Troufám si tvrdit, že o Studénce nebo Úlibickém potoku naprostá většina české vodácké populace nikdy neslyšela. Studénka pramení u Zlámanin. Následně její vody vtékají do malé vodní nádrže Jahodnice, za níž Studénka teče poměrně velkým spádem přes obec Stav k Lužanům. Už před touto obcí potok ztrácí páru a už mírněji pokračuje k Robousím, kam zprava přitéká Trnávka. Spojený tok se pak už pod názvem Úlibický potok na říčním kilometru 69 vlévá zleva do Cidliny.

Sám bych asi také o nějaké Studénce neměl moc představu, kdybych ji nepotkával během svých běžeckých tréninků. Časem ve mně tak uzrál nápad, že bych ji mohl někdy sjet, k čemuž mi deštivý začátek tohoto roku dopřál příležitost. Za startovní místo jsem si vybral most hlavní silnice v Úlibicích, kde je potok krásně přístupný. Za ním už je Studénka, stejně jako takřka stále, sevřena vysokými hlinitými a místy podemletými břehy, které spolehlivě znemožňují výhled a dost komplikují také vylézání. Dno potoka je hlinito - štěrkovité a občas je doplněno o nějaké ty kameny, díky nimž se tu vytvářejí lehké krátké peřejky. I jinak potok vcelku rychle proudí. Plavbu však zpomalují příležitostně padlé stromy a naplavené větve. Většinou se sice dají zdolat bez vylézání z lodi, ale párkrát to jinak než po břehu nejde. Po necelých dvou kilometrech se dopluje k zdejšímu jedinému jezu v Řehči mající podobu stavidla. V době mého splutí ovšem bylo otevřené a voda proudila až k němu.

Za tímto stavidlem voda ještě trochu zrychluje. Koryto se lehce vlní a plavba docela utíká. Podobný charakter má teď už Úlibický potok po soutoku s Trnávkou (z vodáckého pohledu bezpředmětná) v Robousích. Pak následuje jakási mezipauza, kdy je koryto narovnáno a proud je pomalejší.

To je jen předehrou před nejhezčí částí toku, kde se potok trochu uvolní a začíná meandrovat. Meandry a ostrá esíčka v kombinaci už zase s rychlejším proudem, úzkým korytem a s větvemi zablokovanými místy vyžadují trochu větší obezřetnost. Nějak vyloženě nebezpečná nebo obtížná místa tu však nejsou a jsou-li větve bez listí, je tok i vcelku přehledný. Právě větve jsou při plavbě tady největším nepřítelem vodáka. Potok lemují stále nějaké stromy, pro jejichž větve není žádný problém zasahovat přes celé koryto. Volný list kajakářského pádla je pro ně až příliš snadnou obětí. Když se pak pádlo o ně zachytí ve chvíli, kdy to člověk nejméně potřebuje, tak je rád, že místo řídícího záběru alespoň udržel rovnováhu a pádlo mu jen "nafackovalo". Abych ty stromy stále jenom nehaněl, na několika místech se díky těm spadlým vytvořily přírodní stupně s hezkými nižšími skoky. Tento nejhezčí úsek končí krátkou peřejí za železničním mostem těsně před vplutím do Cidliny.

Studénka/Úlibický potok určitě nikoho neohromí něčím extra, ale těm, kteří si užívají plavbu na klasickém českém potoce se všemi jejími radostmi a strastmi, ji mohu vřele doporučit.

Obtížnost od Úlibic: ZW (vesměs čile proudící; příležitostně krátké lehké peřeje do WWI; místy naplaveniny v ostrých meandrech)

Sjízdnost: pouze po delších vydatnějších deštích nebo rychlejším tání sněhu; Vodočet na splutém úseku není. Sjízdnost se dá snadno odhadnout podle množství vody pod mostem v Úlibicích. Pokud se dá projet po vybetonované ploše přímo pod mostem, dá se sjet i celý zbytek toku. Už do Úlibic Studénka přitéká jako větší potok a zcela určitě při správné vodě bude sjízdná i výše třeba od Lužan.

Délka splutého úseku: cca 8 km (cca 2 hodiny plavby).

Šířka koryta: do 4,5 m (vesměs podstatně užší; vhodné jen pro krátké jednomístné lodě).

Doprava: Vhodné místo pro start je most v Úlibicích. Dále vedlejší silnice potok chvíli kopíruje. Vedlejší silnice řeku následně přetínají ještě u Robous, Náchodska a před Tuří. Po vplutí do Cidliny je kousek pod soutokem most u obce Nemyčeves, kde lze v pohodě plavbu ukončit. Druhou možností je plout chvilku proti toku Cidliny a přiblížit se tak k nedaleké vlakové zastávce ve Vitíněvsi (trať Jičín - Hradec Králové).

Vojta Brádle