pro raft.cz? Trička a mikiny raft.cz O raft.cz
Uvedené texty mají pouze informativní charakter. Vodácký sport je potencionálně nebezpečný a vždy je nutné posoudit zobrazené informace dle aktuální situace.