Tichá Orlice z Letohradu patří k mým velmi oblíbeným letním úsekům. Bohužel, několik let zde nebyla voda, a když letos konečně přišlo normální léto, na nic jsem nečekal a vyrazil s dětmi na dvoudenní putování. Jedná se o krásný a neustále tekoucí úsek s mnoha peřejkami.

Začínáme na konci Letohradu u občerstvení u Milušky, které leží na nové cyklostezce směrem Ústí. Je úterý odpoledne a kiosek má zavřeno. Co se dá dělat, zásoby máme vlastní. Vyrážíme na plastové kánoi a paddlebordu vstříc meandrovitému toku pod Letohradem. Vody je cca 5 cm nad limitem a plavbu si užíváme. Není tu žádný padlý strom, který by znesnadňoval plavbu, jen časté větve nad řekou.

Je poměrně horko, ale husté stromoví na březích vytváří uzavřený a klenutý koridor, který funguje jako klimatizace. Jedna drobná peřejka stíhá další v relativně úzkém korytu, což nutí být velmi ostražitý. Meandry jsou časté a v nich jde občas prudký proud do pařezu nebo do vykotlaného břehu. Méně zkušení vodáci by zde mohli mít docela potíže, ale rozplavba v teplém počasí asi vadit nebude.

Dojíždíme ke stupňům u Lanšperka, které jsou dobře sjízdné. Odtud se charakter toku mění. Koryto se trochu rozšiřuje, meandrů ubývá. Přenášíme jediný jez na dnešní trase u Černovíru a řeka se pod ním zase pěkně rozeběhne.

Nemusíme skoro pádlovat a poměrně rychlý proud nás zanese až k dnešnímu cíli na tábořiště v Caklích. Jsme tady po necelých 3 hodinách. Chvíli uvažuji, že bychom popojeli na konec Ústí do kempu Ranč Chuchle, ale nakonec zůstáváme. V kempu je perfektní zázemí pro malé i větší děti nebo dospělé (stroje na posilování, prolézačky, horolezecká stěna a mnoho dalších atrakcí), super kiosek a já ještě musím vyřešit pendl auta. To bych už nestihl, a tak zůstáváme.

K večeru sesbíráme naplavené dříví okolo řeky a na ohništi si opečeme buřty. To by se v jiných kempech asi nestalo, že by se stačilo projít kolem řeky a najít dostatek dřeva. Usínáme na prostorné louce ve stanu v podstatě osamoceni, jen jeden další stan na druhém konci louky nám dělá společnost. Jinak je tu absolutně prázdno a klid.

Ráno řeším poloviční pendl auta. Sbalíme věci, dáme je do auta a s ním zajedu do Ústí na hlavní nádraží. Vracím se jednu zastávku vlakem. Přímé spojení z Brandýsa není a musel bych v Ústí vždy přes hodinu čekat. Takto to bude jednodušší. Vyrážíme na vodu, ale je tu problém s jezem u kempu. Ten odvádí většinu vody a úsek pod ním v délce přes 700 m je téměř suchý. Volíme tedy cestu pod stavidlem a jedeme náhonem až k přepadu před elektrárnou. Okolo přepadu se to přenést nedá, je to moc vysoké. Vyjíždíme kousek zpět a taháme loď do zarostlého břehu plného kopřiv. V neoprenových kraťasech si to užívám a táhnu loď asi 30 m k řece.

Za chvíli jsme u stupně, na kterém došlo před pár dny ke smrtelné nehodě. Mladík skočil do jezu, a když ho chtěli ostatní pomoci podkovy vytáhnout, tak zjistili, že je ukradené lano. Kontrolujeme podkovu a lano v zapečetěné bedně, vše je zpátky doplněno a v pořádku. Do měsíce ale bylo ukradeno jak lano, tak i podkova.

Následují dva rozvalené jezy, oba se dají bez obtíží projet. Druhý měl dříve dvě ramena, ale teď už vše teče v prudkém meandru vlevo. Zastavujeme až na ranči v kempu, ale mají ve středu zavřeno.

Překonáváme vzdutí a jez v Kerharticích, kde pod jezem objevujeme naloženou a přivázanou Pálavu bez osazenstva. Asi šli nakupovat. To byla jediná loď za celé dva dny plavby, kterou jsme potkali. Pod jezem je další úsek regulovaný a ne moc pěkný. Napřímené koryto s regulovanými břehy po dvou kilometrech končí a opět se vrací přírodní ráz řeky s častějšími písčitými plážičkami. Přenášíme jeden padlý strom a v meandrech se blížíme k Bezpráví.

Projedeme brod a kousek za ním krásný skluz, který ale možná zmizí ve vzdutí jezu. Zabránilo se dvou verzím stavby MVE v tomto přírodním parku, třetí verze dostala od úřadu zelenou. Pokoušíme se odvolat, ale uvidíme. Hned pod skluzem zastavujeme vpravo a jdeme do kiosku U Pildy. Kdo o něm neví, snadno to přejede, cedule zde chybí.

Pak pokračujeme dále, ale už je vidět, že rychlých a peřejnatých míst ubývá. Přichází nesjízdný jez u Perné a za chvíli je tu vzdutí od jezu v Brandýse. Zde je nutné zastavit u přepadu vlevo, přenést pod stavidla a pokračovat dále tímto korytem. Rovně se dojede k jezu, který se špatně přenáší. Plavba odlehčovacím ramenem je ale bezproblémová, vody je zde dost a už jsme na soutoku obou ramen za jezem. Zbývá pár metrů k občerstvení U Konťáku, kde plavbu ukončujeme. Dál jsou až do Chocně samé nesjízdné jezy, plavba nemá moc smysl.

Za dva dny jsme celkem na pohodu spluli 30 km parádní a téměř plynule tekoucí řeky s mnoha peřejkami. V kempech a ani na řece jsme nikoho nepotkali, jen spousty ptáků a opuštěné krajiny, kde jen klid ruší časté průjezdy vlaků. Stav jsme měli 35 cm (3 kubíky) na vodočtu v Libchavách, což ke splutí dostačovalo. Mohlo být vody více, už bylo vidět, že se blíží k limitu a občas bylo nutné číst vodu, ale i tak jsme všude bez komplikací projeli. Mám tento úsek velmi rád na letní putování s dětmi, jen málo co se mu vyrovná.

Petr