Sníh valem ubývá a obleva vrcholí, jako naschvál uprostřed pracovního týdne. Mlsně obhlížíme vodočty a zaujala nás Svatava. Dle informací v kilometráži se nebude jednat o nic obtížného. Slaďujeme tedy sraz a vyrážíme směr Sokolov. Co se dopravy týče, je Svatava (pro matračkáře) ideální tok. Podél řeky vede vlaková trať a tak je možno nechat vozidlo na parkovišti u nádraží a skončit splutí tamtéž. Abychom si co nejvíce užili horní tok, jedeme do stanice Pod vlekem. Svatava je zde spíše větším potokem.

To se ale rychle mění při vjezdu do Kraslic, kde se rozlévá do navigace a již má charakter řeky. Průjezd městem je vcelku svižný a zajímavý s pěknými vlnkami a stupni WW II. Pod městem se noří do hezkého lesnatého údolí a tok je provázen silnicí a železnicí, nicméně přírodní scenérii nijak zásadně nenarušují. Proud je stále rychlý s malými vlnkami WW I, zpomalí do oleje pouze asi 0,5 km před novou MVE.

Moc jetelně to nevypadá a tak přenášíme. Záhadou je mi ekonomická efektivita této obří stavby neb po většinu roku zde musí téct tak desetina dnešního průtoku. Dále pokračujeme rychlou bezproblémovou plavbou až k jezu, který se nám z vlaku moc nelíbil a nelíbí se nám ani zblízka.

Tok mírně zpomaluje, uklidňuje se do svižné ZWC a můžeme se kochat pěkným okolím. Zejména si užíváme nezapadanost a stálou vysokou rychlost plutí. Bohužel jediné zpestření dolního toku je rozvalený stupeň na r. km 9,6, který je zapadaný olšemi, a tak nezbývá než přenést.

Pod tímto místem již nejsou žádné zásadní překážky a můžeme si nerušeně užívat předjarní pohodovou vodu.

Objevení se civilizace v podobě domů indikuje blížící se konec plavby a během chvilky nás Svatava vyplivne na zvýšenou hladinu Ohře. Ta nás ještě trochu pohoupe na vlnách a u nádraží vystupujeme. Bylo to pěkných 27 km za 3,5 hodiny a stavu 80 cm na vodočtu ve Svatavě.

Tibor