Sedmý den začal přenášením jakéhosi tobogánu končícího balvany, nicméně na dalších 2 km se střídají lehké peřeje WW I s klidnými úseky. Je málo vody, proto většinu peřejí jezdíme v singlu. Poté se proud zrychluje a řeka padá o několik metrů kaskádovitým vodopádem. Na březích jsou patrné zbytky výdřevy a železná oka, pozůstatek po plavení dřeva, které začalo ve středověku a skončilo v roce 1972. Za vodopádem následuje pár stovek metrů klidné vody, a pak další podobný vodopád. Tady ušetříme síly a lodě koníčkujeme jakousi přirozenou šlajsnou u levého břehu. Úsek pod druhým vodopádem (WW IV) by si asi užili kajakáři, já z něj s mrazením v zádech sjíždím jen malý kousek se šikmou vlnou a sifonem. Třetí vodopád pro nás znamená 500 m přenášení. Rozdělujeme si ho na dvě části a u vodopádu táboříme.
Reklama
První kaskádovitý vodopád
Ráno začínáme přenášením do jezera. Peřejnatý úsek WW III na jeho konci úspěšně sjíždíme a od obřího jezera Femunden nás dělí jen pár drobných peřejek. Pádlování po jezeře k severu nám opět znepříjemňuje silný protivítr, nicméně 7 km překonáváme během dvou hodin. Táboříme na poloostrově Rostneset, jehož písčité pláže v podstatě oddělují jezero Femunden od jeho severního zálivu Nordvika. Večer je až neskutečně krásný, na jedné straně poloostrova zapadá do jezera slunce, na druhé vychází z jezera měsíc.
Večer na jezeře Femunden
O to nepříjemnější je probuzení, kdy na stany dopadají potoky deště a cloumá jimi silný vítr. Vyrážíme kolem poledne, až když se vítr trochu uklidní, nicméně jsme stejně vděční, že nás čeká už jen plavba po zálivu a ne po hlavním jezeře, kde vítr vytváří metrové vlny. Na severním okraji zálivu Nordvika nás čeká překvapení – jezero Femunden je zde propojeno úzkým kanálem pro plavení dřeva s dalším jezerem Litllangtjonna. Pohodlně proplouváme, nicméně kanál do dalšího jezera Langtjonna je natolik úzký, že stejně musíme přenášet. V této oblasti jsou na 10 kilometrech zachovány hned čtyři původně dřevařské chatky. V jedné z nich jménem Furubakken jsme zakotvili na noc. Při procházce po blízkém okolí jsem narazil na malý otevřený srub jménem Jalet-bua. Narozdíl od ostatních chatek nebyl ještě vybaven kamny, ale otevřeným ohništěm a otvorem ve střeše. Na trámu uvnitř srubu jsem našel ozdobně vyrytý letopočet 1844.
Kanál mezi jezery Femunden a Litllangtjonna
Desátý den začíná klidnou plavbou po jezeře Langtjonna, na jehož konci nacházíme další dřevařskou chatku, suchý kanál pro plavení dřeva a zablokovaný jez, pod kterým již voda čile proudí přírodním korytem do jezera Feragen. Přírodní koryto projíždíme v singlu a brzo již plujeme podél jihozápadního břehu tohoto velkého jezera. Asi po 5 km se zátoka Feragshaen zužuje a vytéká z ní řeka Haelva, která nás povede další dny až do cíle. Zde také potkáváme poprvé civilizaci – první most a první auto. Hned pod mostem řeka vytváří hezké WW I peřeje, které končí v jezírku Skjevhaan. Další tok až do jezera Hasjoen trochu připomíná Vltavu na Mrtvém luhu – řeka pomalu protéká rašeliništi s občasnými borovicemi. Jezero je mělké, úzké a asi 10 km dlouhé. Táboříme na jeho břehu do poledne dalšího dne, neboť v noci i ráno prší. Jezero Hasjoen končí nízkým snadno sjízdným jízkem a krátkou peřejí, aby se voda již zase zastavila v dalším 8 km dlouhém jezeře Rambergsjoen. Civilizace přibývá, kromě chat se občas na březích objevují i trvale obydlené domky. Jezero opět končí jezem a u něj pro dnešek končíme i my.
Na jezeře Rambergsjoen
Protože máme dost času, ráno trávím na výletě bažinatou tundrou plnou lišejníků a mělkých jezer na horu Vardhogda (962 m). Do kánoí nasedáme tedy až kolem dvanácté a čeká nás příjemné překvapení. Asi 6 km peřejí WW I-II, které si ve slunečném počasí alespoň já vychutnávám jako takovou třešničku na dortu naší plavby. Rychlá voda končí v jezeře Rismosjoen, na jehož břehu stojí kromě mnoha soukromých také poslední otevřená dřevařská chatka. Procházíme si kousek naučné stezky, na níž se dovídáme něco o historii vorařského plavení dřeva v této oblasti, o tom, jak se dříve stavěly pasti na soby i o teorii vzniku zvláštního úzkého písčitého hřebínku zvaného Esker, který odděluje úzkou šíjí naše jezero od jezera Dalstjonna. My však plujeme dál po řece Haelva až na samé předměstí Rorosu, kde s obtížemi již hledáme i místo k táboření bez ohně, abychom se pak další den ráno potkali s našimi přáteli u mostu v Rorosu a společně se vydali na dlouhou zpáteční cestu do ČR.
Peřejnatý úsek pod jezerem Rambergsjoen
Shrnutí: Popisovaná akce nebyla klasická vodácká výprava, většinou se pluje po jezerech a hodně se přenáší. Je vhodná pro milovníky divočiny, kteří rádi opustí na čas civilizaci a také jim nevadí dřina při přenášení. My jsme si to užili. Pluli jsme 9 dní nádhernou skandinávskou tundrou s borovicemi, lišejníky a soby, aniž bychom viděli jediné auto, jedinou cestu, jediný obydlený dům. Bez problémů jsme pili vodu ze všech jezer a řek. Tábořili jsme na nádherných místech u vodopádů, jezer a řek, dělali velké ohně z voňavého suchého borového dřeva. Ale také klopýtali celkem cca 3 km po kamenech při přenášení těžkých lodí a bagáže.
Více informací lze vytěžit z popisu velmi podobné trasy je na
www.songofthepaddle.co.uk.
Norské mapy lze stáhnout z
www.norgeskart.no
Švédské z kso.etjanster.lantmateriet.se
Tomáš Frantík