Existuje řada potoků a řek, na kterých se jezdí prakticky pouze jeden konkrétní úsek. Na těch dalších je vodák vzácným úkazem. Jeden úsek, který jsem sám dlouho opomíjel, byla tzv. nová Metuje. Pod Novým Městem jsem byl sice s lodí opakovaně, ale vždy jsem mířil na tzv. starou řeku (Mlýnský náhon). Splout jez a pokračovat rovně mne nelákalo. Pohled do kilometráže s velkým množstvím stupňů a zmínky o jejich občasné nebezpečnosti fakt neslibovaly příjemnou plavbu. Máme konec února a jsem opět v Krčíně. Tentokráte je cíl jasný: vypořádat se s dosud nesjetou částí řeky. Vůbec poprvé tak sjíždím jez Daškovák (ř. km 16,8), u kterého se koryta větví. V řece teče luxusní voda. Zatímco limit má být 35 cm, mně krčínský vodočet ukazuje 67 cm (9,1 kubíku). Jsem pravda trochu nervózní, jak budou za tohoto nadlepšeného stavu stupně vypadat. No, uvidíme ...

První výstražné hučení se ozývá pár stovek metrů pod jezem. Stupeň (16,1) je však snadno sjízdný a poprvé se hezky pohoupám na vlnách.

Na druhou překážku (15,5) upozorňuje lávka přes řeku. Tady je ovšem skoro ticho a žádné vlny z lodi také nevidím. Raději vylézám a jdu to omrknout. Moc lákavě nevypadá, tak přenáším.

Než se po nasednutí rozkoukám, už tam zase něco hučí. Další stupeň s příjemným pohoupáním (15,0) je za mnou. Právě zvukový projev se ukazuje jako celkem dobré vodítko, jak zrádná překážka člověka čeká. Známé vodácké pravidlo se tady nejednou uplatní…

Po chvíli se blíží cestní most u Nahořan a pod ním zase jedno zpestření (14,3). Tahle vlna je trošku nepříjemná a spíše jsem projel skrz ni, než se zhoupnul. Bývalo by ji šlo ale případně ošidit u levého břehu. Tohle je druhá opakující se charakteristika zdejších stupňů. U břehů se daly šidit častěji.

Za tímhle mostem následuje první delší pasáž, kde se pádluje bez doplňujících překážek v korytě. Až v Dolsku kousíček nad ústím Mlýnského náhonu se objevil další stupínek (12,5). Naprosto neškodné vlnky. Z

a následným mostem se voda zastavila na vzdutí blízkého jezu (11,5). Za mé vody by tenhle moderní jez evidentně šel skočit. Sám jsem si u něj ale na břehu dával pauzu a s klidem ho přenesl.

Pod jezem následuje v rychlém sledu série dalších stupňů. První (11,0) je s vysokou vlnou vyloženě za odměnu.

Druhý (10,7) je opět nepříjemně tichý a vlny se nekonají. V proudu při břehu ale sjetí možné bylo.

Ještě zrádněji se tváří ten třetí (10,6). Sice ho opět podél břehu sjet šlo, ale obecně to doporučit nejde. Nemuselo by se to vyplatit.

Za ním se nachází most mezi Slavětínem a Městcem, ale oddych moc dlouhý nebude. Než se dopluje k ústí Rozkoše ve Veselicích, postarají se o zábavu dva další stupně. První (9,1) jsem znovu opatrně ošidil u břehu, protože vývar v prostředku nevypadal moc lákavě. Vše jsem si vynahradil na tom následujícím (8,7).

Konečně zase neškodné vlny s příjemným pohoupáním. U mostu při soutoku s Rozkoší jsem dospěl k závěru, že všeho moc škodí a stupňů už bylo dost. Pro daný den končím a jdu naproti Andílkovi, který zatím poctivě prováděl fotodokumentaci.

Vojta Brádle

Pozn: Informace o sjízdnosti a podobě stupňů se vztahují na konkrétní vodní stav s přihlédnutím k vlastním zkušenostem. Při splouvání popsaného úseku se hodí používat rozum a způsob jejich překonávání přizpůsobit aktuální situaci. Ač se to nemusí na první pohled zdát, nebylo by dobré některé z nich podceňovat.