Některé názvy našich toků se ve svém základu notoricky opakují. Typickým příkladem je variabilní označení Olše, Oleška, Olešná, Olešnice, Olešenka či Olšinka. Část z nich je všeobecně známá a vodáky sjížděná. To však neplatí pro potok Olešnici, který se vlévá do Úpy v proslulém Babiččině údolí. Je to celkem škoda, protože se (za určitých okolností) jedná o hezkou vodu.

Zahájit splutí je za optimálních podmínek vhodné v obci Řešetova Lhota. Tady je pouze úzký tok srovnán navigací podél silnice. Na konci zástavby se nachází nižší stupeň a hned za ním Olešnice získá přírodní charakter.

Následující část, kdy potok obtéká kopec Na Skále, je asi nejhezčí. V kamenitém korytě se tvoří souvislé peřejky a voda hezky sviští. Má to však svůj háček. Tento úsek až k prvnímu silničnímu mostku potřebuje zjevně na splutí větší průtok než jiná místa. Hrozí zde tak vyšší míra otloukání lodí. Jiným problémem mohou být popadané stromy, které se tu pravidelně objevují.

I když dále se peřejnatost Olešnice sníží, zbytek toku rozhodně není žádný volej. Klidnější pasáže se sice najdou, ale častěji voda svižně proudí a vlnky drobných peřejek výjimkou nejsou. Navíc v menšině jsou regulované narovnané části. Většinou potok krajinou volně teče, občas s četnými meandry. Za ošklivé určitě vesměs nejde označit ani jeho bezprostřední okolí. Díky převažujícímu lučinato-lesnatému rázu má své kouzlo. Opakovaně se přímo nad hladinou zvedají strmé stráně. Kromě příznivého estetického dojmu to má i svou stinnou stránku. Logicky jde zase o popadané stromy. Letošní silně větrná zima tomu nasadila „korunu“. Nyní (v únoru 2022) leželo na úseku nějakých 500 metrů pod Třticemi cca 10–12 stromů. Vzhledem k jejich mohutnosti nedávaly vesměs žádnou možnost na zdolání v lodi. Bez nucené procházky po břehu to halt nešlo. Naštěstí za touhle náročnou částí se míra výskytu zátarasů vrátila na přiměřenější úroveň. Jednotlivě se ale vyskytovaly také níže po proudu.

Příjemná přírodní plavba končí na rozhraní obcí Zblov a Zlíč. U místní továrny se nachází stavidlo, které za mého splutí bylo zvednuté. Dalo se tak pod ním bez problémů projet. Jestli je zvednuto trvale, ovšem netuším. Navzdory nyní již zřetelně civilizačnějšímu okolí rychlost vody nijak neklesá. Za dalším silničním mostem ve Zlíči ještě jednou potok začne mocně meandrovat, takže okolní domy si lze prohlédnout z mnoha úhlů. Jakmile se vodák vymotá z meandrů, následuje krátká rovinka. Na jejím konci čeká nebezpečná past, která v případě natažení lodi k sobě nedá mnoho šancí. Olešnice totiž v tomto místě podtéká přivaděč vody do nádrže Rozkoš. Určitě včas zastavte někde na levém břehu. Přenášení zmíněného přivaděče je možné přes nedaleký most.

Pokud má být cílem splutí jen Olešnice, tak tady je zároveň ideální místo pro skončení plavby. U mostu se nachází větší parkoviště využívané návštěvníky Babiččina údolí. V případě, že by se člověk za přivaděčem znovu nalodil, tak k ústí do Úpy zbývá jen kousek. Po ní pak lze eventuálně pokračovat k České Skalici.

Olešnice je sjízdná pouze za zvýšených vodních stavů po silných deštích nebo rychlejší oblevě. Po většinu času dostatečný stav na splutí ani zdaleka nemá. Nevšiml jsem si žádného vodočtu a vhodnou vodu jsem odhadoval jen podle těch v okolí. Celkově to je hezký jedničkový potok, ale situaci mohou komplikovat popadané stromy. Kvůli nim je třeba dbát zvýšené opatrnosti a doba splutí se logicky může dost natáhnout. Aktuálně jich tam bylo požehnaně. Velký pozor je nutné dát na včasné vystoupení před přivaděčem do Rozkoše.

Vojta Brádle