Před nějakou dobou mne voda z Hustířanky zachránila před potupným předčasným ukončením plavby po Trotině. Díky ní jsem mohl tehdy v klidu dopádlovat až do Labe. Během loňského podzimu jsem se k ní dostal opakovaně na kole a říkal jsem si, že by možná mohla být občas sjízdná i ona sama. Následný detailní průzkum spojený s nezbytným úklidem ukázal, že minimálně někdy v ní musí vody téct skutečně dostatek. Po propršelé noci letěl vodočet na Trotině v Sendražicích 23. ledna prudce nahoru, takže jsem to zkusil. Nyní již patří Hustířanka do kategorie splutých potoků.

Logicky jako nejvhodnější místo k nalodění na tenhle potok se jeví most v Hustířanech. Bohužel jen zdánlivě. Kromě jiných překážek totiž potok kousek pod vesnicí protéká zdejší oborou. Hned po případném výjezdu z ní je také pár bytelných bariér ze stromů a dalšího materiálu. Mnohem rozumnější je auto odstavit u mostku přes někdejší náhon, než silnice začne stoupat do Hustířan a splutí zahájit až tady. Přes louku teče opravdu jen větší, ale poměrně hluboká, strouha, kde se pomalu nedá ani pádlovat. K udržení směru se člověk halt odráží od břehů a plavba těžko nadchne někoho jiného než potokáře…

Na konci louky se podplouvá pod hezkým, původně barokním, klenutým mostem, který sice chtěli komunisté zbourat, ale shodou okolností svému osudu unikl.

Odsud se charakter plavby viditelně změní. Koryto se podstatně rozšíří, takže již s místem na pádlo problém není. Krátce za mostem je spadlých pár stromů. Ty první lze podplout, ale ten následující již nikoliv. Hned za ním pak je ještě jeden velký zátaras, který jsem nebyl schopen rozebrat. V tuto chvíli se ovšem jedná o jedinou takovou překážku na zbytku toku. Žádné další stromy se už nepřenáší.

Ačkoliv jsem tady řadě vrb a podobným porostům dopřál „krátký sestřih“, tak s množstvím drobných otravujících větví se musí počítat. Ostatně sám jsem si o jednu takovou málem vypíchl oko… Mimochodem polosuché olše na březích už do koryta zase stihly dodat nějaký nový materiál, takže i mne překvapilo, jak rychle se potok může začít znovu zanášet.

Protože dřívější regulaci potoka, kterou však Hustířanka místy rozebrala, tvořily kameny, objevují se tu vedle jen klidně proudící vody i krátké minipeřejky a v jednu chvíli jízdu zpestří sjízdný stupínek.

Na některých mapách je na Hustířance kromě dnes již zaneseného náhonu zachycen malý rybník. I ten však patří minulosti a nic takového tu není. Zajímavě je řešeno koryto pod mostem u Habřiny. Tady je voda svedena do trubky, která při sjízdném stavu ale nestíhá vše pobrat, takže její část teče po vrchu desky chránící most před erozí. Za tímhle mostem je plavba asi nejpříjemnější, protože výrazně ubývá otravujících porostů. S vodáky se Hustířanka loučí hezky, neboť i na samotném soutoku s Trotinou se člověk zhoupne na poslední peřejce. Protože soutok leží mezi poli, je nejsnadnější pokračovat ještě něco přes kilometr dál k mostu v Račicích nad Trotinou nebo prostě využít dobrou vodu a sjet rovnou celý zbytek Trotiny.

Hustířanka je přirozeně sjízdná jen zřídka při tání nebo po silnějších deštích. Snadno se dá orientovat podle vodočtu na Trotině v Sendražicích, který leží až pod soutokem obou potoků. Šance na vodu by tu měla být, když bude ukazovat kolem 100 cm. Prakticky jistotu dává stav kolem 110 cm. Popsaný úsek Hustířanky k ústí měří jen cca 3 kilometry, takže jeho splutí nezabere nyní ani hodinu. Už jen tahle časová nenáročnost vyloženě vybízí k splutí i navazující Trotiny. S tím, jak se potok bude znovu zanášet, bude třeba přenášet více míst a potřebný čas se o něco navýší. Pokud jde o obtížnost, tak vesměs se jedná jen o rychleji proudicí vodu, kterou sem tam doplní krátká peřejka. Na popsaném úseku se nenachází žádný jez a pouze jeden zřetelnější stupínek.

Vojta Brádle