Upozornění redakce 2024: Stará koryta Metuje jsou značně zatarasená, obzvláště ve třetím korytu pod Šestajovicemi. Okolo Starého Plesu do Jaroměře téměř neprůjezdné z důvodu padlých stromů, které se díky ptačí oblasti neodstraňují. Lépe končit v Šestajovicích.

Zeptá-li se někdo vodáka, jestli může jet v létě na vodu do východních Čech, jistě dostane tuto odpověď: "Si se zbláznil, ne? Orlické hory mají vodu jen na jaře a Krkonoše jakbysmet. Možná tak Labe nebo Divoká Orlice, když na jaře pouští přehradu, ale jinak nic. Maximálně spojená Orlice." Ano, to je vžití názor, jenže ne tak úplně pravdivý. Jsou celkem 3 a absolutně mimo zájem vodácké veřejnosti. Jednu řeku jsem vám představil pod názvem Dolní část Úpy. Jedná se o alternativy přeplněných a notoricky známých řek. Mají hodně společného – sjízdné úseky i v létě, východní Čechy, opuštěné řeky protékající krajinou luk a lesů mimo civilizaci, obtížnost ZW, vhodné pro začátečníky, pohodové letní sjezdy. Všechny tyto úseky měly vodu i v létě roku 2003, kdy většina celoročně sjízdných řek byla absolutně nesjízdná. Bohužel jednotlivé úseky jsou maximálně dvoudenní záležitostí, takže na týdenní splutí jedné řeky můžete zapomenout. Lze ale mezi nimi přejíždět a tudíž poznat i několik rozdílných úseků. Poněkud zajímavá řeka, která má své odlišnosti od ostatních díky svému charakteru, je:

Staré koryto řeky Metuje

"A co to je?" dostávám odpověď od mého kamaráda na otázku, zda někdy jel tuto řeku. "A to se fakt jezdí?" Ono se v pravém slova smyslu nejedná o řeku, ale spíše o potok. Dříve to byla hlavní tepna Metuje, než se provedlo zásahem do krajiny vybagrování nového koryta a odvedení řeky v regulovaném řečišti do Labe. Nicméně staré koryto zůstalo a světe div se, i s vodou.

Pro začátek je nejlepší zvolit silniční most v Dolsku, jelikož pod Novým Městem je několik nepříjemných stupňů, které je nutno za malého stavu vody přenášet. Kousek pod Dolskem těsně před jezem odbočuje poprvé staré koryto od stávající řeky. Je to užší kanál, který v mnohém připomíná náhon k jezu. Nenechte se tím zmást a odbočte, jelikož v novém korytě stejně voda pro splutí nebude. Proud vás unáší asi 4 metrovým korytem vstříc zatáčkám a meandrům. Stromy lemují prakticky celý tok, takže se nemusí bát připalujícího sluníčka. Vše je krásně prořezané. Asi po 2 km přichází první zádrhel. Je jím pila ve Slavětíně. Celé koryto je svedeno do budovy, takže je nutno zastavit vlevo a přenést přes klády na blízkou silnici. Po 50m je most, kde se můžete vrátit zpět na řeku. Opět charakter řeky zůstává stejný a po 2 km je opět jez. Ten má však vlastní náhon a jez vpravo. Pokud přenesete těsně u jezu, tak můžete pod ním dát pohodlně pokračovat. Sice zde není tolik vody, ale těch 100m nějak přepádlujete, a pak se náhon opět vrací. Jen je potřeba při přenášení jezu vlevo dát pozor na ostrého psa. Proto je lepší volit o něco nepohodlnější cestu vpravo.

Jste ve vesnici Roztoky a podjíždíte pod silničním mostem. Řeka je zde nezvykle roztažena do šířky, ale pod vesnicí se opět zužuje. Čekají na vás občasné peřeje, krásné meandry s pěkně proudící vodou v lučinaté krajině a okolními stromy. Nikde ani živáček, k tomu volavky a ledňáčci a jiné ptactvo. Zhruba opět po 2 km jste v Šestajovicích, kde je jez. Přenášení však není vůbec problémové. To je na delší dobu poslední známka civilizace, jelikož od této chvíle pojedete jen zemí „nikoho“. Za vesnicí pak voda více teče, objevují se peřejnatá místa a po několika stech metrech se spojí s vodou z nového koryta Metuje. Začíná zde olej, jelikož po 400m je jez, který to vše způsobuje. Když k němu dopádlujete, je pod ním krásné místo na stan a na vykoupání.

