Všude okolo něco teče a člověk ví, že minimálně ještě během zítřejšího dopoledne se nikam stoprocentně nepojede. Šance někam vyrazit se otvírá teprve na odpoledne a to jen podle výsledku a především délky naplánované pracovní porady. Pro duši netrpělivého vodáka traumatizující kombinace. V hlavě se zatím rodí alespoň hypotetický plán, jak naložit s potencionálně volným odpolednem. Na výběr toho asi mnoho nebude, protože voda už začíná opadávat. Roli hrají i omezené časové možnosti, když se navíc stále dost brzo stmívá. Výsledkem je předběžná domluva s Andílkem, že zkusíme Bašnický potok.

Bašnický potok vodáky svých charakterem neláká

Na tenhle přítok hořické Bystřice, který do ní ústí nad Nechanicemi, si pamatuji od jejího splutí. Plavba kulturní krajinou zregulovaným korytem obecně ale vodáky dvakrát neláká, takže jsem ho měl v hlavě uložený v šuplíku „to počká“ a jezdilo se na zajímavější toky. Nyní se však Bašnický potok tvářil jako ideální volba. Na startu jsme mohli být po práci za pár desítek minut a vlastní splutí nemělo být časově nějak extra náročné, takže do tmy teoreticky vše zvládnutelné. No, nakonec se to také vyplnilo, ale jen o chlup.

Potok je uměle narovnán s několika stupni

Z auta vylézáme v obci Bašnice, podle které se potok jmenuje. Vody je evidentně na splutí stále dost, takže jdeme do hydra. Nad hlavou nám září sluníčko a počasí spíše než zimu připomíná předčasné jaro. Hned má člověk lepší náladu. Stav vody a skvělé počasí jako mávnutím kouzelného proutku přinášejí klid do duše. Je jasné, že se pádlovat bude a v tuhle chvíli je úplně jedno na jakém terénu.

Za zvednutým stavidlem v Bašnici se před námi otevírá volná krajina, v níž zvolna proudí náš potok. Břehy jsou kompletně vyčištěné, takže vidíme nejen daleko před sebe, ale i všechno po okolí. Přesto mne za chvíli potok poněkud překvapí. I když jsme v nížině, tak se tu objevují nízké vyrovnávací stupínky. Jako na potvoru zrovna u nich občas zůstal nějaký ten keř či strom se svými větvemi. Z relaxu nás tak vytrhne několik akrobatických čísel kombinujících vodáctví s gymnastikou. Tohle jsem teda z mostů přes potok při cyklotúrách neviděl. Jinou překážku představují pravidelně se opakující stavidla. Ne všechna jdou zdolat v lodi jako to v Bašnici, takže občas musíme na břeh. Tam nás příležitostně vyženou také nepodjetelné lávky a mostky. Jinak však pohoda pokračuje a jen čas splutí se kvůli tomu občasnému přenášení poněkud natahuje.

Pak přichází rákos

Jak se postupně blížíme k závěru, přestávají být břehy vyčištěné a voda se začíná skrývat v břehovém porostu. Hlavně poslední cca 2 kilometry jsou z tohoto pohledu dost vtipné, protože rákosová džungle nad vodou celkem jasně vítězí… Jiné překážky tu však nejsou a s „trochou“ rákosu se na podobných tocích prostě počítat musí. Porost je vysekán zase až na samotném ústí do Bystřice. Po vodě se však do ní dostat nejde, neboť v cestě stojí betonová zídka, kterou je třeba přenést.

Závěrečný souhrn

Z Bašnice k ústí nám splutých cca 12 kilometrů zabralo tři hodiny. Obtížnost je ZW. Končit lze dobře u posledního mostu několik set metrů před soutokem s Bystřicí nebo se po ní dá pokračovat v plavbě. Mimochodem těsně pod ústím Bašnického potoka se nachází sjízdný nižší jez, kde se za určité vody tvoří cvičný surfovací váleček. Případně se tu díky dvojici vracáků dají dobře trénovat přejezdy proudu. Na vodočet jsme nikde nenarazili a voda se tak dá odhadnout jen podle dobrých stavů na ostatních říčkách a potocích v okolí nebo na místě.

Ačkoliv nížinné zregulované toky těžko budou nějakým vyhledávaným vodáckým terénem, tak s Andílkem jsme se shodli, že jsme díky souhře několika příznivých okolností už dlouho nezažili více uklidňující vodu…

Vojta Brádle