Znáte to. Jezdíte dost často kolem nějaké vody (v tomto případě na chalupu) a pořád si říkáte: "Být trochu víc vody, tak i tenhle potok by šel jet."

24.4. 2004 (sobota). V noci opět zapršelo a tak jsme to s Jankovským potokem konečně zkusili. Jeli jsme s Kubou (syn – 13 let) a s pálavou. Auto jsme nechali ve vesnici Kletečná, asi v polovině plánovaného úseku. Po nezbytné veřejné převlékací neoprénové exhibici (vzbudili jsme slušnou pozornost jedoucího traktoru a kolem auta pohrabujících slepic – jinak byl ve vesnici klid) jsme vyrazili - pěšky. Vyšli jsme po zelené značce (na starších mapách je červená) proti proudu. Cesta byla polní, ale dobře schůdná, a hlavně jsme shora viděli na zákruty potoka pod námi. Šli jsme asi 2 kilometry. Počasí bylo dubnově úžasné – občas pršelo a občas svítilo slunce. Pršelo víc. Loď jsme nafukovali pod mostem silnice Pelhřimov- Humpolec (E 551). Určitě by ale šlo jít proti proudu ještě dál. Koukáme kolik toho teče. Vody by mohlo být určitě víc. Později při plavbě jsme narazili na vodočet se stavem 78 cm (bylo to v lokalitě Milotice).

Potok svižně proudil mělkým údolím, šířka tak 4 metry. Celkem mi to připomínalo Botič po Hostivařskou přehradou. Hodně meandrů v úzkém korytě. Být více vody, asi bychom se dost zapotili. Rozhodně se nám hodily helmy, protože občas nějaká větev nestačila včas uhnout. Za tohoto vodního stavu odhaduji obtížnost tak WWI-.

Asi 500 metrů od startu zašuměla úzká peřej - spíš stupeň s následnou ostrou levotočivou zatáčkou. Zrovna tohle místo šlo ale předtím dobře prohlédnout při pěším přesunu na start. Až do Kletečné se nevyskytovaly žádné padlé stromy přes „cestu“. Očekávané nízké lávky: jen jedna asi 200 metrů pod oním stupněm. Plavba probíhala rychle až do Kletečné. Od startu tak asi 2 km. Kletečná: vp., vl. silniční most, hospoda jen večer, obchod ve všední den, kaplička. Za jízdy jsme mrkli na zaparkované auto a rozhodli se pokračovat dál. Pod Kletečnou se potok rozšířil, zpomalil a poskytl další nepodplutelnou lávku. V prostoru RS Lenka (vpravo) jsme po louce obcházeli (vlevo) asi 20 m zarostlý úsek. A zrovna tam potok pěkně bublal. Následoval osamělý bílý statek (ve stráni vpravo). Napřed k němu vedla další nízká lávka, pak se projevilo statkářovo vlastnictví jezíku s malou vodní elektrárnou. Výška 2m, nesjízdný, s vývarem, bez náhonu. Hladce jsme přenesli vlevo. Meandry pokračovaly k dalšímu jezu (N vl., výška 1,5 m, šikmá deska). Opět bylo přenesení rychlejší než přeskok klády v koruně jezu. Pár desítek metrů bylo vody málo, pak se náhon „vrátil“. Potok se už stal říčkou, opět se pěkně rozběhl, sem tam nás podaroval i peřejkou. Údolí se sevřelo, lesnaté a skalnaté stráně se přiblížily. No a proud se postupně ztratil ve stojaté vodě Sedlické přehrady. Konec – vystupujeme na pravý bažinatý břeh. Úsek pod Kletečnou odhaduji tak na 3 km. Vypili jsme čaj, snědli sušenky a sbalili loď. Pak jsme se přes bažinatou louku vydrápali po stráni na cestu se zelenou značkou. Zpět do Kletečné to bylo asi 3 km – opět slušná polní cesta, později asfaltka. Pokud by měl někdo osobního řidiče, může auto dojet až do chatové osady Šimonice na pravém břehu. Plout po přehradě k silnici na hrázi považuji za romantickou dřinu.

Byl to pro nás vcelku sympatický prvosjezd. V lokalitě doporučuji ještě Hejlovku nad Čakovickým mlýnem, Želivku ze Želivi a Trnavu z Hořepníka.

Jirka Voneš

Poznámka redakce: osamocené sjíždění řek může být velmi nebezpečné!