To je zase leden! Jak by řekl klasik: „Chčije, chčije a chčije!“ Hatí se mi plány vyzkoušet nové sjezdovky, sněhu je sice na svahu ještě dost, ale představa promočené bundy a mokrých kolen mě neláká. Ležím si tedy zachumlaná pod peřinou a přemýšlím, co si počít s první lednovou sobotou. V tom mi pípla sms. Jirka píše: „Oleška má dnes dost vody. Libštát – Semily? Co vy na to?“ Uf uf – toho jsem se bála. Snažím se urovnat si nálady, snažím se přeorientovat ze sněhu na vodu. Objektivně to žádný problém není – venku je asi 10 C, všechno taje, vody je jistě dost – ale já chtěla jít lyžovat!!! A v posteli je tak příjemně!!! Pak si ale řeknu: „ Má milá lenost, nesnaž se mě přemoct,“ a potvrzuji, že jsem vodák. Domlouváme se s Jirkou na desátou hodinu a jdu přerovnat komoru. Zpoza lyží vytahuji kajáček.

Scházíme se v Bělé s Kristýnou, navlékáme na sebe hydro podpořené několika teplými vrstvami, teplými ponožkami a už nám ani nepřijde, že je leden. Vody je dost, je zabarvená dohněda, po sněhu nikde ani památky.

Oleška u Bělé je potok, který se postupně rozšiřuje

Oleška je v tomto místě potok, který se klikatí mezi olšemi. Poklidně si putuje čistým korytem, které je ozdobeno několika velmi příjemnými a sjízdnými jezy. Svou atraktivitu zvyšuje hezkými a zajímavými mosty. V Libštátě podjíždíme barokní kamenný silniční most z počátku 19. století se sochami sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Kde se tady tento skvost bere?

Pozor na padlé stromy a zatarasená místa, kterých je ale málo

Za mostem už bych Olešku nazvala říčkou, koryto se roztáhlo a sem tam se zvlní do příjemné peřejky. Z lodi musíme jen jednou, když je přes řeku položený kmen – na podeskymování je vody málo a popravdě se nám ani máčet hlava moc nechce. Stačí zeboucí nohy a ruce. Jednou Jirka ochotně vylézá a odhazuje naplavené větve zabraňující průjezdu provaleného jezu za dvoupatrovým železničním mostem. My si zatím s Kristýnou poléváme zmrzlé ruce horkým čajem.

Všechny jezy jsou na tomto úseku Olešky sjízdné.

Jen ten první je třeba jet vlevo a najít správnou cestu – příliš blízko u navigace se propadnete do menší díry a cákne na vás. Dál od navigace vás to zase táhne pod spadlý strom – ale i při zimní ztuhlosti se přes jez bez problémů dostanete.

Jeden den na vodě a druhý na běžkách

Po 16 kilometrech končíme u benzínové pumpy nad obcí Semily. Krásné dvě a tři čtvrtě hodiny jsme se dnes povozili po lehké tekoucí vodě za celkem slušného počasí (sluníčko i mrholení). Skoro jarní voda – ovšem bez kytiček v trávě a s vánoční výzdobou domků na březích. A další den trávím na běžkách – na hřebenech je sněhová vánice. Jsou to paradoxy.

Jana Erbenová