| Diskuse nad článkem |
|
|
Re: Článek do muzea , Petar, 12/4/2016 10:21:14 PMPokud jde o vodácké muzeum ve Zruči, doufal jsem, že tam dostanu pěkný exponát - žebrovou kánoi z afrického dřeva gabon. Tu měla kolegyně Marcela na své chalupě, ale bohužel ji před nedávnem spálila. Na té lodi jezdila ještě za éry legendárního Jeryka Řepy a vyznačovala se tím, že ve šlajsně nebo v peřeji si zpravidla vykloubila rameno. Pojišťovna jí proto radši smlouvu vypověděla. Reply
|
Re: ..., Petar, 12/4/2016 10:20:38 PMMlynářským synkem myslím kluka ze mlýna, ve kterém mají svůj zdroj elektřiny a s vodou si sami manipulují, mouku už tehdy nemleli. Jestli v tom roce existovaly oddíly TOM, nepodařilo se mi zjistit, ale kluci byli přesně to, co moje dcery v takovém oddíle později zažívaly. Radovali se z nových pěkných zavřených deblovek, litovali, že se nedostali na Stvořidla, když byla tak pěkná voda. Zatím neměli špricdeky, jeden kluk na límec navlékl své vytahané triko a řval: "To si dám pogumovat." Reply
|
Článek do muzea , Monte, 11/29/2016 1:08:29 PMPěkný čtení - pošli to do Vodáckého muzea Pražákoj do Zruče , ať to zvětší, zarámuje a přidá mezi exponáty ...!:-) http://www.dronte.cz/cs/74-vod...Reply
|
..., HH, 11/21/2016 2:52:41 PMDík za pěkné počtení. Jen si nejsem s to časově sesumírovat, že by v r.1962 vodu stopnul škodolibý mlynářský synek, kterého komančové zapomněli skalpovat, a jestli v té době už fungovali tomíci. Sám jsem byl členem TOM, který vznikl trochu kuriózním způsobem, ale v zásadě suploval skautský oddíl zrušený v r.1970. Měl jsem za to, že i ostatní TOM vznikaly až někdy v této době. Ale paměť je věc ošidná a netroufám si tvrdit, jestli v tomto ohledu oklamala autora článku, nebo mě. Na tom, jak příjemně se mi to četlo, to ale nic nemění a za článek děkuji. Reply
|
Re: Tak dlouho, Václav, 11/21/2016 1:11:48 PMJdi do toho! Želivky není nikdy dost!  Díky. Reply
|
Nádherné povídání, Vladimír, 11/21/2016 10:09:03 AMpřímo hladící moji dušičku, surfující po vlně krásných vzpomínek do minulosti, kdy sice leccos nebylo, ale spousta věcí naopak byla - nejen ty dnes zatopené řeky, ale i bohatýrské přepravy lodí, pionýrské výpravy na prázdné přírodní řeky, vlastní výroba lodí a pádel a vlastně všeho, učení se prvním krokům (či záběrům) na vodě odkoukáním od našich vzorů, dnes legendárních vodáků... Na Němce jsem jel taky, měli jsme ji ve slalomovém oddíle a byl to postrach, název tohoto typu lodě byl věru výstižný. Velká, skřínoidní a studená, člověk se do tohoto typu lodě nezamiloval... A Želivka? Spávali jsme v hospodě Kocanda v Želivu (jezdili jsme sem ještě za sněhu, když byla voda) a dávali dnes Želivku, zítra Trnávku - Těch vzpomínek, ze kterých Tvůj článek odfoukl prach a patinu času. Hrome, ten vodácký život je krásný a stál za to žít!  Reply
|
Tak dlouho, Windy, 11/21/2016 10:02:06 AM...si sumíruju věty do svýho článku o plutí Želivky ještě "před přehradou", až mě Petar předběhl. Nemajíc staré fotky, otálela jsem s psaním. Ale rozpracované dílo dokončím. Reply
|