Před lety jsem si byl zapádlovat na peřejnatém úseku Žejbra z Vrbatova Kostelce. Tehdy jsem chtěl dojet co nejdále, ale kvůli nedostatku času jsem skončil v Podlažicích s tím, že spodek si nechám na jindy. No, na to „jindy“ nedošlo dost dlouho. Nedávno jsem se ale konečně s tímto letitým restem vypořádal a splul spodek Žejbra až k ústí do Novohradky. Pod dojmem sousedního spodku Ležáku jsem předpokládal, že to bude víceméně relaxační „brnkačka“. Trochu jsem se zmýlil…

Po opadnutí povodňové vlny z bouřkových lijáků jsme s Andílkem vyrazili směr Podlažice. První pohled do koryta mne zrovna moc nenadchl. Vypadalo to, že aktuální stav (vodočet Rosice – 28 cm) mi už příliš hezkou jízdu nedopřeje a bude to asi o dření. Naštěstí toto se nenaplnilo a s nedostatkem vody problém nebyl. Na startu Žejbro docela příjemně teče a většinou rychlejší proud si udržuje dost dlouho. Navíc jeho hladinu průběžně zdobí vlnky drobných peřejek. Díky tomu, že břehy lemují vzrostlé stromy, má splutí hezký přírodní ráz. Celkově se plulo (zatím) příjemně.

Svižnou a zajímavou plavbu do Rosic proložila klidná hladina vzdutí dvou jezů. Pod tím prvním na 8,7 ležel v lodi nezdolatelný strom, takže přenáška se poněkud protáhla. Kdyby náhodou někoho napadlo tenhle jez sjet, tak konec spádové desky je zpevněn vystupujícími larseny. Pokušitel si tak minimálně bude koledovat o rozpárání lodě. Jinak s padlými stromy se tady vzhledem břehovým porostům musí počítat a jistá obezřetnost je na místě. Druhý šikmý jez na 7,3 se dal bez problémů sklouznout. Za ním se ještě o zábavu postaral nižší stupeň.

Dosažením Rosic končí dosavadní spíše přírodní splutí a nastupuje civilizace. Aspoň koryto je dále pěkně vyčištěné. Voda stále svižně proudí a najde se i pár stupínků na zpestření. Jeden z nich však představuje potencionálně nebezpečné místo. Jestli něco fakt na vodě nemám rád, tak to je pádlování mezi zdmi, které občas prakticky znemožňují opuštění toku. Samozřejmě to lze vylepšit tím, že někdo dostane „skvělý“ nápad postavit právě sem stupeň nebo jez. S takto „prudkou inteligencí“ se setkáme i na Žejbru a stupeň na 5,4 se nachází právě v sevření zdí. Za mého stavu s ním nebyl problém. Při rostoucím průtoku by tu ale mohla vzniknout nepříjemná past a naslepo bych k němu nenajížděl.

Blížící se konec civilizované pasáže avizuje nízký silniční most u Synčan. U něho by „slabší povahy“ možná měly zvážit ukončení plavby, protože další kilometry až k Novohradce vyžadují nemalou dávku psychické odolnosti. Žejbro zase začne postupně získávat přírodnější charakter a pobřežní vegetace dodává do koryta dostatku materiálu na jeho průběžné blokování. „Posledním varováním“ pro nenapravitelné nadšence je dosažení zbytků jízku na úrovni rybníka u Brkočel. Navzdory lávce nad ním by se člověk hezky svezl, kdyby těsně poté neležela napříč mohutná vrba. Místo svezení tedy přijde nucené vystoupení a tohle se bude následně opakovat vícekrát.

I pokud máte vysokou potokářskou a bravurně ovládáte stromové splutí, bez opakovaného vystupování to prostě nejde. To, že místy vysoké klouzavé břehy vám situaci neusnadní, se rozumí samo sebou. K tomu přidejte ale řadu míst, kde vám potoční zkušenosti umožní dát překážku nějak v lodi. Každopádně pro vzrostlé osiky, vrby, olše apod. není žádný problém úzké Žejbro stále znovu přehrazovat. Ve chvíli, kdy poplujete nějakých 200 metrů bez potýkání se s nějakým zátarasem, si už můžete gratulovat. Pravda, znám i horší úseky, ale jistou odolnost na téhle části Žejbra člověk potřebuje. Jinak říčka mocně meandruje a nebýt tolika bariér, šlo by o hezkou přírodní plavbu. Na rozdíl od hořejška do Rosic tu voda proudí vesměs pomaleji, což se při proplétání větvovím, podmačkávání pod kmeny apod. rozhodně hodí. Díky pomalejšímu proudu je zdejší stromová akrobacie relativně bezpečná. Myslím, že spatření mostu u Blanska po dosavadním „boji“ naplní skoro každého vlnou neskonalého štěstí. Odsud už to do Novohradky není daleko, takže je prakticky vyhráno…

Vojta B.