znamena krasne pocasi v Oslo. To jest v techto dnech -10o az -15o rano, pres den pak teplota kolem 0. Napadlo tu pred 3 tydny hromada snehu, pak to povolilo, zmrzlo a na to napadlo 10-15 cm prasanu. Idealni pocasi na lyzovani. Za chvili, tak jako kazdy tyden v utery po praci, vyrazim na bezky s nekolika kamarady- mistnimi vodaky ci byvalymi vodaky. Zaciname na konecne tramvaje nad Holmenkollen, odsud se tahnou lesy na sever (Nordmarka) a nejblizsi civilisace tim smerem je asi 60-70 km daleko. Obvykla nase trasa je kolem 20 km, pak sauna a domu na veceri. Ted uz to je pohoda, je svetlo, celovky muzeme nechat doma. V prosinci a lednu jsou nutnosti, nechces-li se drzet jen na osvetlenych stopach kde je hromada lidi. O vikendu jsem byl na chate v Telemarku. Super pocasi. 20 cm prasanu na tvrdem podkladu si primo rikalo o vystup na kopec a sjezd zpet. V sobotu jsme nepotkali zivacka, v nedeli jsme vyrazili po stope a tak jsme narazili na cele 2 lidi. Dalsi 4 jsme videli v dalce. Nechci vas ale unavovat licenim kras severske prirody a vyprav na chatu.

Pred nama velikonoce, to je nejvyssi sezona na lyzovani. Oslo se vylidni, vsichni se presunou na hory nebo take na Kanarske ostrovy. Pak to tu snad pomalu zacne tat, a tak koncem dubna- zacatkem kvetna tu v nizine potece voda a my muzeme padlovat v Oslo a nejblizsim okoli- coz potrva tak asi mesic - mesic a pul. Postupne se velka voda presune do vnitrozemi - a v lete musime za padlovanim vetsinou do hor a k ledovcum - anebo na more, pripadne na jezera.

Padlovani nepatri v Norsku k nejpopularnejsim sportum - vzhledem ke klimatickym podminkam se neni ani cemu divit, sezona je podstatne kratsi nez v Cechach. Nicmene, v poslednich par letech i zde padlovani prichazi do mody.

Tlakova nize znamena naopak vetsinou dest. Toho jsme si vloni na podzim uzili dosytosti. Od pulky zari prselo az do prosince. Kdyz rikam ze prselo tri mesice, tak to taky tak myslim. Dnu, kdy vubec neprselo bylo myslim asi tak pet za ty tri mesice. Zhruba stejne bylo dnu, kdy bylo videt slunicko. Myslim, ze snad dokonce jeden den svitilo od rana do vecera - byla to shodou okolnosti nedele - ty ostatni dny se stridalo - jak jinak - s destem. Docela dobre si vzpominam na jeden seminar v praci. Za okny se z niceho nic objevilo slunicko, lidi se vrhli k oknum a schuze byla okamzite prerusena na pul hodiny, aby si to lidi mohli uzit.

Dest znamena samozrejme velkou vodu. Padly vsechny stolete rekordy, dokonce nekolik vodnich elektraren bylo vyplaveno. Neda se rict, ze bychom tu vodu dobre vyuzili na padlovani. Ve vsedni dny je v listopadu po pracovni dobe tma jak v pytli. Tak jen par vikendu. Ani to nebylo tak jednoduche. Reky na tolik vody nejsou stavene, a padlovani na takhle poddimensovane rece je nebezpecnejsi nez by se zdalo. Uz jen ta zatopena vegetace stoji za zamysleni. Chodil jsem mlsne kolem Akerselvy, protekajici napric stredem Osla a tvorici prirozeny predel mezi zapadem a vychodem mesta. Reka prekonava spad 150 m na nejakych 7 km, v prumeru tedy neco pres 2%. Bohuzel, ponekud nerovnomerne rozdeleno. Useky jsou olejnate, prolozeno asi 7 vodopady vetsinou nesjizdnymi - z toho nejvyssi tusim kolem 30 m. Krome toho jsou i useky padlovani hodne, ale kratke. Velikosti pripomina reka Hamerak, mozna o neco vetsi, rozhodne je mensi nez Kamenice. Touhle rekou tedy na podzim teklo mnoho tydnu 50-60m3/s. Chodil jsem kolem a uvazoval o padlovatelnosti, lec neodvazil jsem se. V danem useku pobliz nasi fabriky to bylo neuveritelne splachovadlo s vlnami jako baraky, ale taky s nekolika valci podobne velikosti. Myslim, ze nejaky mladoch by to asi spadloval, ale ja jsem si ve svych letech netroufl.

Zato jsem si troufnul na Lysakerelvu, coz je reka tvorici hranici mezi Oslo a Bćrum (sousedni komuna, difusne spojena s Oslo). Ta ma spad trochu mensi, pocet vodopadu podobny, ale ma useky ktere , ac kratke, se k padlovani skvele hodi. Navic 1-2 z vodopadu sjizdne jsou. Reka je vetsinu sve delky zavrena v tesnem udoli az kanonu, takze se nema kam rozlit. Usek, ktery se nejcasteji padluje je ve sve tretine rozdelen dvacetimetrovym nesjizdnym vodopadem na dve casti. Horni je tak WW3-4, dolni 2-3. Navic v horni casti je krome mensich stupnu i jeden 5-6m sjizdny vodopad.

Zpocatku tekla dobra voda, takze jsem se jednou svezl a byl spokojen. Pak voda stoupala a stoupala. Nekdy v listopadu byli kamaradi na dolni casti a druhy den jsem dostal obsahly referat o tom ze to bylo nevidane, za takove vody tam jeste nikdy nikdo nepadloval, a vubec to bylo vzrusujici.

