Re: Poděkování chrabrému Marti, Honza Pok., 10/17/2007 9:35 PM
Na Toušickou jsem sbíral odvahu asi čtyři roky. Asi jsem ji nakonec dal na Excalibru, lodě střídám.
Co si pamatuji přesně, že celé čtyři roky jsem pokaždé minimálně půlhodiny prostál u kaskády a študoval, co s loděma a jezdci dělá ten mazec.
Bez ohledu na množství vody, které šlo pokaždé rozdílné, jsem vyhodnotil dvě věci.
První: nezůstat pod mostem. Je to kolmáč se vším všudy a občas i docela vysoký. Takže rozjezd na oleji nad mostem na maximální možnou rychlost bez kompromisu.
Druhá: makat jak o život celou dobu průjezdu kaskádou.
Asi jsem měl kliku na Šakala, kterej mne o vodě něco už naučil.
Předávám dál to, že pokud má loď rychlost stejnou nebo nižší než proud, je vodák jen kusem klacku, se kterým si vodoteč dělá, co chce. Bez ohledu na výtlak. Kus klacku nebo PETlahev.
Jak může někdo ustát náklony, když se jen veze? U pulsující vody blbě.
O lodi to není.
Takže nakonec jsem dal kaskádu třikrát, vlevo i úmyslně vpravo, kde zrovna náklony jsou klíčové. A bazén na soutoku obou variant? Tam nezbývá zase než makat jak o život a počítat s ránou do obličeje, protože je tam hloubka.
Průjezd optimální proudnicí na kaskádě neexistuje. Taky jsem si závěrečný šutr nad bazénem přeskočil, ale přeskočil a zase to dole ustál. Taky jsem jel kus kaskády pozadu, ale co, prej na nějakým rodeu to dělají furt :-) a schválně. Já taky! Popředu to umí skoro každý.
Největší blbost je pomalu spadnout z jezu pod most a potom sledovat roštěnky okolo. Nic takového! Makat a makat! Třeba pod heslem: na co nemám technicky, to zvládnu silou. Tím se alespoň šance na přežití o trochu zvýší :-)