Jelikož je již ochladilo, většina vodáků a milovníků vodních sportů již uklidila svoji výstroj. Ať už do skříní, garáží či sklepů, nastává čas hodnocení uplynulé sezony. Například já. Protože jsem si letos opakovaně skvěle zajezdil pod Lipnem, tak jsem nějak z nostalgie začal sledovat pořad Vltava v obrazech. A protože jsem vyrůstal na kanále v Českém Vrbném, zaujal mě díl točený právě na staré šlajsně. Uviděl jsem záběr stromu na břehu, který mi přišel povědomý. Napadlo mě se zajet na kanál podívat, a zkusit nějaké pozůstatky po staré šlajsně a dalších věcí, které se daly dle videa, poznat a najít. No, zda se mi to povedlo, posuďte sami. Ale nyní k současnosti a podívejme se na aktuální stav. Staré koryto je již od 3 kaskády celé betonové, po přírodním terénu ani památky.

Voda se tříští o umělé plastové překážky, vytváří válce, sem tam nějakou vlnu a pak rychle spěchá dolu. Tak asi vypadá kanál poslední rok po jeho celkové a zároveň největší rekonstrukci v historii. Při rekonstrukci se stal kanál i místem posledního odpočinku trenéra vodního slalomu, který si přál být takto pohřben.

Před touto rekonstrukcí by se dal kanál při zapojení dosti bujné fantazie označit ještě za přírodní koryto. I když úpravy terénu a nové návozy kamení a betonového mixu již před rekonstrukcí přírodní kanál dosti změnily. Opravdu přírodní kanál to byl naposledy v 90 letech. Hrázky dřevěné nahradil beton a kameny z kamenolomu. Kameny nepatřily zrovna k hladkým a nebylo radno při plavání s nimi příliš laškovat. Ne pro nic za nic se jmenovala jedna z překážek hoblík. Každopádně byla obtížnost kanálu slušná a terén spíše připomínal řeku a přírodní vodu, čímž byl unikátní. Ještě jako vodácký potěr si pamatuji, že vedle pověstného kolovadla stály kozy od staré šlajsny. V nové šlajsně byl naopak žebřík, aby mohl člověk vylézt ven v případě nedobrovolného opuštění lodi.

Byli i diskuse starou šlajsnu používat znovu, tedy novou občas zavřít. Bohužel k tomu nedošlo. Občas při velké vodě sice teklo šlajsnou pár centimetru vody. Ale na její reálné sjetí to nestačilo. Když jsem pak v pořadu viděl, jaká šlajsna byla, musím říci že mě píchlo u srdce. Krásné velké vlny, hezký spád. Myslím si, že je škoda, že o takové jezy díky pokroku a změnám přicházíme.

Samozřejmě tím nechci říci, že rekonstrukce kanálu byla špatná či nebyla potřeba. Tím myslím jezy všeobecně. Asi nejsem sám, kdo si pamatuje starou šlajsnu v Rožmberku nebo ve Zlaté koruně a nyní je nahradily sportovní retarderové propusti. Ale z hlediska bezpečí a masové turistiky je to asi třeba. Buďme tedy vděční za jez ve Vyšším Brodě. Teď se ale vraťme zpět do Českého Vrbného. Porovnáním dvou fotek můžeme i po dlouhé době docela přesně zjistit, kde vlastně přesně stával starý jez se šlajsnou. Jak to vypadá na místě a okolí dnes můžeme na fotkách vidět také. Mohutný dub stojí na svém místě stále, pouze trochu opadal a mírně proschl.

I boží muka jsou dnes pod stromem, i když dnes z nich zbylo jen olámané torzo, které připomíná dobu minulou.

Na dalších fotkách už jsou v náznaku vidět jen terénní pozůstatky bývalé šlajsny, která byla v průběhu 90 let postupně zavážena při různých úpravách kanálu. Bohužel, dnes opravdu nic více po původní šlajsně nenajdeme. Nenajdeme nic ani po šlajsně druhé, tedy po kolovadle. Kamenné zdi byly rozebrány a zbourány při rekonstrukci, most zmizel a dnes je v místě pár vlnek. Pokud si to člověk nepamatuje, ani by ho nenapadlo, že tady dříve něco stálo. Jak píši v nadpise, změna je život a doba jde dopředu. Asi už zbývá si jen položit otázku, zda je vždy změna k lepšímu.

České Vrbné má nový kanál po největší rekonstrukci v době jeho existence. Což je skvělá zpráva jak pro mě tak i pro všechny, kteří rádi na vodě jezdí. Na druhou stranu se z něj stalo další celo-betonové koryto a tedy přišel o terén přírodních vln, kterým byl kanál dříve unikátní. Ale byl vlastně ještě kanál vůbec takový? Prostě změna je život.

Viktor Vácha