Není to nijak dávno, kdy jsem tady na raftu popisoval Rokytenku, jeden z opomíjených přítoků Divoké Orlice. Při té příležitosti jsem zmínil její další více ježděné přítoky. Těmito říčkami však nejsou možnosti pádlování v jejím povodí ještě vyčerpány. Pokud jste někdy jeli autem z Chocně do Kostelce nad Orlicí, možná jste si všimli v obci Přestavlky miniaturní strouhy, která nese jméno Brodec. Z uvedené obce se také dá za příznivých vodních stavů do Divoké Orlice dojet po vodě. Brodec do ní ústí totiž kousek nad silničním mostem u Čestic.

Dá se ten potok vůbec jet?

Pod obcí představuje potok opravdu jen uzoučkou napřímenou strouhu, kde prakticky každý záběr znamená odstrčení se od břehů. Při tomhle „zemním“ stylu pádlování jsem si vzpomněl na loňskou Hustířanku, jenže tady se obdobně úzkým korytem pluje o hodně déle. Vzhledem k blízkosti obou Orlic Brodci moc prostoru na vlastní rozvoj mezi nimi nezůstalo, takže vodu nabírá jen pomalu. O zbytek se postarala regulace. Ta má však jeden výrazně pozitivní dopad. I když šířka koryta z počátku jen nepatrně přesahuje šíři kajaku, má takřka stále konstantní hloubku k 30 cm. Ač se to tedy může zdát na první pohled jako naprostá blbost, dá se celkem v pohodě plout. Druhým nesporným kladem Brodce je slušně udržované koryto. Po startu se jen výjimečně objeví zbytky rákosového porostu nebo zapomenutá vrbička. Při nižší vodě se člověku podaří vmáčknout se i pod občasné lávky a mostky. Obecně se nestalo moc často, že bych musel kvůli nějaké překážce na břeh.

Potok se trochu rozšiřuje a teče mezi loukami

I když splutí přímo po startu nevypadá, že by mohlo nabídnout nějakou přidanou hodnotu, zdání v tomto případě klame. Už o trochu širší tok časem obklopí postupně se přibližující lesy doplněné loukami a takhle jen s minimálním výskytem výdobytků civilizace se pluje pár kilometrů. Krajina okolo je opravdu na pohodovou plavbu víc než vhodná. Když pak člověku nad hlavou září jarní sluníčko, které ignoruje podle kalendáře trvající zimu, a nad loukami se vznáší opar ze zbytků tajícího sněhu, nelze splutí označit jinak než jako potoční vodáckou fantazii… Bohužel na připojených fotkách ta dopolední atmosféra hodná impresionistických obrazů moc nevyniká, protože jsem fotil až při pěším návratu k autu. V tu dobu se už ovšem částečně zatáhlo a opar zmizel. Rozhodně každý si tu užije stálý svižný proud, kdy se hladina většinou zvedá v drobných vlnkách.

I tak malý, přesto je často zregulován

Co člověka musí zarazit, je, že i na tomto krajinově příjemném úseku, je Brodec kompletně zregulován. Aby se náhodou ani kapka vody nemohla vsáknout do země, je koryto doslova vydlážděno. Jen ojediněle se mu daří rozebírat sevření regulace. Přitom tady by se mohl při velké vodě naprosto v klidu rozlévat, protože nemůže prakticky nic ohrozit. Pak se někteří lidé diví, jak časté jsou povodně… Jak by potok patrně vypadal, kdyby mu člověk nevtisk jinou podobu, je vidět za mostem kus nad Zdelovem. Nečekaně ponechanou volnost potok tady využil k vytvoření několika meandrů. Na max. 200 metrech nyní leží také asi sedm stromů… Všechny se mi podařilo nějak zdolat v lodi, ale čerstvě spadlý košatý smrk si připsal jednoznačné vítězství. Skrz jeho větve prostě prorazit nešlo a vyhnal mne na břeh. Velké překvapení čekalo při doražení k samotnému Zdelovu. Před dvěma lety, kdy jsem tu byl naposledy, se tu mocně bagrovalo. Tehdy jsem v duchu viděl vznikající obytnou zástavbu. Ve skutečnosti jsem nyní dopádloval na nově založený a slušně rozlehlý rybník. Jeho dobré dvě třetiny byly bohužel pod ledem, takže jsem se znovu protáhl po břehu. Pod rybníkem se Brodec vrací ke své obvyklé podobě a takhle se dopluje až k samotnému ústí.

Souhrn

Brodec je logicky sjízdný jen při tání nebo vydatnějších deštích. Orientovat se dá leda podle dobré vody na okolních tocích. Kupodivu však nepotřebuje na sjízdný stav žádné vyložené povodně. Na místě se situace pozná snadno. Pokud je vrchovaté minikoryto nad mostem v Přestavlkách, tak by to mělo jít. Nenechejte se zmást tím, že přímo pod mostem bude skoro sucho. Tohle je na tenhle potok nezvykle široké místo a hned za prvním barákem se vrátí ke své minimální šířce. Rázem je vody pro splutí zase dost. Popsaný úsek měří cca 10,5 km, obtížnost ZW a díky minimu překážek je plavba docela rychlá. Sám jsem se do Divoké Orlice dostal za dvě hodiny. V cestě nestojí žádné funkční jezy ani výrazné stupně a kromě pár stromů či nízkých lávek se musí přenést jen přepad toho nového rybníka. Ono to vyplynulo už z textu, ale ztrátou času rozhodně není ani pěší výlet nebo cyklotúra podél části Brodce.

Vojta Brádle