První půlka prosince byla v roce 2022 docela chladná a celá republika byla přikrytá vrstvou sněhu. Když ji pak vystřídala typická vánoční obleva, toky v mapě sjízdnosti se vesměs oděly do zelené. Jedinou starostí vodáka proto bylo vybrat si, kam vyrazit. U mě padla volba na střední Úslavu z Nepomuka, která na LG Ždírec hlásila 2,6 m3/s. Jednak jsem věděl, že tam je z Plzně dobré vlakové spojení a druhak jsem chtěl využít, že razím sólo a můžu si dovolit menší pohodlí. Tušil jsem totiž, že to bude vodácký podnik spíše z kategorie "pro srdcaře". Ostatně poznámka zde v Průvodci "má zarostlé břehy a mnoho jezů bez propustí" mluví nepříjemně konkrétně. Jak se pak ale ukázalo, výlet to byl velmi hezký a vůbec se nebudu bát příště přizvat i dalšího parťáka.

Z nádraží v Nepomuku jsem s Pálavou na zádech došel k mostu ve Dvorci, u něhož je ideální loučka k přípravě a i vhodné místo k nalodění. Řeka zde plynula tiše, ale množství vody a její barva naznačovaly, že dnes to pojede dobře. Po krátkém nakouknutí do železničního viaduktu se příď lodi konečně stočila po proudu a vyrazila vstříc dobrodružství. Kolem Vrčně se koryto Úslavy přechodně zúžilo a zakroutilo, větve vrbiček se sklonily, ale žádný špunt se naštěstí neobjevil. Následný úsek až k mlýnu na ř. km 51,6 byl klidný a ideální na pozorování divoké přírody. Jez u zmíněného mlýna měl formu kamenné peřeje, sjízdné možná za ještě větší vody.

Následný úsek až k jezu na konci Srb na ř. km 46,7 měl stále podobný charakter. Řeka zde teče širokým údolím s nižším spádem a hezky meandruje. Vodák se může bavit trénováním přesných průjezdů mezi občasnými větvičkami či chytáním ideální trajektorie v meandrech. Projet jde skoro vše a pokud něco nejde, není problém překážku obnést. Alespoň teď v zimě, kdy jsou všechny pobřežní byliny lehlé. Během vegetační sezóny by bylo přenášení o poznání méně příjemné.

V dalším úseku se řeka zahloubí do lesnatého údolí, spád se zvýší, meandrů ubude a objeví se peřejky kolem WW I. Netrvá však dlouho a vodák se opět objeví v široké údolní nivě, tentokrát u obce Ždírec. Ždírec má vlakovou zastávku velmi blízko řece a popravdě zde bych příště plavbu ukončil. Následný úsek ze Ždírce až ke Zdemyslicím byl totiž velmi ovlivněný jezy a za daných podmínek, kdy jsem plul sólo na Pálavě a měl lehký severní protivítr, poněkud nezáživný.

Říkal jsem si, že bych příště volil trasu s ještě vyšším začátkem (Žákava, Prádlo) a koncem právě zde ve Ždírci. Nicméně tento den jsem plul dál a prokousával se jednotlivými vzdutími jezů. U blovického jezu na ř. km 36,9 byla vidět loděnice místního klubu a pod jezem krátký úsek s proudem a vracáky, kde zřejmě místní slalomáři trénují. Z dálky viditelná skála Baba, která je i lezeckým terénem, již avizovala blížící se obec Ždírec. Zde se vodák rychle probere z předchozí jezové letargie a je to i potřeba, neboť za levotočivou zákrutou pod lesnatou strání se objeví místo s velkými balvany v proudu. Za další zákrutou je zajímavé skalní žebro vybíhající doprostřed řeky.

Navazující úsek směrem k Žákavě je klidnější, nicméně bez jezů. Vrbové roští podél břehů navozuje pocit nějaké odlehlé divočiny. V Žákavě je velký jez s nepříjemným a trochu delším přenášením, nicméně pojí se s ním malá zajímavost. Jez odvádí vodu do náhonu, který v jednom místě podchází koryto souběžně tekoucí Bradavy.

Poslední úsek k Nezvěsticím se vyznačuje překvapivým proudem a meandry a rozhodně přispěje k celkově dobrému pocitu, který v člověku Úslava zanechá. V Nezvěsticích u mostu je dobré místo k vystoupení a odlehčovací tunel pro povodňovou vodu je při dešti ideálním místem k převlečení a sbalení lodě.

Co se týká jezů, šetřil jsem materiál a žádný ten den nesjížděl. Obnášel jsem i nízký stupínek ve Ždírci, pod kterým se tvořil překvapivý vývar. Celá 28 km trasa z Nepomuku do Nezvěstic zabrala 5 hodin "zabírání".

Skunk