Pristi weekend jsem samozrejme nemohl odolat. Zacal jsem organisovat vypravu na Aagaardselvu (cti Ógórdselva), coz je rameno nejvetsi norske reky Glĺmmy asi 60 km od Oslo smerem na jih ke Svedsku. Znalci pomeru vsak usoudili, ze to tam asi bude prilis maso, neb to je velika reka, a pri tom vodnim stavu tam bude jiste tect hodne pres 500 m3 a z vypravy nic nebylo. Zato Hans Kristian se chtel podivat znovu na Lysakerelvu a tak jsme se dohodli. V sobotu rano jsme se tedy setkali v hustem desti na stanici tramvaje v Jar. Krome nas se tam take vyskytli 3 studenti z universitniho klubu a dva novinari, kteri s nimi meli dohodnutou reportaz.

I odnesli jsem lode na zacatek spodniho useku pod vodopad, to jest skoro kilometr po pesince ve strani nad udolim. Vody bylo zretelne hodne. O hornim useku nikdo ani neuvazoval. Pote, jeste nez jsme uspesne sestoupili prudkou rozbahnenou strani kolem skalni steny k rece, jednomu (lepe receno jedne) z tech tri ruply nervy a odnesla lod zpet k autu. Tam kde obvykle nastupujeme pod sikmym asi metr vysokym skluzem s peknym jazykem a vracaky po obou stranach byla sice vlna, ale zadne vracaky. Jen prudce tekouci proud. Nezbylo nez nasednout na brehu na kamenech, spustit se do proudu a vzhuru dolu. Na danem miste bylo ted rozumne nastupiste jen pro jednu lod (normalne dve), a tak jsme se jeden po druhem spousteli do proudu. Prvni velmi rychle odhalil, ze zastavit u brehu je sice mozne, ale v tom proudu se tam dlouho neudrzis. Takze radeji rovnou dolu. Prvni perej zacina hned po nejakych 50m a shodou okolnosti je nejtezsi z cele trasy, s nekolika valci, ktere i za normalni vody dokazou byt neprijemne. Vcelku neprijemny pocit - nikdo na dohled vpredu ani vzadu - prvni zastavka az po nejakych 300 m za zatackou. Snazil jsem se to osidit pri prave starane,ale i tak jsem se musil mocnym padlovanim vyhybat velkym vecem. Dal uz to slo dobre, ale nemel jsem prilis dobry pocit. Teklo to pekelne rychle, vlny vysoke a nepravidelne, valce hluboke a vracaky nepresvedcive, a vsechno melo velkou silu. Zkratka mi chybel obvykly pocit ze mam kontrolu nad lodi a situaci. Do vetsiny vracaku jsem se dostaval prilis pozde, placalo to se mnou se strany na stranu, ani rovnovaha nebyla presvedciva. Mel jsem padlo vic ve vode nez nad vodou, jak jsem stale bud ridil nebo jistil. O nejakem velkem blbnuti nebylo ani reci. Mladosi na kajacich to zvladali mozna o neco lip, ale taky zadne vylomeniny nedelali. Za pulkou, kde se udoli otvira, jeden z mladych vynasel kus nahoru pro fotografy, a ja jsem se mirne zdeprimovan spustil dolu. Uz me taky v singlu poradne bolely nohy. Konec uz je lehci, tak jsem to splul sam, nalozil lod na auto a vydal se smerem k domovu. Slunce vysvitlo, zrovna kdyz jsem nastartoval auto.

Hans Kristian sel po padlovani zkontrolovat vodocet. Ukazoval pry o 30 cm vic nez tyden predtim. Take jsem se v pondeli docetl, do jakych nebezpeci jsem se to vlastne pustil. Clanek v novinach citoval krome jineho Hans Kristiana, ktery udajne na otazku co by se stalo kdybychom nahodou vyplavali odpovedel: "Voda nas zabije!". H.K okamzite telefonoval do radakce, ze takovou blbost on nikdy nerekl, a navic s temi novinari ani nemluvil, takze to by si teda vyprosil. Nicmene u toho zustalo, vyrok nebyl nikdy oficielne v tisku dementovan. Jen aby nedoslo k nedorozumeni! Ten popisovany usek nema vic nez snad 2km, mozna o neco min. Ale je to za humnama, a je tam hezky. Je to ve meste, ale neni to ve meste.

Tak, a ted se konecne dostavam k uvodu. Vloni na podzim mne Vlada Vanha upozornil na Server Raft, kde propagoval svoji novou lod. Zacetl jsem se pak do vsech clanku a prepadly mne vzpominky, zvlaste kdyz jsem cetl o sjizdeni Mumlavy, Kamenice, Jizery atd. Ziju uz v Norsku 20 let, a zatim jsem na vzpominky prilis netrpel. A najednou tu byly, a ja jsem dostal puzeni se s vami o ne rozdelit. Takze, jestli vam to nebude prilis vadit, cas od casu vas budu obtezovat zvasty z davne historie padlovani. Kdyz jsem tak o tom premyslel, co se obvykle nejvic vryje do pameti jsou prusery. Tura, ktera probehne bez obtizi a problemu je za chvili zapomenuta. Takze mam strach, ze me vypravovani bude sbirka prihod o turach, ktere skoro spatne dopadly, ale utopit se mi nezdarilo. Lze to take mozna brat jako prispevek do serialu "Bezpecnost na divoke vode". Chtel bych tedy predem upozornit, ze jsem mel take radu tur bez jakehokoliv pruseru, fakticky jsem az tak blbe nepadloval.

A az vas to prestane bavit, tak mne zastavte.

Zdravi Honza C., Oslo