Po loňském úspěšném splutí Popelky jsem se trochu důkladněji porozhlédl po povodí Olešky, abych vytipoval nějaký její další přítok vhodný k plavbě. Podle map se nejnadějněji jevila Tampelačka, což následný cykloprůzkum plně potvrdil. Že jste o tomhle toku ještě neslyšeli? To je ovšem chyba, jestliže máte potůčkářské sklony.

Tenhle místní „veletok“ sbírá své první vody v Zásadce nad Roztokami u Jilemnice. Od svého pramene pak teče osídleným mělkým údolím k jihozápadu přes několik obcí, z nichž ta, která nese jméno Tample, dala jméno i tomuto potoku. Na březích jej kromě roztroušené zástavby lemují louky a občas se objevuje i lesnatější pasáž. Svůj pouť Tampelačka končí v Bělé, kde na ř. km. 17,0 posiluje Olešku.

Podle předchozího průzkumu jsem za svůj startovní bod zvolil most kousek pod vlakovou zastávkou Roztoky u Jilemnice. S už zmíněnou Popelkou má o něco větší Tampelačka hodně společného - počínaje „lákavou“ načervenalou barvou a konče charakterem plavby. Průběžně se tu střídají části regulované a ty přírodní. Regulované úseky se vyznačují užším korytem, rychlejším proudem, občasnými kameny v řečišti a lehkými peřejkami. Tam, kde byla Tampelačce ponechána volnost, se koryto rozšiřuje, potok výrazněji meandruje a proud zpomaluje. Pro obě části je většinou společná značná nepřehlednost, otravující větve, naplavené zátarasy či spadlé stromy. Celkově se dá říci, že o překvapení tu nouze není. I když se tenhle potok nevyrovná některým proslulým džunglím, je rozumná zvýšená obezřetnost. Vjíždět do některých meandrů „hurástylem“ by se nemuselo vyplatit.

Z lodě jsem však musel jenom dvakrát a ostatní překážky se daly i přes určitou krkolomnost zdolat jiným způsobem. V samotném závěru před Bělou už Tampelačka ztrácí na hravosti a proud viditelně zleniví. Také překážek ubývá a koryto je relativně pročištěno. Vhodné místo k ukončení plavby, nechceme-li pokračovat dál po Olešce, je zhruba 100 metrů za soutokem u silničního mostu v Bělé.

Tampelačka je sjízdná pouze při rychlejším tání sněhu nebo silnějších deštích. Sjízdnost lze snadno posoudit podle vody v Olešce, kdy při 145 cm na vodočtu v Slané (viz. Povodí Labe) by neměl být žádný problém. Koryto je široké 2,5 – 5 metrů, takže ji lze jet pouze na kratších lodích. Její obtížnost je možné hodnotit stupněm WW I. Na sjížděném úseku se nenachází žádné jezy nebo stupně. Nebezpečí představuje pouze nepřehlednost a objevování se překážek občas až na poslední chvíli. Část toku se ovšem dá prohlédnout už ze silnice vedoucí podél. Plavba je i tak celkově poměrně rychlá a popsaných přibližně 5 km lze stihnout za hodinu. Přístup k Tampelačce usnadňuje kromě zmíněné silnice také železnice (trať Stará Paka – Martinice v Krkonoších) vedoucí tímto údolím. Železniční zastávka je navíc více než vhodně umístěna nejen na startu, ale také v cíli v Bělé.

Vojta Brádle