Konečně přišel víkend, kdy se oteplilo natolik, že jsme ochotni vyrazit na vodu i my, letní vodáci. Sice to ještě není úplně ono, voda je studená, ale sluníčko už začíná hřát a tenhle jarní čas má svou nespornou výhodu v tom, že ještě tečou potoky, kde bude v létě vody sotva po kotníky. Už jich ale není moc. Z toho, co zbylo, vybíráme Třebůvku, kde jsme ještě nebyli. Zdá se ale, že tu ještě nebyl ani skoro nikdo jiný, v zápisníku na Raftu má jen tři čárky.

Plánujeme úsek z Trnávky do Moravičan

Trochu oříškem bylo vymyslet dopravu pro dvě osoby s  jedním autem - v sobotu mezi startem a cílem na řece neexistuje žádné rozumné veřejné dopravní spojení. Nakonec volíme cestu bez auta, s Pálavou na zádech a v maximální možné délce: vlakem do Svitav a následně autobusem do Městečka Trnávka. Zpátky pojedeme vlakem z Moravičan.

Ještě z autobusu máme příležitost sledovat, jak tenká stružka Třebůvky pomalu nabývá na síle a držíme jí palce, aby zesílila natolik, že nás unese. V Trnávce jsme zamířili na silniční most u soutoku s Pacovkou, odkud jsme kolem desáté vypluli.

Vody je tak tak, když se rozběhne v peřejce, jemně škrtáme o dno, ale plujeme. Ve svižném tempu se posouváme k soutoku s Jevíčkou. Ta je ještě rychlejší a vodnatější než Třebůvka a od soutoku už máme vody dost. Jen jsme trochu zpomalili, jak se Třebůvka rozlila do šířky.

Pod Vranovou Lhotou jsou padlé stromy

Na začátku proplouváme otevřenou krajinou mezi poli, kocháme se výhledy do jarní zeleně, kolem řeky kvetou žluté orseje. Pak první kousek lesa, přibyly prvosenky, plicníky, dymnivky, bílé sasanky – jaro je tu oproti Brnu ještě pozadu. Propluli jsme kolem Vranové Lhoty s polozbořenou tvrzí a začíná les, meandry a popadané stromy. Většinu jsme obepluli či podpluli, ale na jednom místě poblíž Balatkova mlýna se řeka větví do několika ramen a ucpaná jsou žel všechna.

Náhonem se dá plout a lze se vrátit zpět do řeky

Úsek lze obejít jen po pravém břehu, zleva je strmá stráň, a je nutno nad ním včas zastavit. Proud je tu rychlý. Následuje malý jez, který přenášíme též, na sjetí nemá dost vody. A pokračujeme meandry v lese i mezi loukami až k silničnímu mostu na Bezděkov, za ním odbočuje náhon na mlýn v Dolech. Většina vody jde doprava do náhonu, koryto řeky je naopak přehrazeno kládou, tak pokračujeme náhonem. V jeho polovině je v levém břehu jez, na kterém je možno odbočit zpátky do řeky, a to jsme také udělali.

Z vody je několikát vidět hrad Bouzov

V dalším úseku, zhruba tam, kde se vrací voda z mlýna spolu s Javoříčkou, je možné se kochat výhledem na pohádkový hrad Bouzov, od řeky vzdálený asi 2 kilometry. A o pár zatáček dál před Jeřmaní je vidět ještě jednou.

Před Vlčicemi je řeka již rovná a začínají oleje nad jezy

V Jeřmani je další rozbořený nesjízdný jez, který přetahujeme vlevo, a za ním následuje nejklikatější a prý nejhezčí úsek meandrů. Můj kormidelník ale už je unavený a pro jejich krásu nemá pochopení. Na klikatící se řeku se snáší sprška nadávek, které si nezaslouží. Asi to dobře slyšela, neboť brzy poté se narovnala a začínají voleje nad jezy.

První jez ve Vlčicích má šikmou spádovou desku a láká ke sklouznutí, ale to jsme si rychle rozmysleli, protože dole z něho trčí do výšky larseny. Raději zastavujeme na přestávku, rozdělali jsme si oheň a opekli špekáčky. Posilněni pak dojíždíme ještě ten zbytek. I druhý jez ve Vlčicích přetahujeme, následuje poslední úsek v lese a vjíždíme do Loštic.

Tam mají navigaci vyskládanou kameny a v ní jez, který jsme také raději přetáhli a dál už pokračujeme mezi poli. V nich je rozvodí s přepadem do Moravy, na kterém je potřeba se držet vlevo, ale za tohoto stavu vody doprava ani nic nejde, stavidlo je otevřené a podplouváme ho směrem na Moravičany.

Ty se také vzápětí objevují, voda je vedena navigací a tam, kde navigace končí, je na levém břehu Hospůdka u Třebůvky, ideální pro ukončení naší plavby. Na nádraží je to odtud půl kilometru. Sice by se dalo sklouznout ještě o dvě stě metrů níž k další lávce u kostela, ale pro balení dáváme přednost lavičkám na zahrádce a pivu, kterým jsme spláchli celodenní žízeň.

V Moravičanech jsme přistáli ve třičtvrtě na čtyři, plavba 25 kilometrů dlouhá nám i se dvěma přestávkami na jídlo trvala necelých šest hodin. Byl to pěkný výlet na neprávem opomíjené říčce.

Slávka