Sobotní den pro mě nezačal zrovna ideálně. Plánuji si příjezd na Vavřinec co nejdříve, ale skutečnost je zcela odlišná. Množství uzavírek a zákazů nakonec mění mé plány. Pomalu přestávám doufat, že vůbec dojedu k hrázi rybníka.
Po několika marných pokusech jsem konečně na místě. Lidí opět jako máku. Chvíli pozoruji cvrkot u lávky, která je najednou obtížně podjetelná, než tomu bývalo v minulých letech. Jak později zjišťuji, i další místa jsou trochu přerovnaná. Zavinila to povodeň. Některá místa udělala obtížnější (brankoviště pod mostem v Církvici) a některá naopak zjednodušila (na Vlachovce). Naštěstí se organizátorům podařilo vyčistit potok od padlých stromů, kterých povodeň zanechala prý velmi hodně.
V brankovišti pod mostem v Církvici byl velký mazec. Mnoha posádkám dělal problém již nájezd pod most, kde proud mířil přímo na pilíř mostu. Jenže za ním to bylo ještě zajímavější. Nejobtížnější byl závěrečný průjezd okolo stromu, kde je zúžení na jeden metr s proudem valícím se na vzrostlý strom u břehu. Bez cvaknutí to projela odhadem každá druhá Pálava a každá třetí plastová deblovka. Kajaky většinou bez znatelných obtíží. Lidí se tam koupalo opravdu hodně. Jako každoročně se divím, že mohou některé půjčovny půjčovat na tuto vodu plastové otevřené kánoe. Jízda na potoce není jednoduchá a na této lodi obzvláště. Svědčí o tom i počet mnohokráte plavajících vodáků. A toho ztraceného materiálu. Viděl jsem nešťastnou posádku bez pádel, která pádlovala nalezeným dřevěným prkýnkem.
Na Vlachovce to celkem šlo, jelikož závěrečné esíčko se mohlo projet rovně, místo obvyklé prudké zatáčky vpravo. Povodeň totiž odnesla dřevěné překážky. Ale jinde bylo „veselo“. Mnohým posádkám dělal problém průjezd zatáček s návalem vody pod stromy či na břehy. Na jednom takovém místě jsem se nestačil divit. Jedna kánoe za druhou se nechává bočně přirazit ke stromu, chvíli vzdorovali a pak následovalo překlopení. Nikdo z nich nevěděl, jak se má zachovat při nájezdu na překážku bokem, tedy že se musí posádka vyklonit na ni. A pokud to některá z nich udělala a nestačila dost rychle odjet, byla nemilosrdně smetena další lodí.
Vybavenost některých posádek jako každoročně pokulhávala, přesto to byly spíše výjimečné případy. Vyskytli se však šílenci, kteří bez helem i vest sjížděli kaskádu. Vzhledem k tomu, že v drtivé většině přežili bez úrazu, pak nemají důvod utrácet za takové drobnosti, které navíc vůbec nepotřebují, že? Trochu jsem byl zaskočen z jedné posádky na deblovce, která neměla ani vesty ani helmy, zato jeden z nich měl okolo pasu přivázanou házečku. Myslí na druhé, ale na sebe ne.
Letos nebyla nouze o úrazy a zasahovala i sanitka. Bylo to na kaskádě, kterou sjížděla absolutně neznalá posádka. Jeden to odnesl rozbitou hlavou. Různí se názory, jestli měl vůbec helmu, nebo jestli ji ztratil po vypadnutí do válce pod mostem. Ten byl poměrně silný za zhruba 1 metr vysokým skokem a mnohé lodě si přitáhl zpět. Jakmile někdo vypadl, projel si celou kaskádu až dolů po ostrých kamenech. Dalším úrazem byla rozseknutá pusa, vykloubené rameno a jedna zlomená noha. Ta naštěstí nebyla na vodě, ale na břehu při přikládání do ohně. Tak zase příští rok, Vavřinci.
Petr