Po splutí úpské Olešnice se s Andílkem přesunujeme jen kousek „vedle“ k Válovickému potoku. Ten je naším druhým cílem a celkově má velmi podobný charakter. Jen je o něco méně vodnatý. Vhodným místem pro nalodění je teoreticky soutok s Větrnickým potokem, kam se dá dojet autem po cestě spojující Miskolezy s Větrníkem. Odsud bývá v korytě více vody.

Bohužel nasedat přímo na uvedeném soutoku nyní (stav v únoru 2022) postrádalo smysl. Na nějakých sto metrech byly tři neprůjezdné zátarasy ze spadlých stromů. Díky jednomu z nich nešlo sjet zdejší umělý stupeň.

V případě dostatečného stavu na splutí jsou stromy jeho největší překážkou. Počítat s nimi musíme i níže po proudu. Stejně jako na Olešnici jsou tady dobře patrné následky předchozích vichřicí. V době naší akce tu ovšem na více místech už probíhalo jejich odtěžování, takže třeba se situace zatím zlepšila. Občas na břeh člověk musí i kvůli nízkým lávkám. Na nějakou plynulou jízdu tak šlo s klidem zapomenout. To sice může někoho od plavby odradit, ale jinak Válovický potok za splutí stojí. Samozřejmě to chce jistou dávku potočních zkušeností, protože zastavit před překážkou nemusí jít vždy úplně snadno. Voda korytem totiž svižně utíká v příležitostných drobných peřejkách.

Abych těm vyvráceným stromům úplně nekřivdil, tak občas díky nim vznikla techničtější místečka a hezké průjezdy, které vodáka určitě potěší. Kvůli riziku stálých překážek si člověk nemůže moc prohlížet přírodní okolí zdejšího údolí. I když dno má docela široké, tak jeho svahy jsou většinou dost prudké. Kromě stupínku pod možným startovním bodem se časem objeví ještě jeden umělý stupeň, kde je instalován vodočet (na internetu jsem ho ale nenalezl). Ani ten jsem kvůli dalšímu stromu nesjel…

Teprve po dosažení okraje Velkého Třebešova si lze od překážek na čas oddechnout. Tady je potok zregulován a hlavně byl i v době mé plavby vyčištěný. Mezi zdmi se nachází další stupínek. Pokud se vejdete pod následný mostek, tak by problém s ním neměl být. Pohodová pasáž končí u mostu silnice na Českou Skalici. Jestli se člověk nutně nechce dostat až na soutok s Úpou, tak před ním je dobré skončit. Hned za mostem by vám totiž vizáž pocuchaly špatně průjezdné větve břehových keřů. I když k Úpě je to kousek, pěšky k ní dojdete určitě rychleji, protože výjezd z Válovického potoka dost znepříjemňovaly rozrostlé vrbičky. Ale i tady je zrovna někdo vyřezával, takže možná je to dnes už také čisté.

Obtížnost potoka nepřesahuje WW I. Sjízdný je stejně jako Olešnice jen po silnějších deštích nebo rychlejší oblevě. Ten vodočet nad Velkým Třebešovem by optimálně měl ukazovat přes 80 cm. Při nižší vodě je třeba počítat s nuceným dřením. Časová náročnost se bude lišit v závislosti na množství zátarasů. Každopádně není problém oba sousední přítoky Úpy zvládnout i s potřebným přejezdem bez větších problémů během jedné akce/dne.

Vojta Brádle