Druhý den ve znamení jezer

Ráno ještě chvilku pádlujeme v proudu za občasných malých peřejí a brzo dojedeme k zatím nejtěžší peřeji. Přes šutroviště odhalené díky nízké hladině se dostáváme ke břehu a jdeme si ji prohlédnout. Řeka této šíře umožňuje téměř vždy zvolit alespoň na část dámskou cestu, což vzhledem ke šprajdám volíme. Přesto se v dolní části dostáváme do větších vln a voda nám zatéká dovnitř.

Ještě následuje pár peřejí, které vystřídá dlouhý, ale fakt dlouhý olej. Dojíždíme do městečka Overkalix, kde si v kempu u mostu dotočíme pitnou vodu.

Asi 1 km za mostem na konci města si jdeme prohlédnout skanzen domů původních obyvatel. Jsou dělané jako teepee z malých smrkových klád, zasypané hlínou a porostlé mechem a trávou. Některé jsou i spojené vnitřními tunely.

Dál nás opět čekají jen samé oleje a na závěr i velké jezero. Na něm nás chytne déšť a drží se dost dlouho nad námi, i když se mu snažíme ujet. Doteď jsme měli štěstí, že pršelo vlevo i vpravo a nad námi se dělal koridor modré oblohy se sluncem. Ono vůbec ty mraky byly hodně divný, byly strašně nízko.

Na jezeru musíme řešit i zajímavý problém, že někde jsou místa zarostlá vodní trávou s mělkou vodou. Hledáme směr a vyhýbáme se těmto mělčinám, i když jsou uprostřed jezera, protože pak se nedá skoro vůbec pádlovat.

Na jezeru musíme najít odbočku vpravo, kudy dále řeka pokračuje. Kempujeme na výtoku na břehu mezi kameny a všudy přítomnými mravenci. Naproti přes jezero je sice krásná písčitá pláž, kde je pódium a konají se koncerty, jenže to bychom museli pádlovat 1,5 km tam a zítra zpět. To se nám nechce. Do moře nám zbývá ještě 47 km, tak to snad stihneme.

Třetí den

Hned ráno nás čeká vstupní peřej. Prohlížím ji ze břehu, ale jen horní část, níže se nedostanu. Volím dámskou trasu, ale tu se nám nedaří trefit, a tak vlítneme mezi vlny. Když si už myslím, že to máme za sebou, konec peřeje nám ukazuje svoji sílu. Přijde vlna z boku, zalije mi šprajdu, ta to nevydrží a už jsem bez ní. Dostávám dalších pár litrů přímo do lodě, ale naštěstí peřeje končí a můžu vylít vodu. Po úvodní vsuvce pak zase přichází dlouhé oleje a jen občas to trochu teče. Řeka stále mohutní a na jezerech dosahuje skoro 2km šíře.

Dojezd do moře bych příště oželel

Naším cílem je most u Kamlunge s nejtěžší peřejí celého úseku, u které přespíme. Dojíždíme k ní docela pozdě a jdeme si ji prohlédnout. Řeka díky podstavu dělá v horní části dvě ramena – levé je více vodnaté s dlouhými, velkými peřejemi a druhé je více kamenité, ale zase blíže k místu na přespání. Volíme dámskou cestu vpravo, kde musíme vychytat průjezd mezi kameny, což s mořákem jde docela blbě. Zastavujeme za mostem, jdeme tábořit k rybářským přístřeškům a ohřát se do miniaturní boudy s kamny. K večeru zajdeme na druhou stranu do kempu pro pitnou vodu. Teď už zde skoro nikdo není, rybáři jsou pryč, ryby neberou.

Dojezd do moře bych příště oželel

Čeká nás poslední den, kdy musíme dojet do města Kalix. Zde se řeka vlévá do moře, což je náš cíl. Tam nás Kuba vyzvedne a odveze na letiště. Peřej, kterou jsme včera nesjeli celou, je ve spodní části také ještě výživná. Za peřejí sleduji zajímavé chování vody, kdy najednou proud neteče rovně, ale naprosto nepřirozeně odbočuje kolmo napříč korytem. Vytváří se zde silné víry a karfioly.

Dnes už peřeje následují v krátkých rozestupech, žádné dlouhé oleje mezi nimi. Užíváme si to, nejsou nijak obtížné a většinou se vlny dají objet.

Nakonec nás moje touha dojet do moře stála spousty sil. Posledních 5 km už byl olej navíc se silným protivětrem. Vhodnější konec by byl určitě u mostu nad Gammelgarden. Nakonec jsme to dali a přijíždíme na minutu přesně k mostu v Kalixu.

