V létě 2010 jsem při toulání po norské Femundsmarce stál na lávce přes řeku Roa vytékající z jezera Roasten. V tu chvíli jsem věděl – sem se chci vrátit s kánoí. Po několika letech získávání informací a kamarádů pro společnou cestu jsme v srpnu 2018 vyrazili dvěma auty s plastovými kánoemi typu banán na střeše přes Německo a trajekt Sassnitz – Trelleborg do Švédska. Po 1,5 dnu jízdy a 1700 km v autech jsme konečně večer tábořili u malého jezera poblíž našeho startovního místa – Käringsjönu. Naše plány byly velkolepé – zatímco 4 lidé absolvují 150 km přes jezera, řeky a vodopády do norského Rorosu na kánoích, ostatní čtyři podniknou automobilové a pěší výpravy po Norsku a ve stanovený den nás v Rorosu vyzvednou.

Druhý den dopoledne nakládáme jídlo na 12 dní a věci na táboření do kánoí a vyrážíme povzbuzováni severským sluncem a kamarády na jezero Käringsjön. Zvolili jsme cestu přes systém mnoha malých romantických jezer a ne přímou cestu do velkého jezera Rogen. Brzo nás tedy čeká první přenášení – tento den jich bude ještě šest, někdy snadných, někdy obtížnějších, přičemž jsme propluli jezera Kraksjön, Källsjön, do mnoha zálivů rozvětvený Uthussjön i několik na mé mapě bezejmenných jezírek.

Třetí den je ve znamení okružní plavby po zálivech a ostrůvcích jezera Rödsjön. Poprvé okoušíme, co s kánoemi dělá silný vítr a vlny na větším jezeře, a také potkáváme tradiční obydlí Sámů, zvané kota (goahti). To jsme ovšem ještě netušili, že právě v kotě strávíme další noc. Při obtížném a cca 500 m dlouhém přenášení do jezera Rogen jsme zjistili, že jediné rovné místo na dva stany je u koty, kterou má poblíž své chaty postavenou norský rybář. Ten nám nejen dovolil v jeho kotě přespat, ale dokonce nám tam i zatopil. Přijali jsme to s vděčností – celou noc silně pršelo a foukal mohutný vítr.

Čtvrtý den nás čeká 10 km přejezd po jezeře Rogen. Vítr se zmírnil, boční vlny nám sice dávají zabrat, ale stále jasnější slunce nás povzbuzuje k tomu, abychom obdivovali ostrůvky, romantické zátočiny i okolní tundru. Překonáváme švédsko-norskou hranici, označenou jen na žluto natřenou kamennou mohylou, a odpoledne krátce přenášíme do jezera, které je již součástí řeky Roa. Ta nás povede další dny až do obřího jezera Femunden. Nyní však si užíváme borůvek a hub u chatky Mollerbua. Tato chatka, stejně jako většina dalších, je starý, k přespání otevřený srub, vybavený kamny a jednoduchými pryčnami. I dřevo je nachystané – jen ho nařezat a naštípat místním nářadím. Chatky postavili v minulosti dřevaři nebo rybáři, teď jsou součástí kulturního dědictví a Norský stát o ně vzorně pečuje.

Při plavbě po řece Roa se střídají krásná jezera a svižnější úseky mezi jezery. Pátý den nás čekají tři úseky WW I-II a jeden těžší, který částečně přenášíme. V poledne zastavujeme u chatky Klofthaen a začínající déšť spolu s útulností chatky podlomil naši morálku a rozhodujeme se tu strávit další noc. Se setměním dorazili dva Holanďané, kteří pádlovali z jezera Femunden proti proudu řeky Roa a měli tudíž za sebou již 10 km přenášení. Vysvětlili nám, že běžně se v této oblasti jezdí na lehkých plátěných lodích s konstrukcí, a ty je třeba přenášet přes každou peřej, tudíž směr plavby není rozhodující. Později jsme potkali ještě dvě lodě – obě pluly či se nesly proti proudu.

Hned ráno nás čeká WW III úsek, úspěšně splouváme, ale za dalším jezerem je kaskáda, pro naše lodě nesjízdná. Rozbít loď takhle daleko od nejbližší silnice by mohlo mít vážné následky. Obtížně tedy přenášíme a vjíždíme do nádherného jezera s mnoha ostrůvky a břehy lákajícími k táboření. My však pokračujeme přes další dvě pro nás nesjízdná místa, takže přenášíme, abychom pak přes několik WW I peřejí vpluli do jezera Ovre Roasten. V chatce Roastbua na břehu jezera jsou rybáři, pádlujeme tedy asi 5 km proti větru přes jezero i jeho větší sestru Nedre Roasten. Řeka Roa vytéká z jezera krásnou vodnatou peřejí WW II-III, kterou si moc užívám. Tím jsme se dostali do cca 6 km dlouhého úseku, který většina vodáků přenáší v celku po značené pěšině. Je to hrozná představa, takže se rozhodujeme zůstat na řece, dokud to půjde. A ono to jde. Nicméně pro dnešek toho bylo dost, kus pod jezerem jsme našli místo s ohništěm a táboříme.

Tomáš Frantík