Abys dostal pražského vodáka na řeku Malši, musel bys mít velkou dávku přesvědčovacích schopností. Je to zkrátka od Prahy moc daleko a většinou se v době jarního tání nabízí mnohem blíž řada dalších zajímavých toků. Proto pro mě znamenala Malše dosud jen jméno nastříkané na přídi motorové výletní lodi vozící turisty v Praze po Vltavě. Nebýt tohoto propagačního momentu, ani bych nevěděl, že nějaká Malše existuje (samozřejmě trochu přeháním).

Sjel jsem si ji letos v červenci zcela neplánovaně, když jsme byli s kamarády na cyklistickém týdnu v okolí Kaplice v jižních Čechách. Kamarád Pedro při pohledu z mostu usoudil, že by se Malše dala jet, a tak jsme si v Krumlově zapůjčili dva kajaky Eskymo Diablo a příslušenství. Když jsem obtelefonovával půjčovny lodí, byl jsem agentkami na druhém konci drátu jemně tlačen, abychom si sjeli Vltavu nebo Lužnici. K našemu záměru dát si Malši se stavěly skepticky. My jsme se ale nechtěli dát. Při dalším telefonátu jsem už byl trochu nalomený a pracovníkovi půjčovny jsem pravil: „Když nám to rozmluvíš, tak se na to vykašlem.“ Odpověď byla povzbudivá: „Co bych vám to rozmlouval,“ no a tak se jelo.

Posadili jsme je na vodu ve Skoronicích a sjeli až za most u Pořešína k jakési malé vodní elektrárně, která bývala mlýnem. Trasa čítala cca 15 km a bylo na ní osm jezů, z nichž dva bych považoval za větší vody za nebezpečné.

V Kaplici ukazoval vodočet 40 cm, což bylo cca 5 cm nad minimem. Zářez na pádle je zářez na pádle a neber tuto trofej, zvláště vyskytne-li se v letních měsících za ideálního počasí.

Malše se mi moc líbila. Pod Kaplicí by za vyššího stavu mohla mít i odhadem trojkovou peřej, ale kilometráž říká max. WW II. Celý sjezd byl vyloženě na pohodu a na řece jsme byli zcela sami. Jízdu jsme přerušili kousek nad Kaplicí u zámečku, abychom si dali dva zmrzlinové poháry. To byla injekce, která nám vydržela až do cíle.

Naši kolegové, kteří se vrátili z cyklistického výletu ve směru na Římov a okolí, měli osezené zadky po šedesátikilometrové tůře a jejich vzezření, prozrazující vysílení organizmu námahou a vedrem, nám dalo za pravdu. Zvolili jsme správný program. Mezitím Vltavou v Krumlově, kde jsme potom vraceli lodě, právě projížděl dvoutisícísedmistýosmdesátý vodák rovněž na vypůjčené lodi a diváci na břehu mu dávali osmdesáti procentní naději, že šlajsnu zdolá bez vděčně očekávaného a zábavného „čochtana“.

Mr. Wigo