Parta původně vyrazila 2.4. na Teplou. Ale po devítikilometrovém drhnutí kýlů o kamení, to v Bečově vzdáváme (fotky a krátký komentář jsou k vidění na popisu Teplé). Kapitán Meloun nám s drtivou jistou sděluje, že Svatava vodu má a 30 km do Krušných hor není žádná vzdálenost (ostatní z party souhlasí: Chramčestí, Jaroš, Voják, Marek, Jirka a Kuba - 2x zavřená laminátka, kajak a pálava).

A skutečně, po ujetí 50 km vykládáme lodě na Svatavě v Kraslicích. Podle kilometráže jsme na 26,3; je tu pěkný plácek na parkování a nízký břeh pro nástup lodí. Vody je opravdu dost a přitom nejde o život (LG Svatava 84cm/15m3). Svatava tu má šířku tak 5 metrů. Říčka vzápěstí vstupuje do Kraslic, kde je sevřena v regulovaném korytě. Tím se proud ještě zrychluje a vytváří pěkné vlnky-tak do WW II. Pořád jsme čekali kilometrážový jez (24,9; v1,2!!), ale ten se nekoná - anebo se proměnil ve stupeň.

No a pak už nastalo přírodní koryto s vrbičkami a přehlednými zatáčkami. Co bylo fajn: neustávající proud, vysoké můstky i lávky, žádné stromy přes (protože šířka už přes 10m), sjízdné stupně a zbytky jezů a semtam pořád peřejky wwI. Míjíme soutok s Rotavou (ta by potřebovala k splutí o trochu vyšší stav)a s rychlostí připlouváme k něčemu, co připomíná vypuštěnou přehradu. V kilometráži je to na 17,7. Na 8 metrů vysoký betonový monolit mi poznámka z kilometráže "zbytky jezu" připadá dost skromná. Přenášet nakonec nemusíme. Jen si zašplháme po betonu a po prohlídce shora je z toho nakonec jen průjezd peřejí. Žádný jez se nekoná ani v Oloví (kilometráž na 13,7 straší jezem o v1,8!!).

A teď pozor, kilometráž přesto nevyhazovat: na 11,9 údaj o vakovém jezu souhlasí+několikametrový vývar pod ním. Přenášet lze jen vp. a ještě po můstku přes náhon. Přenášíme. Meloun zde nalézá funkční kopací míč, který pak v cíli sehraje zásadní roli při čekání na přejezd aut a způsobí, že Kuba je pro ukopnutý palec omluven v pondělí ve škole z Tv.

Řeka dál kluše mezi lesy, loukami a prvními chatami. K vůni jarní vody se přidává mučivý odér z udíren zahrádkářů- nějak jsme pro tu rychlost nestačili pojíst. Končíme u železničního mostu v Polesí. Máme 23 km za 3 hodiny!!! Od silnice č.210 sem vede drsná cesta bez asfaltu. K dopravním tepnám ještě toto: silnice z Oloví do Boučí vyžaduje obout tankové pásy; celou řeku sleduje místní železniční trať, po které kromě motoráčků sviští i supermoderní vagón Deutche Reisbahn. Parta zůstává v kraji (v neděli na Bystřici) a my s Kubou se vracíme domů.

Jirka Voneš