Druhý srpnový týden loňského roku jsme trávili v kempu Galeb v Omiši. Cestu jsme díky nové dálnici, která vede až ke Splitu, zvládli poměrně rychle. Jeli jsme ze soboty na neděli, špička v tomto směru je z pátku na sobotu. Zpátky v sobotu už to bylo horší. Poloviční profily dálničních tunelů Sveti Rok a Mala Kapela jsou úzká hrdla, kde zkejsnete i několik hodin. Pláž sice nic moc, písčitá, na šnorchlování to bylo jen po ránu, než se zvířil písek, ale kemp je pěkný, čistý a evidentně se o něj starají od rána do večera. Do centra městečka je to asi 10 minut a na nákupy je nejlevnější supermarket, který je asi 3 minuty od recepce. My jsme ovšem chodili zkratkou, dírou v plotě v jihovýchodní části kempu.

Asi 300m jižně se do Jadranu vlévá řeka Cetina, jejíž dolní tok jsem chtěl prozkoumat. Mimochodem tento fenomén výrazně ovlivňuje okolí svého ústí, neboť její teplota je nižší než teplota moře. Když vane jižní vítr, dokáže ochladit teplotu vody u pláže i o 3-4 stupně. Vyplul jsem z kempu, obloukem jsem se vyhnul rybářům a přede mnou se otevřel pohled na ústí řeky. Malebné městečko Omiš a impozantní skalní soutěska, kterou řeka překonává poslední hřeben Dinárského pohoří. Již včera večer jsem z mostu obhlédl překvapivě silný proud, proti němuž teď pádluji ze všech sil. Řeka je tu široká asi 100m, rychlost proudu necelý 1m/s a vzhledem k hloubce odhaduji průtok na neuvěřitelných 150 m3/s. Na zítra máme domluvený rafting, no to jsem zvědav na ten hukot. Mým cílem je poslední peřej u hospody Radmanovi Mlinice. Je to asi 6 km a probíjet se proti takové mase vody... No, uvidíme. Míjím rybářské čluny a podplouvám most, přes který vede Jadranská magistrála.

Nad hlavou mám jen asi 20 cm. Proplutí větších člunů umožňuje mechanismus, kterým se 1. pole mostu odsune do boku a 2. pole zajede na jeho místo. Napravo ode mě nad historickým centrem se tyčí věž hradu, na nábřeží jsou půjčovny motorových člunů. Pokračuji do nádherné vápencové soutěsky široké asi 100m, kolmé skály se tyčí do výšky přes 200 m. Mám za sebou téměř kilometr, řečiště uhýbá o 90^o doprava, přímo proti mě je zátoka, přes kterou je natažené lano s červeným terčem. Ze zátoky se valí většina vody, dál proti toku řeky je proud téměř neznatelný. Velká budova a vedení vysokého napětí za zátokou signalizuje hydroelektrárnu. Nahoře na Cetině je přehrada a protože pod ní řeka tvoří smyčku s velkým spádem, takovéhle využití se přímo nabízí. Hřeben, který řeka obtéká, překonat tunelem nebo potrubím k turbíně. Údolí se poněkud rozšiřuje, koryto je stále široké a vroubené rákosím, místy je v něm schovaný rybářský přístřešek. Voda je průzračná, zelenomodrá, jako všechny krasové řeky v Chorvatsku. Občas se v řece mihne ryba. Pádluji dál, přede mnou je nekonečná rovinka, kolem mě jezdí lodě s výletníky, a tak případné vlnky jsou vítaným zpestřením. Je příjemně, trochu pod mrakem, sluníčko občas vykoukne, vane mírný větřík, voda v řece má 20 ^oC. Ideální podmínky na takovýto výlet.

Šedobílé skály se opět přibližují, koryto se zužuje a silnice vedoucí po levém břehu mizí v tunelu. Tady už je proud zase trochu znát. Řeka teče mírnými zákruty okolo několika ostrovů, na březích je místy rákos nebo stromy. Vpravo je pár domů, ale hospoda je ještě výš. Konečně jsem u ní. Jedu ještě asi 100m, ale tady už je peřejka, kterou nevypádluji. Na břehu jsou mikrobusy s rafty a čilý ruch. Rafting na 10 km úseku obtížnosti WW I-II s jedním místem III a jednou pasáží III – IV se sifonem, kterou jedou pouze skippeři (tak si říkají místní rafťáci), je příjemným zpestřením letního pobytu. Zde se vysedá. Obracím a vracím se. 6 km mě čeká ještě jednou. Sem mi to trvalo asi 1,5 hodiny, zpátky budu o něco rychlejší. Slunce přestalo svítit, najednou se zatáhlo a když vypluji na rovný úsek, vidím před sebou černé mraky. Bouřka. Začíná poprchávat, nadávám si, že jsem si nevzal aspoň tričko. Výrazně se ochladilo, a tak jediný způsob, jak se trochu zahřát, je intenzivní pádlování. Vítr zesílil, občas sjede blesk s hromem, který se s ohlušujícím rachotem rozléhá mezi skalami a kousek před ústím elektrárny už lije jako z konve.

Úzké skalnaté hrdlo před ústím Cetiny vítr trochu stíní i déšť se mírní. Proud posílený výtokem z elektrárny mi pomáhá a za chvilku opět podjíždím most v Omiši a jsem na moři. Když vysedám na naší pláži, už neprší a zpoza mraků vykukuje sluníčko. Jdu se ohřát do moře. Příště si sebou vezmu aspoň větrovku. Ale jak se říká, zážitek nemusí bejt krásnej, stačí, když je intenzivní... I když,..., no, zkuste to taky.

Následující den si absolvujeme již zmíněný rafting s nádherným počasím v úžasném kaňonu. Hukot se nekonal, přehrada pouští jen asi 10 m3/s, ale skipeři se snaží, aby plavba byla opravdu zajímavá. Já jedu po dohodě s nimi na kajaku a točím a fotím. Na závěrečný úsek do kempu půjčuji kajak Martovi. Kdo si vsadil, že nedojede, prohrál.

Jirka Hodic, Kačeři Chrudim