Na raftu jsem už vícekrát propagoval Český ráj a místní říčky či potoky (Klenici, Libuňku nebo Veselku) jako možnou vodáckou destinaci při jarním tání sněhu. Zatím však nedošlo na říčku jménem Žehrovka, která je přitom asi nejvíce spjata se zdejšími skalními městy. Své první vody sbírá v oblasti Prachovských skal, odkud obloukem pokračuje k Mladějovu. Za touto obcí se noří znovu do sevřeného údolí mezi pískovcové stěny, čímž se dostává do přírodní rezervace Podtrosecká údolí. V těchto místech bylo na Žehrovce zbudováno několik rybníků s dosud některými zachovanými mlýny. Z rezervace, kterou lze celou víceméně podél říčky po turistických pěšinách projít, Žehrovka vytéká na úrovni nedaleké obce Vyskeř. Tady se až k ní znovu přibližuje silnice, takže místo pro zahájení případné plavby je jasné.

Nyní má vodák před sebou necelých osm kilometrů, než ho říčka donese na soutok s Jizerou u Březiny (ř. km. 66,8). V místě startu se dosud sevřené údolí rychle rozevírá a Žehrovka se dostává do otevřené krajiny Pojizeří. Přitom však po levé straně ji s určitým odstupem ještě provází stěna Příhrazských skal, které lze z vody místy sledovat. O tom, jaký charakter bude mít plavba, se vodák přesvědčí velice rychle. Pokud se člověk chce trochu zhoupnout hned zkraje, lze nasedat nad dvojicí nízkých stupínků, u nichž odbočuje vlevo dlouhý náhon. Možná je lepší startovat až o kousek níže a vyhnout se tím zbytečnému vystupování u trojice spadlých stromů. Občasné spadlé stromy i nízké stupínky se budou objevovat průběžně i dále. K tomu je třeba počítat s celkovou přítulností místní vegetace. Zatímco některé pasáže jsou slušně přehledné a říčka narovnaná, jinde člověk vidí leda k nejbližší vrbičce nebo meandru. Stejně tak se dost mění šířka koryta. Někde kolem lodě už moc místa nezbývá, ale většinou má Žehrovka šířku kolem 3-4 metrů.

Podle vody mohou být určitým problémem lávky a mostky, především u obce Žďár. Za malé vody se mi podařilo pod všechny se vmáčknout, ale za vyššího stavu to už u některých nepůjde. Naopak splutí nekomplikují žádné jezy, ačkoliv si při splutí lze občas všimnout zbytků po někdejších stavidlech. Za zmíněnou obcí Žehrovka obtéká, a zároveň i napájí, rybník Žabakor, který je známým útočištěm vodního ptactva. Vidět tedy i přímo na říčce např. volavky a další druhy není žádná vzácnost.

Za rybníkem se podplouvá silniční most, kde je voda svedena do úzké skluzavky (stejně jako dříve pod mostem u Žehrova).

Za tímto mostem voda docela zrychlí a dál běží přes drobné peřejky k mostům rychlostní silnice R10 a sousední železnice.

V době mého splutí tu probíhala prořízka břehových porostů a některé klády ležely napříč korytem. Čistící práce zjevně nebyly ještě u konce, takže tady se situace s překážkami může dost změnit. Některé následné košaté vrbičky by nový sestřih určitě potřebovaly, protože se na nich zachytává všechno možné. Tak kdybyste někdo potřeboval třeba žebřík, jeden tu najdete. Za touhle poněkud náročnější pasáží už na člověka čeká jen několik posledních klidných meandrů a říčka se ztratí v Jizeře.

Plavba po Žehrovce není nijak zvlášť rychlá. Sem ale stejně těžko pojede někdo, kdo se bude někam hnát. Celý úsek lze klidným tempem sjet cca do tří hodin. Přímo k ústí lze dojet z Březiny nebo Loukova autem a tady parkovat. Jen pozor na velkou vodu v Jizeře, která má občas tendenci tuhle louku i silničku zaplavovat. Obtížnost je obecně na úrovni ZWC a jen sem tam se objeví drobné peřejky.

Znalého potokáře by nemělo nic překvapit a trefíte-li tak luxusní počasí, jaké jsem tu měl já, určitě splutí oceníte. Vodočet se nachází krátce před závěrem pod zmíněným železničním mostem u Březiny. Rozumné minimum představuje 25 cm. Tenhle vodočet ale není na internetu dostupný. Jako u většiny říček v Českém ráji lze vodu odhadnout podle Cidliny v Jičíně. Bude-li tady kolem 45 cm, můžete se na Žehrovku vypravit.

Vojta Brádle