Tento nadpis jsem si vypůjčil z jedné obrazové publikace o této řece. A je to pravda, tuto řeku mám velice rád pro její krásu, mnohotvárnost a divokost. Už pár let jsem do této krajiny jezdil vandrem a konečně nadešla vhodná příležitost si ji splout ze Žlutic do Plas. Stav vody byl limitní. Na vodočtu Plasy bylo 50 cm, pro většinu míst to však stačilo.

Přespal jsem na dnes již zničeném campu Detroit na Boreckém potoce. Došel jsem tam v pátek od nádraží ze Žluticích. Samotný Borecký potok by sjet nešel, je samá kláda. Ráno jsem došel na most u vyústění Boreckého potoka do Střely a nafoukl Pálavu.

Zde nahoře pod přehradou je řeka pěkná a tajemná s krásně čistou vodou. Přes Žlutice se koryto dost zúží, jako kdyby půlka vody zmizela pryč. Řeka se zde kroutí v ostrých obloucích, které byly náročné na vytočení s pálavou. Plavba rychle ubíhala a asi za hodinu jsem byl u nádraží Protivec, kde přitéká zleva Trasovka nebo také Malá střela. Vody má asi jako půlka Střely a je to hned znát. Řeka najednou tvoří oblouky s větším poloměrem a přibyly i rovné úseky. Jen voda už nebyla čistá. Trasovka byla kalná, našedlá a zamíchala tuto barvu do Střely.

Od Chyše je znát další změna charakteru řeky. Tok se zpomalí a řeka se pořád klikatí v zákrutech po loukách. Do Rabštejna to takto trvá tři hodiny a je to docela nuda. Výhled do údolí kvůli zaříznutému korytu skoro žádný a jen se pádluje po olejnaté vodě, která sice trochu teče, ale není to vůbec znát. Konec nudě učiní jez v Rabštejně. Jez je vysoký s dlouhou šikmou spádovou deskou a uprostřed má něco jako korýtko, kde je víc vody. Tam to jde sjet.

Za jezem se řeka zase změnila. Vstoupila do úzkého údolí a přibyl spád, koryto se rozšířilo a objevila se spousta kamenů. Až k Železnému hamru bylo kvůli rozlivu opravdu málo vody. Musel jsem sedět na bortech a manévrovat mezi kameny. Pak se koryto zase stáhlo na nějakou rozumnější šířku a jelo se už lépe. Na loukách pod Černou hatí jsem ukončil sobotní plavbu a utábořil se pod stromy na okraji louky.

V neděli vyrážím po desáté hodině na poslední den plavby. Střela je zde až k vyústění Mladotického potoka velmi hezká. Údolí se rozšířilo a řeka teče velkými zákruty vedle skal a svažitých luk. Koryto se zúžilo a ubylo kamení. Jelo se lépe. Od Čoubova mlýna přibyly chaty a pak i rekreační zařízení. Přítok Manětínského potoka pod mlýnem znamenal další příjemnou dotaci vody a jelo se zase o něco lépe. Za Mladotickou zastávkou se údolí zúží a klikatí se tam dráha. Řeku překonává několika mosty. Jsou tam peřeje a spousty chat, ale i tak je to tam hezké. Na konci tohoto údolí je vysoký segmentový jez, který nadržuje vodu asi do půlky zákruty řeky. Pak se krajina otevře a vjíždím do rozšířeného údolí, na jehož konci je klášter a ves Plasy. Po chvilce jsem u jezu a Plasského kláštera. Zde končím, vytahuji loď, suším a jdu vlak. Cestou se potkávám cukrárnu a dávám si něco dobrého.

Byla to pěkná víkendová plavba za slunečného počasí. Stav vody v Plasech 50 cm stačí tak akorát na proplutí s nafukovačkou v singlu. Na úsek pod Rabštejnem do Železného hamru by to ale chtělo vody více.

Termit