Po této řece jsem pokukoval už předloni. Má nespornou výhodu, že vysedací most je 200 metrů od našeho hotelu, což velmi zjednoduší logistiku. Při sobotním příjezdu koukám odpoledne z mostu na zaplavené louky okolo řeky. Zala má malý spád a koryto nestíhá pobrat všechnu vodu z roztátého sněhu.

Potíže se startem

V úterý ráno po snídani vyjíždíme z Kehidakustány po silnici vedoucí po pravém břehu řeky. Voda trochu opadla, přesto jsou louky stále z větší části zatopené. Odbočku k mostu na Zalaszentlászló trefuji až na podruhé, ale ouha, záhy zastavuji. Asi 200 metrů silnice před mostem je pod vodou. Řidič offroadu jedoucího za námi se odvážně pouští dál. Když vidím, jaká je tam hloubka, otáčím a parkuju při kraji a odvazuju kajak. Jak se vodák dostane k řece? No přece po silnici.

Plavba po lužní řece

Nasedám těsně nad mostem na pravém břehu. Velká voda se sice rozlévá po okolních loukách, ale Zala plyne jenom pomalým proudem k jihu. Držím se koryta mezi stromy. Pokud je přede mnou nějaká překážka, objedu ji pohodlně „po břehu“. Je to takový naturslalom, asi 286 povodných branek prokládaných xylofony. Jen dvakrát se musím přesunout přes padlý strom, který leží zároveň s hladinou. Asi po 2 km část vody odtéká doleva, ale v hlavním řečišti jí je stále dost a dost, a tak se držím v něm. Míjím pastvinu s dlouhorohým skotem, který zvědavě obhlíží vetřelce. Plavba není rychlá ale po včerejším kanále rozhodně zajímavá.

Odbočuji do luk

Po 2 km je další odbočka. Teď už doleva mizí většina vody. Vydávám se s proudem a mezi několika stromy se přes pár vlnek ocitám na velikém jezeru, které vzniklo zatopením snížené louky.

Pádluji po něm stále na jih. Jezero se postupně zužuje, teď už je i znát nepatrný proud. Vplouvám opět mezi stromy a vcelku lehce trefuju původní koryto řeky. Čeká mě posledních pár zákrut a už jsem na dohled mostu v Kehidakustány.

Konec plavby

Zastavuji těsně pod mostem na pravém břehu, kde se dá pohodlně vystoupit. S lodí jdu asi 200 m na parkoviště před hotelem, kde si rezervním klíčem otvírám auto, které Katka mezitím svezla dolů. Převlékám se, navážu kajak na nosič a jdu do termálu. Ne, že bych se potřeboval ohřát, stále je krásně a teplo. To ale pozítří skončí.

Tip na další řeku

Ve středu se přesunujeme do Egeru, odkud jsme chtěli podniknout výlety v národním parku Bükk. Ve městě samotném i nad ním obhlížím říčku Eger patak. Bohužel tady už voda odtekla, a tak jen teoreticky; za splutí by stál úsek od křižovatky nad Szarvaskö. Ze silnice jsem neviděl žádné záludnosti, kamenité koryto je široké 4 – 6 m. Spád není příliš velký, obtížnost odhaduji na WW I max. II, taková Střela. Nechalo by se končit i přímo v Egeru. U tureckých lázní končí vysoká navigace, dá se vystoupit a na parkoviště u termálu je to sotva 100 m. A když už tady budete, zajděte si do Údolí krásné paní. Z centra je to půlhodinka pěšky. Ne autem, říkám pěšky! Proč se tak jmenuje? Na to přijdete sami.

Jirka Hodic VK Slavia Hradec Králové