1. září.

Po obědě opouštíme hezké tábořiště s vyvěračkou a po chvíli vyjíždíme z Prvního kaňonu. Asi po 6 km má být Klaus Hot Springs, malá jezírka, spíš hluboké louže s vývěrem teplé, 35 stupňové vody. Bujně se bavíme představou, že tam najdeme Babičku. Žádná legrace se ale nekoná, teplou vyvěračku někde míjíme. Zbyšek nadále ignoruje kilometráž a tak jsme přišli o teplou koupel a možná i o scénu „Babička v lázni“. Představa, jak se tam Babička ráchá nahatá, nás doposud bujaře rozveselovala.

Údolí už je širší, Nahanni se rozlévá do množství ramen, zatím ale stále teče. Přes hodinu vyhlížíme nějaké tábořiště až konečně bereme zavděk písčitou pláží na mělčině. Je poměrně teplo, bez větru a „konečně“ jsou tu mraky komárů. Naštěstí to rychle přestalo. Právě kvůli komárům Zbyšek volil na sjetí řeky tuto pozdější roční dobu, v létě je to prý hrůza. V informacích o řece je zapsán rekord 57 zabitých komárů na jedno plácnutí rukou. Panebože!

Přes dolní část našeho ostrova přešel nedávno medvěd, mířil proti proudu. Podle stop to byl méďa grizlík (Jeremy, oregonský znalec přírody, to později potvrdil podle fotky), velikost zadní tlapy téměř jako moje zadní. Doufám, že zpátky půjde jinudy. V noci na dnešek se mi ulomil ventil od medvědího repelentu, co mám stále u sebe. Celá „stříkačka proti medvědům“ je tedy nanic. Zvířátka, máme vás rádi, nekousejte nás!!!

Celý ostrůvek je písčitý snad jen půl metru nad vodou. Není to zrovna vhodné místo na ložírování, není ale žádný výběr. Jestli nahoře zaprší, můžeme plavat.

Je těžko uvěřitelné, že bez jiného dalšího omezování pro výběr tábořiště, jakými jsou u nás doma např. pole, pozemky, koleje nebo silnice hned u řeky, ploty, zástavba, a jiné překážky, tak i bez tohoto zde je o přijatelné plácky na stan nouze. Něco přívětivého jako náš trávník nebo palouček tady neexistuje. Skály, suťoviska, písečné nebo kamenité břehy, pár rovných ploch v lese, jenže buď se stromky hustě vedle sebe, nebo sice s  místem pro stan, ale na zemi vrstvy padlých stromů, větví, kameny. Nebo uschlé bláto a větve a stromy nanesené velkou vodou. Ani jít se po tom nedá. Hezká místa podle mých představ jsme měli první noc na Island Lake a u vyvěračky. Dnes bereme vodu z potoka, který se zprava vlévá, a kde je voda o poznání čistší.

2. září. Konec na South Nahanni River

Ráno vstávám brzo. Nízké slunce natahuje dlouhé stíny, vzduch je zářivě křišťálový. Náš stan, ze strany prosvětlený, září jako lampión. Je nádherně! No jo, naši překové vlastně pojmenovali měsíc září podle těch typických průzračných zářivých podzimních dnů. Procházím se, co mi velikost ostrova dovoluje. Fotím si stopu tlapy medvěda, ke které pro srovnání otiskuji tu svou. Medvěd šel zpátky opravdu jinudy, žádné jiné stopy jsem tam už nenašel.

Skály napravo už ustoupily do pozadí, celé údolí se začíná rozšiřovat, známka nedalekého soutoku s Liard River, konec South Nahanni River a vlastně i konec Mackenzie Mountains. Dál na východ, na sever i na jih, už je jen plochá krajina.

Honza (Kimbo)