Těsně před jezem je opět odbočka vlevo. Staré koryto zde znovu opouští rovně nalinkovanou řeku a vrhá se do druhé, poslední a dramatičtější fáze. Pokud se v létě pouští z přehrady Rozkoš voda, jízda tímto dolním korytem je docela zajímavá, jelikož máte o pár kubíků navíc. Výškově to může dělat až 20 cm. Asi po 100m od odbočky je tu medvědí past. Celý tok je přehrazen stavidlem, které se nedá podjet ani lehce přenést. Je nutno zastavit asi 10m před ním vlevo a přes vyšší bahnitý břeh přenést do nejbližší zatáčky. Od této chvíle přicházejí místa s prudšími meandry, nízkými podjezdy stromů a kromě jednoho padlého stromu, který je nutno přímo přes strom přenést, je to velmi zajímavé poježdění. Pokud budete mít více vody díky PN Rozkoš, může začátečníkům dělat problémy podjíždět šikmo padlé stromy v nejširších místech. Voda jim lehce stočí loď. Plavba v divočině po 3km končí na druhém stavidle. Opět je zde trochu problém vystoupit na vyšší břeh, ale po nájezdu do odbočky vpravo, kde je taktéž stavidlo, se dá přirazit na levý břeh a vyskočit.

Jste právě v místě, kde rovně pokračuje širší náhon a doprava teče staré koryto. Jelikož elektrárna ve Starém Plese, kam náhon odvádí vodu, v současné době nefunguje, je stavidlo spuštěné. Pokud by elektrárna pracovala, bude vytažené a všechna voda půjde do pěkného jízku. Pozor, je potřeba se trefit a hlavně si to rozměřit, abyste nechytli ránu do hlavy o vytažené stavidlo. Je lepší to přenést. Nastoupit je nutno na pokračující náhon, ne vpravo za stavidlem na původní koryto! Tam po mnoho let nebyla voda, jelikož to vše odváděl náhon, takže je to zatarasené a neprostupné. Náhonem stejně teče více vody, tudíž nastupte do krásného bazénu pod ním a můžete uhánět v prořezaném korytě k elektrárně. Ta je asi po 1 km, když vás čeká ještě snadné přenášení česel pod mostkem. Pak už dojedete k elektrárně ve Starém Plese.

Pokud se rozhodnete pokračovat, je nutno přenést výstupem vlevo a přes mostek kolem pravé části mlýna pod něj. Dále jsou to zhruba 2km k soutoku s novou Metují. Jenže na vás čeká několik překvapení. V zatáčce velmi nízký mostek, který je nutno přenést (špatně se před ním zastavuje), dost zarostlé koryto, které se ale většinou dá proskočit a ještě jeden jez.

Jedna zajímavá příhoda. Když jsem proskakoval asi 1km pod elektrárnou jedno zarostlé místo v úplné divočině daleko od silnice či domů, vymotávám se z větví a najednou koukám, on to na břehu rybář. Co si musel myslet on, když slyšel nadávání a lámání větví uprostřed řeky, dokonale vystihoval údiv v jeho tváři. Tak jsme se jen ve vzájemném němém úžasu minuli a já pokračoval stříc Jaroměři a novému korytu. Od jezu to je pak zhruba 300m a od soutoku s novou řekou, k výstupu pak dalších 500m. Vystupovat se vyplatí na pravém břehu před silničním mostem. Sice je zde prudší břeh pro výstup, ale za ním je krásná louka, místo na nakládání lodí a silnice.

Mně osobně staré koryto příjemně překvapilo. Sice to není žádná divočina, ale není to nudný „bezmyšlenkový“ tok. Stále se něco děje a stále je na co se dívat. Druhé odbočení mi trochu připomínalo Ploučnici, ale není nutné zde tolik přenášet, více to teče, a meandry nejsou o 180 stupňů. Popisovaný úsek zvládnete zhruba za 4 hodiny, pokud zakončíte sjezd ve Starém Plese. Do Jaroměře je to pak další půl hodina. Délkově je to asi 12km. Pokud chcete na řece přestat, míst se najde bezpočet. Jen je občas problém se dostat ven ze zaříznutého koryta, jelikož břehy jsou poměrně kolmé, hlinité a v létě bývají i zarostlé bujnou vegetací. Pokud chcete nějakou hospodu, je v Šestajovicích jen o víkendech (majitelka ji otevírá jen pro své potěšení), ve Slavětíně, a pak samozřejmě v Jaroměři. Kromě několika krátkých míst ve vesnicích je staré koryto úplně opuštěné. Vodu má celoročně. Pokud chcete půjčit na tuto plavbu lodě, je zde jediná půjčovna. Vybaví vás plánkem trasy a pokyny, kudy přesně jet, abyste náhodou "nezabloudili".

Netradiční řeka s netradičním sjezdem během tradičního léta.

Petr