Po čtyřech dnech v údolí Felly jsme se přesunuli o údolí východněji, do Bovce a počasí se výrazně zlepšilo. Lijáky v předchozích dnech nám zaručily skvělou vodu a prosluněná řeka Soča se stala doslova vodáckým rájem.

Ve čtvrtek ráno se celý náš konvoj přesunul na nasedací místo na Koritnicu pod pevností Kluže. Hned za zatáčkou to začne. Přes několik vln se hladina sklápí a neuvěřitelně čistá zelená voda se žene do skalní soutěsky, která se ve finále zúží na necelé 2 metry. Nejobtížnější je zabalák u vstupu a pak už jen udržet směr a máte to za sebou.

Ze břehu to vypadalo hůř. Následuje úsek dvojkové vody. Asi v polovině plavby je výraznější balvanitá peřej a další je těsně nad soutokem. Na vodočtu bylo ráno 7 kubíků, pěkné svezení, myslím si, že informační panel udávající na splutých 5 km obtížnost WW III-IV přehání.

Soča má vyšší průtok

Pokračujeme po Soče. Ta měla ráno kubajzů 40 a je to znát hned od soutoku. Rychlý proud s tahem na bránu, karfioly za zalitými balvany a skalkami. Následující úsek do Čezsoče je psaný za II – III. Řeka široká 20 až 40 m pospíchá k jihozápadu, proplouváme několika výraznými a táhlými zatáčkami mocnými peřejemi. Ta nejlepší na nás čeká ke konci této části, doslova nejmíň hektar metrových vln. Jedna jak druhá a v celý šířce řeky. V Čezsoče si dáme pauzu, přidávají se matky s dětmi. Následuje lehký úsek až k dalšímu nasedacímu místu v Srpenici. Průzračná nazelenalá voda s drobnými peřejkami teče širokým štěrkovým korytem a my se kocháme nádhernými horami s ještě zasněženými vrcholky na pravém břehu. U mostu vpravo obdivujeme mohutný a přes 100 m vysoký vodopád.

Slalomka nám dala dost zabrat, pozor na sifony

V Srpenici se opět přeskupujeme, následuje obtížný úsek. V korytě se začínají objevovat balvany a skály, spád se zvětšuje. V široké levé zatáčce je vpravo další vysedací místo, Srpenica 2. Kdo měl do této chvíle problémy, má nejvyšší čas tady skončit. Spád se ještě zvýší a balvany přibývají. Soča nabírá grády a obzvlášť za takové vody, jakou tu máme my. I čochtan mezi nás zavítá. Na vysedacím místě Trnovo 1 máme chvíli na vydechnutí a na rozmyšlení, kdo se cítí na slalomku, která následuje.

Mohutné peřeje jsou těsně za sebou a některé průjezdy mezi balvany nejsou shora úplně jasné. Do toho ještě stíháme kajak jednoho plaváčka. Naštěstí úspěšně. Následuje velmi obtížný úsek s několika sifony. Vynáším kajak na 1. parkoviště a nemůžu uvěřit, že je to taková dálka. Část party si dává slalomku ještě jednou, my se vracíme do kempu. Večer skoro za tmy se dozvídáme, že jeden kajak bez pilota si dal Soču až pod Kobarid. Až na promáčknuté špice a prasklinu na přídi vypadá dobře. Chytrá loď!

Následující den nasedáme v Srpenici. Voda trochu klesla, ale pořád jí je dost a dost a řeka není lehčí. Tentokrát ale tento úsek splujeme bez zádrhelů.

Z Otona je první kilometr obtížnější, pak už je to lehčí

Auta máme na Trnovu 2, a tak je vynáška relativně krátká. Popojíždíme jen kousek na místo zvané Otona. Asi nejtěžší je snést loď k vodě. Dole jsem vyřízenej jak žádost. A to vedro! Voda je ale ledová. Když jsem tu byl naposledy, připluli jsme shora po vodě, za tohohle stavu bych do toho ale nešel. Nasedáme pod peřejí se sifonem. První kilometr je možná o fous těžší než slalomka, peřeje jsou vyšší a delší a není do nich moc vidět. Jedeme pěkně spořádaně za sebou. Kajak přede mnou mizí za horizontem průjezdu mezi balvany a já ho následuju. A hrome! V levý polovině válec jako prase. Makám doprava na jazyk, navíc vlevo už je obsazeno, válec pouští dost neochotně. Mám příležitost skouknout docela dlouhou akční rodeovou sestavu ukončenou rozplavbou…

Pak se obtížnost snižuje a poslední náročnější místo s námi cvičí svými mocnými karfioly v zúžení ve skalách pod Napoleonovým mostem.

Soča se mění jako mávnutím kouzelného proutku. Rázem je z ní turistická řeka, ne nepodobná úseku nad Srpenicou. Zpestřením je úsek s několika balvany, mezi kterými snadno proplouváme. Jen ty hory okolo jsou nižší. Končíme až v Tolminu.

Horní Soča a její soutěsky

V sobotu vyrážíme na horní Soču. Z mostu mrkneme do závěru 2. soutěsky a vyplouváme po zpočátku lehké řece. Voda postupně přibývá a zanedlouho se blížíme k obtížnému místu, které bylo vidět ze silnice. Nepřehledná, velkými balvany zablokovaná peřej. Zvládáme ji bez prohlížení.

Za další výraznou peřejí se ale jdeme podívat po levém břehu na 3. soutěsku. Obvykle bývá v úvodu vysoký skok. Díky velké vodě ji ale máme zalitou a po vlnách v úvodu pak v úzkém skalním korytě zápasíme už jen s karfioly a měnícími se proudy.

Za chvíli jsme na soutoku s Koritnicí. Pokračujeme až na slalomku, Vody opět výrazně ubylo, ale stále jej jí víc než je v červenci obvyklé a plavbu si užíváme. Zdá se mi už ale trochu lehčí. Nebo už máme natrénováno?

Jirka Hodic, Kačeři Chrudim