Na konci dubna a začátku května byly v některých částech ČR snad až nečekaně dobré podmínky pro pádlování. K nim určitě patřila oblast Jeseníků. Sám jsem se mj. zastavil na Vidnavce. Ve srovnání s jinými okolními toky je méně „profláklá“. Přitom je to poměrně zajímavá říčka, jejíž splutí se vyplatí.

Chytré knihy tvrdí, že Vidnavka pramení na svahu vrcholu Na Radosti a její povodí má měřit lehce přes 159 km2. Pod obcí Vidnava opouští naše území a míří do Polska. Kvůli malé vodě jsem začínal v Žulové, kde teče přímo v sousedství vlakového nádraží. To usnadňuje dopravu, když člověk nemá druhé auto na převoz. Splutí se dá zahájit u sousedního mostu. Dál přes obec je koryto zregulované. Voda jím teče rychlým proudem ozdobená drobnými vlnkami. Spád tlumí nízké stupínky. Žádné vyložené zrady se ale není třeba obávat.

Na konci Žulové zleva přitéká Stříbrný potok a tady začíná nejhezčí úsek. Řeka se proplétá krásným zalesněným údolím, jehož scenérii dokreslují občasná skaliska. Z pohledu vodáka je nejpodstatnější, že Vidnavce tu byla ponechána volnost a lze si tak užít přírodní pádlování. O zábavu se starají skoro stálé peřejky, které čas od času naberou trochu na velikosti. K přírodnímu terénu ovšem také patří popadané stromy. Pár jich tu bylo, ale žádný aktuálně nezatarasil koryto celé. Nejméně příjemný strom ležel v závěru druhé výraznější peřeje. Dalo se kolem něj protáhnout podél balvanu těsně při pravém břehu. Moc místa tu ale nezůstávalo.

Nad osadou Žlíbek byl slušný spád řeky využit k stavbě jezu. Objeví se celkem nečekaně za zatáčkou. Zastavit by ale neměl být problém. Jeho skočení posuďte sami podle aktuální situace. Jinak přenést se dá snadno po pravé straně. Pod ním až k železničnímu mostu následuje jedna z peřejnatějších pasáží.

Bohužel od jezu část vody odvádí vlevo náhon, takže tady jí bylo zřetelně méně. Hned za mostem se proplouvá zmíněnou osadou. Koryto je krátce opět zregulováno. Za dalším ohybem se vrátí voda z náhonu a přírodní ráz údolí. Pod Žlíbkem už proud postupně ztrácí na síle a ustálí se na pohodových jedničkových vlnkách. Časem se údolí také rozevře.

Po druhém železničním mostu člověk vodě postavil do cesty zase jednu umělou překážku. Tentokráte jde o dlouhý kamenitý seběh. Za velké vody to bude hezká peřej, za malé kulečník s lodí o šutry. Můj případ byl ten druhý…

Za chvíli se dopluje do obce Kobylá. Zde končí přírodní část splutí a nastupuje definitivně regulace. V současné době tu probíhají úpravy břehů v rámci protipovodňových opatření. Sám jsem za ně byl docela rád, protože v zúženém korytě voda hezky tekla. Výsledkem budou šikmé břehy vyskládané velkými kameny. Ačkoliv byly práce evidentně teprve na začátku, mají postupně pokračovat dále po proudu. Vidnavka bude tak časem zjevně vypadat jako sousední Bělá. Ona i nyní je říčka níže po proudu zregulovaná, ale ne tak „drsně“. Pokud jde o současný stav, voda stále příjemně teče. Objevují se drobné vlnky a nízké vyrovnávací stupínky. Větší jsou jen dva kamenné záhozy a jeden dvojitý stupeň. Ten by potencionálně mohl být za velkého průtoku nebezpečný. Jeho spodní část dobře tlumí vodu pod tou první. Je samozřejmě otázkou, jestli tady vůbec po úpravě řečiště zůstane.

Když se objeví další železniční most, je to známka, že se člověk dostal do obce Velká Kraš, resp. její části Hukovice. Tady jsem své splutí skončil, protože nádraží je kousek od řeky vlevo. Za mostem následuje další kamenitý stupeň, za nímž řeka pokračuje mezi domy v regulaci.

Popsaný úsek Vidnavky je sjízdný jen za větší vody, při tání nebo po deštích. Orientovat se dá podle vodočtu ve Vidnavě, který by měl ukazovat alespoň sedm kubíků. Pro posouzení situace přímo v Žulové je dobré se podívat na tamní vodočet na Stříbrném potoce. Při přítoku od jednoho a půl kubíku by to mělo stačit. Pokud je nižší voda, je lepší začínat až u jeho ústí. Úsek od nádraží k němu bude zbytečná otloukačka. Oba vodočty jsou dostupné na internetu. Díky rychlé vodě a minimu překážek bylo splutí dost rychlé a zabralo mi nějakých 70 minut. Doprava údolím je díky podél vedoucí železnici i bez auta snadno realizovatelná.

Vojta Brádle