Název téhle šumavské říčky není pro mnohé úplně lákavý. Mohl by navozovat představu extrémně volejnatého toku. I podle jediného článku tady na raft.cz to vypadá, že by Volyňku jelo, s prominutím, jen to domácí zvíře, které má říčka v názvu.
Ale zdání a pocity často klamou.
Reklama
Volyňka v roce 1965
Třeba moji rodiče jeli Volyňku v rámci svatební cesty o Velikonocích roku 1965. Dlouho mi vrtalo hlavou, jak tehdy mohli zjistit sjízdnost, když ještě nebyly ty internety. Skutečnost byla ale prostší, než všechny moje fabulace. Nejdříve jeli normálně Otavu ze Sušice a ve Strakonicích se koukli, kolik teče ve Volyňce. Usoudili, že vody je dost. Po kolejdách odtáhli kánoi na nádraží a vláčkem se s ní svezli do Volyně. Odtud už se dá plout i za trochu zvýšené střední vody, na trati je dosti jezů.
Nicméně Volyňka moje rodiče tehdy nerozhodila, zůstali spolu, a tak vám můžu i já napsat tyhle řádky.
Volyňka z Bohumilic v červnu 2021
Ke konci června 2021 v oblasti napršelo a hladiny toků se rychle zvedly. Do víkendu naštěstí povodňové stupně odtekly, zvýšený stav ale zůstal. Ke splutí volíme Volyňku z Bohumilic. Říčku sleduje lokální vláček, takže pendl zpět by v případě obtíží byl snadný.
Volyňka z mostu v Bohumilicích
Začínáme v jihočeské vísce se zastávkou vlaku a historickým nálezem železných meteoritů. Nasedací místo u místního silničního mostu leží už pod spojením Volyňky a Spůlky, takže je šance na širší koryto a slušnější stav vody (v době splutí vodočet Nemětice 102 cm a 8,8 m3/s). K ústí nás čeká necelých 29 km.
Nesjízdný kolmý jez pod Bohumilicemi s rybím přechodem
Po kratším peřejnatém úseku narážíme pod Bohumilicemi v lokalitě U Smítků na nesjízdný jez s rybím přechodem. Obnášíme ho po květnaté loučce vlevo. Do přilehlé továrny však odtud mizí velká část vody, dalších pár set metrů proto kánoí hoblujeme kamení v řečišti.
Peřeje pod Bohumilicemi
Po návratu vody z náhonu se peřejnatá říčka noří do lesa, začíná asi nejkrásnější úsek, který jsme tu spluli. Těžší úseky, které podle literatury dosahují obtížnosti až k WW2, se tu střídají s lehčími, v úrovni hravé WW1.
Čkyně z hladiny Volyňky
Regulovaným řečištěm pak proplouváme městečkem Čkyně, vzápětí se říčka zase noří do přírodního prostředí.
Padlý strom pod Čkyní šel proplout vlevo
Tady nás vedle peřejek a bystrého proudu potkává i první padlý strom přes celé koryto, zřejmě důsledek předchozího zvýšeného průtoku. Obnášíme po břehu vlevo. Další překážka ve formě padlé vrby už jde s trochou šikovnosti proplout při levém břehu.
Skála u pláže pod Lčovicemi
Po proplutí Lčovic si dáváme sváču na romantické štěrkovité pláži s výhledem na rozeklanou skálu.
Peřejnatý úsek pod Lčovicemi
Voda je čistá s mírným hnědým rašelinovým zákalem, na slunci se zlatě třpytí.
Jez v Malenicích šel splout v singlu
V Malenicích překonáváme druhý jez. Jako i mnohé další na Volyňce jde po prohlédnutí splout přes korunu po šikmé betonové desce. Za jezem přechází říčku silniční most s krytou sochou Jana Nepomuckého.
Malenický most s krytou sochou
V zákrutu pod Malenicemi a dalším silničním mostem, po minutí betonového sloupu bývalé lávky uprostřed toku, potkáváme druhý a současně poslední totální zátaras z klacků. Do zátarasu byl stržen i kabel elektrického vedení. Obtahujeme.
Říčku Volyňku lemují rulové skalky a lokální železniční trať
Pod Malenicemi se začíná Volyňka trochu uklidňovat, zmírnění proudu způsobuje i sada jezů. Když jsem před Volyní dospěl k číslu 7, přestal jsem je počítat.
Jez ve Volyni leží u místního koupaliště
Proplouváme k Volyni, kde vpravo od jezu využíváme občerstvení místního koupaliště. Místní ledová káva se zmrzlinou mě tu vyloženě potěšila.
Stupínky v řečišti ve Volyni
Při průjezdu městem Volyně nám plavbu zpestřila sada sjízdných stupínků. Ve škvírách břehové zdi hnízdily břehule, které z ní před námi nečekaně vyletovaly.
Kolmý jez pod Volyní nevypadá bezpečně
Sadu různě vysokých jezů pod Volyní je potřeba před splutím prohlížet. Některé jsou v pohodě sjízdné, jiné ne. Nejsem konstruktér jezů ani jejich milovník, tak vám tu dokumentuju jen jejich část. V opačném případě by se sem nevešly žádné jiné fotky, což by byla myslím škoda.
Dvojitý jez s válcem pod pěší lávkou u vesnice Strunkovice
Říčka přesto i nadále, byť s jezovými přestávkami, většinou pěkně proudí. U vesnice Strunkovice pod pěší lávkou se nachází nestandardní dvojitý jez s vývarem.
Volyňka před Strakonicemi
Poslední vysoký jez se nachází u Mutěnic, v podstatě na předměstí Strakonic. Při obnášení lodě po pravém břehu nám místní tělnatý pán tvrdí, že tu vodáky za 15 let ještě neviděl.
Vysoký parabolický jez před Strakonicemi u Mutěnic
Před Strakonicemi pak potkáváme ještě dva ne úplně příjemné stupně s válci. Závěrečný stupeň těsně nad soutokem se dá, i když trochu obtížně přes ocelové zábradlí, obnést po chodníčku na pravém břehu.
Závěrečný stupeň a most před soutokem Volyňky s Otavou
Závěr
Lidská mysl nejsilněji reaguje na změnu. Po vplutí do známé Otavy s nadstandardním průtokem přes 20 m3/s jsme si oproti kudrnatě zvlněné a hravé Volyňce ještě dlouho připadali jako na voleji.
Soutok Volyňky (vlevo) s Otavou ve Strakonicích
Vše je relativní a zdání často klame, ale Volyňka za splutí určitě stojí.
Ahoj Eki