Jelikož se vodácká sezóna na Soče začíná naplno rozbíhat, přinášíme nejaktuálnější informace ohledně licencí pro komerční i nekomerční sjezdy na raftech. Situace se velmi zdramatizovala a slovinské úřady začínají tvrdě vyžadovat různá povolení a licence po všech organizovaných skupinách! Prozatím je organizovanou skupinou myšleno orientačně 15 a více lidí, pro menší skupiny se nic nemění.

Osobní zkušenosti popisuje Milan Litvan z Ká servisu, který přijel na Soču raftovat se svým klubem. „Přesně věděli, co jsme za skupinu, a měli z našich web stránek zjištěno vše o naší akci. Jedna z věcí, která nám částečně pomohla, byla informace na našem webu, že je zájezd určen pouze pro členy klubu a že je nekomerční. Pak po nás chtěli doklady o registraci klubu (stanovy, zřizovací listiny …) a seznam členů s daty narození, aby si odkontrolovali, že na zájezdu jsou pouze členové. Pak po nás chtěli kurzy. Velmi mně pomohlo, že jsem absolvoval několik kurzů u Vodácké školy záchrany, a měl sebou certifikáty. Uznali mi je jako dostačující, ale upozornili, že je příště budou vyžadovat u každého vůdce raftu. IRF licenci mi uznat odmítli.“

Při kontrole je účastno několik úředníků (správa parku na kontrolu permitů, daňový úřad, překladatelka, policie …) a nikoho nenechají odejít. Když si chcete jít pro něco do auta nebo autobusu, okamžitě se na vás sesypají policajti. Nakonec výše uvedená kontrola skončila pokutou 105 €, protože nebyla provedena registrace na daňovém úřadu v Tolminu. Pokud by nebyla pokuta uhrazena na místě, čekala by na organizátora ve správním řízení pokuta daleko vyšší. Další české skupiny cestovních kanceláří se po příjezdu do kempu na Soče a zjištění skutečností raději na místě obrátily, a jely raftovat jinam. Než stačily odjet, už je byli obhlížet místní úředníci.

Úředníci si dokonce všechny vůdce raftu u skupin, kteří tvrdí, že jsou nekomerční, fotí, aby až se tam průvodce objeví příště s jinou skupinou, měli důkaz, že pracují komerčně.

1. permity
2. doklady o registraci klubu
3. seznam členů s daty narození
4. kurzy po vůdcích raftu
5. registraci na daňovém úřadu v Tolminu (AJPES davčni urad)

Pro nekomerční raftování stačilo ukázat certifikáty z kurzů záchrany na divoké vodě a minimálně kurz Instruktora u Vodácké školy záchrany (lépe Cvičitele/Průvodce). IRF licence nebyla uznaná jako dostačující. Je otázkou, jak to bude v budoucnu, zda-li i nadále budou uznávat české kurzy nebo pouze slovinské. Jednou jsme ale součástí EU, tak by se vzdělání získané v jiné členské zemi uznávat mělo.

Snaha úřadů může vést k tomu, že jim tam přestanou jezdit lidi, přestanou platit za kempy, hospody, permity atd. Podobně to bylo ve Švýcarsku, kde zavedli restrikce, ale úbytek klientů byl natolik citelný, že si majitelé kempů stěžovali. Teď policie dělá, že autobus s rafty v podstatě vůbec nevidí, a tiše je tolerují.

Jak situaci popisuje Michal Kůra, který již kurzy absolvoval:

Pokud by měl nějaký kajak klub (ne raftaři!) problémy nebo dotazy, může se dopředu domluvit s Michalem z Alpicenter, který má v kempu v Bovci k dispozici dva kajakáře s potřebnou licencí.

Petr