Začátek prosince, před týdnem teklo vody až až, jenže uprostřed týdne. Sněhu na horách pomálu, na kole jsme byli minule – tak pojedem na vodu.

Nějak už mám vysledováno, že třeba Bílina anebo Ploučnice mají vodu skoro pořád. Při sledování opadajících vod z konce listopadu se zdálo, že nejvíce vody zůstává právě v Bílině a kupodivu i jejím přítoku, potoku Bouřlivec. Taková jména potoků mne fascinují. Peklov, Propast nebo právě Bouřlivec. Už jen ten název slibuje zajímavý tok. Oč lepší je Tismenice než Košínský potok. Samozřejmě skutečnost pak může být jiná, ale to už tak nevadí. Stabilní průtok 1,5 kubíku z přehrady Všechlapy celý týden sliboval možnost splutí. Tak na Mikuláše v zamlženém nedělním ránu se auto se třemi loděmi vydalo na Hostomice-Všechlapy. Nikdo se neuvolil dělat nám pendla s autema, tak jsme vzali kolo. Před desátou pod hrází, složení lodí a převoz auta. Úmyslně jsme vybrali úsek odtud do Lbína na Bílině (Bělé, jak jí stále říkají domorodci), protože po vodě to je asi 12 km, po silnici je však pendl na kole jen nějakých 6,5 km. Honza to celé zvládl za hodinu, a to kopec od řeky na hlavní silnici od Teplic je kilometrový trhák.

Hravě po dvanácté jsme na vodě. Asi 4 m široký rovný úsek k prvnímu mostu od hráze je zpestřen jen dvěma stupínky, po kterých lodě jen sklouznou. Za mostem se koryto stává přírodním, a objevují se peřeje (dá-li se málo vodnatá obtížnost WW I tak nazvat). Stav na vodočtu je u výpusti 31 cm, je to určitě minimum, možná o ten centimetr méně by se ještě sneslo, ale příjemnější a dravější by byl stav kolem 50 cm. Peřejky jsou krátké, ale potok stále bystře teče, žádné stromy přes řeku, křoví jak by smet. Jakmile projíždíme další vsí, opět je potok regulován, podjíždíme starý kamenný most a za vesnicí se opět koryto stává přírodním. Jakmile se přiblížíme k hlavní silnici objevují se lávky a mostky, nebo spíše jejich zbytky na březích. Za nějakým hřištěm jsou najednou na obou březích kamenné stavby bývalého předmostí a mezi nimi miniaturní kaskádka končící takovou malinkou šlajsničkou. Zdrobněliny hovoří o velikosti těchto překážek.

Ale stále to teče. Před ústím nás čeká ještě něco jako sprcha – v zimě teče studená (zda v létě teplá nevíme). A jsme na soutoku s Bílinou v Hostomicích. 4 km za 40 minut. Bílina na následujících 8 km je bez překážek s občasnou peřejí a stupněm, vše splavné i pro otevřené lodě. Ledňáček, volavka a největší překvapení – nutrie. Ve všech místech, kde řeka protéká vsí nebo městem (Hostomice, Ohníč, Dolánky) jsou nory nutrií velkých tak od 20 do 80 cm (ten největší byl opravdu „obrkrysa“). Po Bílině to utíká a za necelé dvě hodiny jsme v cíli. Naložit a zpět pro kolo, které jsme nechali u Všechlap u hodných lidí.

Pozdní oběd v lidové hospůdce a ještě před setměním jsme zase v loděnici. Mikuláš, čert a anděl ještě ani nejsou na cestě.

Vojta, Honza a Petr