Petruv clanek o tragedii na Mumlave mi opet vyvolal vzpominky. Pokazde, kdyz jsem jel do Harrachova, Mumlava pritahovala muj pohled jako silny magnet. Tohle se prece musi dat jet! V te dobe jsem o nikom neslysel, ze by ji jel, o to lakavejsi to bylo.
Reklama
Uz si zcela presne nevzpominam, kdy to bylo, ale tipnul bych si, ze to bylo asi tak tyden pred vanoci 1974(?). Na horach napadly hromady snehu, a pak prisla obleva. Tyden prselo a ja si vzpomnel na Mumlavu. Sam auto nevlastnic, musel jsem nejprve ziskat pro tuto akci nejakeho auto-mobilniho kamarada. Vlada Lukas se ani moc ukecavat nemusel a uz jsme sedeli v embecku s dvema singly na strese a uhaneli k Harrachovu. Marne si vzpominam, jak jsme resili logistiku - a tak je docela mozne, ze s nami jeste nekdo jel jako sofer.
Vody bylo pozehnane. Stojime pod skokanskymi mustky v hustem desti, kolem vetsinou jen blato s par fleky snehu. Ale co to? Husty dest pozvolna ustava, a z nebe zacina padat podivny bily sajrajt. Nasedame, a vzhuru dolu! Zacatek je jednoduchy. Harrachovem Mumlava proteka jako sporadana lucni ricka bez vetsich vzruseni. Trochu to sice caka, ale jen tolik, abychom byli mokri. Zato se ale ochlazuje a k silnicnimu mostu uz prijizdime za poradne vanice. A promrzli jako ...
Dovolte mi ted male odboceni: V te dobe neopren skoro nikdo nevlastni. Na Zapade sice existuje, u nas si to muze dovolit (a ma prilezitost ziskat) jen par jedincu. Takze se vetsinou padluje v ruznych doma usitych uborech z cerne pogumovane latky nebo v sustakach. Je to rozhodne lepsi nez nic. Suchy v tom clovek rozhodne neni a teplo mu uz neni vubec. Na ruce se pak vetsinou pouzivaji polyethylenove pytliky nebo nic.
Nad podkovou pristavame, prohlizime, a drkotajice zuby lezeme zpet do lodi. Jedu prvni. Skok, a uz jsem hlavou dolu, ani nevim jak. Honem eskymaka, kousicek pod skokem si vzpominam na snusku kamenu a podobne pasti. A skutecne. Sotva jsem hlavou nahoru, skobrtam bokem pres nejaky kamen a uz jsem opet hlavou dolu. Delam jeste dva pokusy, ale pak uz me to nebavi, nechce se mi pasirovat mezi balvany a lezu ven. (Tehda se eskymovalo trochu obtizneji nez dnes, singlovky merily 4m x 80 x 30 cm). Behem kratke chvile si uvedomuji, ze uz moc nemuzu. Nechavam lod lodi a snazim se dostat ke brehu. A uz jsem tam, samozrejme na prave strane, tedy na opacne strane nez silnice.
Vlada jede za mnou a hrdinne se pokousi zachranit moji lod. Tece to radne a rychle mi mizi z dohledu. Vyskrabu se nahoru snehovou zaveji a vydavam se po proudu za lodi (blbec!).
U jezu Vlada zastavuje a ceka na mne. Lod uz myslim vzdal. Rozhoduje se, ze ten kousek do Jizery uz dojede, a mne nezbyva, nez se taky dolu nejak dostat. Rozhoduji se pokracovat dolu po pravem brehu. Vladovo padlovani na mne dela velky dojem - jak daleko za nim dohlednu, pocina si zcela suverenne. Reka je krasna a obtizna, Vlad to zvlada bez viditelnych problemu.
Horsi to bylo se mnou. Snih je hluboky, a ja jsem promoceny a ne moc obleceny. Kazdy krok je aspon pul metru nahoru a pak proborit se pul metru nebo vic dolu. Po delsim boji se doklopytam na Myto, kde uz na mne Vlada ceka, ne o moc mene zmrzly nez ja. Trvalo delsi dobu, nez jsme se ohrali, nicmene jsme prezili. Vzhledem k tomu, ze mi z teto kase neutkvely zadne vzpominky, soudim, ze jsme museli mit nejaky odvoz. Rozhodne si nepamatuji na zadny beh zpet do Harrachova. Ledaze bychom uz byli uplne v bezvedomi. Take si uz nepamatuji, jestli jsem o lod prisel nebo ne. V podstate to bylo nedulezite, basalni funkce byly v tom okamziku dulezitejsi.
Tak to bylo - pokud ja vim - prvni zimni spluti Mumlavy - a mozna tez prvni spluti vubec - Vlada Lukas solo v honbe za moji lodi.
Pouceni: Jezdit v zime na divokou vodu je blbost (ale rikejte to nekomu, v Praze bylo v te dobe kolem 10 stupnu!). Obleceni je dulezite. Pominme, ze jsme v te dobe nic moc lepsiho nemeli, dnes ma kazdy moznost si neopren opatrit - a lepe suchy oblek na chladnejsi pocasi a vody. Rozhodne v Norsku je suchy oblek volba c.1. Podchlazeni bere sily a omezuje shopnost dobre padlovat, rychle reagovat a spravne se rozhodovat. Taky: tri je lepsi nez dva - a uz vubec lepsi nez jeden. V podstate to bylo zcela chybne, ze Vlada pokracoval dolu sam. Ja jsem nemel zadnou moznost mu eventualne pomoct. V te dobe jsme ani hazecky neznali!
Zdravi Honza C., Oslo