Vloni jsem nestihl Rio Botičo kvůli svatbě a letos vycházela svatba na Lipno. Naštěstí byla jenom na Moravě a podle přísloví, když se chce ... jsme v pátek vyrazili. Pivo zdarma od předního evropského výrobce vzducholodí rozhodně bylo milé uvítání v kempu pod Hrází, stejně jako koncert. Lipno je koncert! Je to oslava vodáctví v Čechách, a tak jsem se potkal ve stanu s Pájou L. i borcema z HáGečka. Party skončila celkem brzo, což jsem výjimečně považoval za rozumné. Škoda, že tak brzo skončilo i pivo.

Ráno jsem nemohl dospat. Tlačil mě čas. Na vodu jezdím teprve rok, takže to měla být moje vodácká maturita. Podle plánu jsme naskákali v 09.00 v sobotu ráno pod slalomkou. Voda byla hodně cítit, tak jsem si cvičného eskymáka odpustil. Na druhou stranu byla teplá, jako když zbylo z ranního kafíčka.

Bylo to úplně něco jiného, než jsem doposud jel. Velké vlny kam se podíváš a místy se hodně hádali. Začátek dobrý. „Co tady vlastně dělám?“ napadlo mě. U papírny jsme lezli z vody v rámci fair play, když už se tam jede ten závod. Naštěstí ještě nezačal. Rychle jsme po rampě naskákali zpátky do vody. To už vodní kakao začalo houstnout a Wigo Jr. hodil takového lopa, jakého jsem viděl jenom u serfařů na moři. Hned nato jsem tam šel také.

Okno jsme zběžně prohlédli a zdálo se nám "normální". Šuplík jsem projel se zavřenýma očima na levém pádle. Mr. Wigo šel do hodin, Wigo Jr. po hlavě. Škvírku jsme přenesli. Tu mně Le professeur Mr. Wigo "daroval". Sám ji jel jen jednou, když se zamyslel a zapomněl vystoupit. Ze shora to vypadalo hustě, ale po nasednutí pod Škvírou jsem teprve pochopil, proč to může mít přídomek V+ (zdroj Raft.cz).

Po usednutí na vodu mě napadlo, jak to, že nevidím nikde záchranáře u břehu. Znal jsem je z filmečku, kterým jsme se ještě nedávno opájeli. Když jsem se prásknul po druhý, tak si to hezky pod vodou rovnám a najednou jsem to dostal šutrem do hlavy. Příště budu psát výšku do seznamky asi o 1cm méně. Pak nešlo srovnat pádlo, následovaly 2 marné pokusy a byl jsem venku...

Toho jsem se bál. Proč jsem jenom neotevřel oči … V duchu jsem rychle nalistoval odstavec o záchraně. Nohy napřed a po proudu. Au, jau, do prd... Ne, tohle by soudruh nepřežil, kdyby mu to jenom politicky myslelo. Začal jsem se aktivně zachraňovat plaváním. Kopanec do holeně a odřené klouby na ruce ani neboleli. Čerťáky jsme moc neprohlíželi a o to méně se mi tak chtělo činit z vody.

Mr. Wigo mě u břehu zkontroloval a jal se s „přísedícím“ Wigo Jr. zachraňovat materiál. Těch zachránců tam bylo nakonec více. Kluci z Tróje mi přetáhli loď i pádlo na pravou stranu, když Wigo Jr. musel uvolnit popruh na vestě. Přetahovat creekovku na Igu na hopce, to chtělo kuráž. Tímto jim všem děkuji. Po pár set metrech jsem opět nasedl a dojeli jsme do „cíle“.

Le professeur Mr.Wigo konstatoval, že dnes to bylo na schodech nějaký divoký a že proplavat si je za stavu, jaký tam panoval, to je zážitek "non cuc futrál". Moc lidí se tím pochlubit nemůže. Na otázku, zda-li to budu muset příští rok jet znovu, nejdříve odpověděl, že rozhodně, ale nakonec mi zápočet dal.

Henry