Pádlování u polárního kruhu

Kalix teče v Laponsku u polárního kruhu a je sjízdný celoročně. Na jeho délce přes 300 km není postaven ani jediný jez a svým charakterem je klasickou severskou řekou, tedy peřeje střídají dlouhé oleje nebo jezera. V horní části je peřejí více, jen posledních 100 km jsou peřeje již méně časté. V době jara, tedy konec května a začátek června, bývá průtok vyšší, nad peřejemi se vyskytují velká mračna mušek, která znesnadňují orientaci. Počasí je ale nestálé, může být zima a chumelit nebo mrznout. V průběhu léta průtok klesá, mušky nejsou nikde a ani počet komárů není nijak kritický. I když se jedná o severskou oblast, teplota v létě je velmi podobná, jako u nás. Také je těžké se spoléhat na předpovědi počasí. Nám predikovali zataženo, déšť a teplotu okolo 15 stupňů, ale v reálu jsme měli velmi obstojné počasí. Ono se to asi těžko předpovídá, když je velká oblačnost s rychle táhnoucími mraky, které jdou velmi nízko. Nad námi se pravidelně dělal koridor hezkého počasí, i když po stranách pršelo. Za oblečení nám stačila suchá vodácká bunda, neoprenové kraťasy a pod nimi dlouhé funkční prádlo. Celý neopren nebyl vůbec potřeba.

Voda se po převaření dá pít přímo z řeky, pitnou jsme raději brali v kempech, ale vodu v podstatě nemá co znečistit. Žádná velká města ani husté osídlení podél toku není. Na řece se vyskytují dost veliké karfioly, což bude umocňovat vyšší průtok. Za typ lodě bych si příště vybral znovu seakajak. Nějak si nedokáži představit přepádlovávat ty oleje na nafukovačce.

Na řece je nutné počítat s protivětrem a za nižších stavů i mělčinami klidně uprostřed jezer. Ty jsou obrostlé podvodní trávou a řasami a těžko se pak z toho loď nebo pádlo vymotává. Vodní stavy jsou dobře vyhledatelné na vattenwebb.smhi.se, ale na březích ani u mostů jsem žádné vodočetné stanice neviděl. U jednoho mostu na břehu jsem zpozoroval asi 2 m vysokou budku a domníval se, že to bude určitě limnigraf. Došel jsem si k ní, ale jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že se jedná o přívěsný vozík postavený na stojáka, jehož součástí byla budka pro mobilní záchod. Kadibudka na vleku.

Jak se na řeku dostat

Na Kalix lze samozřejmě dojet autem, ale je to přes 2000 km. Pokud nemáte času nazbyt, stačí si zakoupit letenky s jedním přestupem do Luleå. Cena vyjde v předstihu okolo 8000 Kč a také záleží, který den letíte. Některé pracovní dny je to levnější. Zajímavostí bylo, že když jsem hledal spojení, byla cena za letenku na konkrétní spoj dražší a dražší. Každým znovu načtením trasy se stejná letenka zdražila o několik euro. A nepomohlo se připojit z jiné IP či zařízení. Přestup ve Skockholmu se nemusí do hodiny podařit, protože musíte znovu na kontrolu u vstupu do terminálu. Pokud se vše povede, jste za 4,5 hod na letišti v Luleå, a pak je to zhruba 150 km na start dolní části od Jockfall. Pokud budete potřebovat zajistit lodě a převoz na řeku z letiště a zpět, kontaktujte mě. Kuba zajistí vše potřebné a postará se o vás. A nemusí se jednat jen o Kalix. I moře nabízí zajímavé trasy přes spoustu malých ostrůvků. Výhodou je, že v místě budeme mít zajištěn potřebný servis, ať se rozhodnete vyrazit kamkoli.

Pro organizátory akce „Pražák“

Kalix není pro úplné začátečníky. Průtok vody je neporovnatelný s našimi řekami, některé peřeje jsou okolo WW II, nejtěžší je WW III (dá se přenést). Co je výhoda, tak vždy po několika stovek metrů končí peřej dlouhým olejem, takže je čas pochytat lidi a materiál. Řeka je i docela přístupná od silnice, takže cateringový tým to bude mít snadné. Občerstvení a zásoby se dají po cestě koupit Overkalixu nebo níže v Morjarv.

Bohužel, co je velmi vážný problém, je cena piva. Ta dosahuje v hospodě téměř 180 Kč za půl litr a to by český vodák toužící po alkoholové Vltavě asi nepřežil. A to raději nepíšu o tvrdém alkoholu. Doporučuji vyjednat si u švédské vlády výjimku z prohibice pro vodácké účely. To přece každý pochopí. Hurá na Kalix, ať se nám uvolní naše řeky.

Petr