Bačkovice, páteční podvečer. Temná obloha hrozí bouřkou, ale nakonec spadne jen pár kapek. Pod silničním mostem nafukuji packraft. Řeka ukazuje jednu ze svých podob, rovné regulované koryto mezi vysokými břehy. Na nich ulehlá tráva připomíná, že nedávno po deštích byla hladina o více než metr výše. Dnes vodočet v Jemnici hlásí 48 cm a zdá se, že to bude dost.

Svižný proud kalné vody stáčí příď lodi k jihu… První kláda přes řeku je jen chabou předzvěstí toho, co mě čeká dále. Koryto se mění v přírodní a řeka se začne kroutit údolím. Tok je celkem peřejnatý, ale žádná divočina. Občas skála na břehu, ale většinou jsou okolo louky. Přibývá překážek a ukazuje se, že jsem si pro splutí rozhodně nevybrala vhodné roční období. Nepokosené louky, tráva do půli stehen. Kopřivy do pasu, mezi nimi šlahouny svízele rozdírající popálenou kůži do krve. Zátarasů je nejvíce za Lubnicí, zhruba mezi jezy U Mlýna a Nový mlýn. Ale to předbíhám.

Za Bačkovicemi mají být sjízdné zbytky jezu nad Šimkovým mlýnem. Ani jsem si jich mezi peřejkami a stupínky nevšimla. Na pravém břehu se lze zastavit u studánky pro vodu, následuje vlevo Šimkův mlýn a u něj silniční most. Za ním víceméně rovný úsek k Lubnici, kde řeku přechází další silnice.

Pod Lubnicí, za prvním jezem U Mlýna, mám v plánu prozkoumat a případně splout kousek potoka Blatnice.

Přitéká zprava od Korolup. Na mapě vypadá jeho meandrující tok velmi slibně. Jenže se bude brzo šeřit a já jsem zdevastovaná přenášením mnoha zátarasů (obléct si šortky nebyla vhodná volba). Přetáhnu loď asi sto metrů proti proudu potoka k brodu, kudy vede zelená turistická značka. Aspoň kousek splout musím! Špatný nápad. Potok je zapadaný a ujedu jen pár metrů. Táhnu pak packraft loukou zpět k Želetavce. Skály nad údolím růžově září v posledních slunečních paprscích. Na poslední chvíli nalézám jakés takés místo na bivak. Nemůžu usnout, popálené a poškrábané nohy mravenčí a svědí…

Druhý den pokračuje úsek s mnoha překážkami, kterých jen pozvolna ubývá. Čeká mě několik jezů, které se sobě vzájemně podobají. Jsou bez propustí se šikmou spádovou deskou. Přenášet se dají většinou po obou březích nebo přímo přes korunu po spádové desce. U Police se projíždí podél lomu, nad hlavou kovové dopravníky. Naštěstí teď nejsou v provozu.

Za Kláskovým mlýnem přitéká zleva potok Bíhanka. Smočím loď a pádlo v jeho vodě, ale daleko proti proudu nedojedu. Od Svobodova mlýna (most silnice č. 411) se Želetavka zařezává hlouběji mezi strmé skalnaté stráně. Přibývá peřejí a jsou… byly by divočejší, kdyby bylo víc vody. Od včerejška o tři centimetry klesla. Na tomto úseku odhaduji, že při cca 60 cm by to bylo pěkné svezení. Dnes ale velmi často dřu o kameny a některé mělčiny musím projít pěšky. U Peksova mlýna je panelový brod, nyní nad vodou, nutno přetáhnout.

Kolem řeky přibývá chat. Tok se zklidňuje, poslední peřejky a vplouvám na vzdutí Vranovské přehrady. Na soutok s Dyjí je to ještě asi dva kilometry voleje. Pokochám se pohledem na hrad Bítov vysoko nad řekou a u vysočanského mostu zamávám Želetavce – tak třeba zase někdy. Nejlépe na jaře až nebudou břehy zarostlé.

Želetavka by mohla být pohodlně sjízdná asi od 60 cm na vodočtu v Jemnici. Uváděných 120 cm je zbytečně nadhodnoceno. V původní kilometráži se vyskytovaly určité nesrovnalosti. Chyběl např. jez nad Svobodovým mlýnem. U Peksova mlýna naopak v reálu jez není, jen zmíněný panelový brod. Při srovnání s mapou pak také upravuji kilometry. Z Bačkovic na soutok to bylo 22 km obtížnosti ZW a WW1.

Windy