V březnu většinou sedím za pecí a čekám, až začnou tát sněhy. Letos jsem to nějak nestihl, většina vody už odtekla, a tak se chystám na splutí potoka Smutná za téměř minimálního stavu. Je sice nádherné počasí, ale dost to drhne a ten nízký stav je smutný jako název potoka.
Reklama
Vydra nebo Řečička?
Po dojezdu začíná pršet a prší i celý následující den. Večer už píše Kámík, jestli nevyrazím na Vydru, která pěkně nastoupala. Bohužel mé koleno po operaci ještě nedovoluje dlouhé klečení. Ráno po dalším intenzivním nočním dešti se slzou v oku sleduji vodočet Vydry, ale pak mi pohled sklouzne na vodočet Řečičky. Je to sice jen taková místní strouha, co nad ní nikdy nepřemýšlel ani Vojta Jančar, ale má vzácnou vodu. Po krátkém telefonátu s Fricíkem vyrážíme do deštivého dne na vodu, kde o většině toku netušíme, jak vypadá. Krátké úseky máme předem prohlédnuté, ale zbytek může být zarostlá katastrofa.
Horní Otín
Horní část je velmi úzká
Obtížně se soukáme do přes zimu sraženého hydra a už nasedáme pod hrází Otínského rybníka. Ze začátku si užíváme meandrů v divočině. Zakrátko však vjíždíme do vsi a čeká nás několikeré přenášení nízkých mostků, tunýlků, stavidýlek, trubek a ploty zataraseného koryta. Najdou se i pěkná peřejnatá či úzká místa, jen zastavení v úzkém korytě je obtížné. Ze začátku se snažím otočit loď proti proudu a zastavit, ale po několika zaseknutí napříč potokem raději volím ladné vyskočení do koryta.
Horní Otín - obtížné zastavování
Pozor na zahrádkářskou kolonii
Naštěstí je většinou po kolena vody a mírný proud dovoluje takto řešit zastavení před překážkou. V jednom peřejnatém místě poprvé přichází na řadu i pila pro odstranění trnitého křoví trčícího v nejužších místech sjezdu. Po podjetí hlavní silnice na Kunžak je již jízda plynulejší, ale v navigaci.
Zahrádkářská kolonie
Ihned, jak opouštíme Otín, začíná nudná rovná strouha až do Jindřichova Hradce. Vjezd do Hradce však připraví lahůdku v zahrádkách rodinných domků. Jeden nízký můstek za druhým s odstupem cca 10 m a podjet se nedá téměř žádný. Když překážková dráha v zahrádkách skončí, začíná běžná potoční zábava v pěkně tekoucím korytě. Počet zátarasů je v normě a na některé vyzrává pila.
Jeden ze zátarasů
Osvětlení pro noční splutí
Cestou podjíždíme podivnou lávku zřejmě sloužící jako akvadukt, pak nás ještě překvapuje lampa veřejného osvětlení trčící z koryta.
Lampa v korytě
Míjíme Malíkovský rybník, který má hladinu metr nad námi a přes tenkou hráz místy přetéká voda k nám do potoka. Ještě následuje kaskádka zdánlivě připomínající Toušickou v mírné formě.
Malé Toušická
Nakonec po 6 km jízdy trvající 4 hodiny vjíždíme do Nežárky. A pak, že ten březen nebude stát za to. Více fotografií je na www.zralok.estranky.cz.
Žralok