Laminátky, Ešus, psalek~jagacz.com, 11/22/2011 10:41 AM
Taky si občas, zejména pokud vidím dnešní vztah mezi vodákem a lodí, zavzpomínám na chvíle, kdy se rozšroubovávalo kopito, a kdy jsme s napětím čekali, co jsme to vlastně uplácali. na to , kdy se nakonec vyloupla z kopita nádherná panenka, kteroujsme si pohladili. Vzpomínám na heirarchii v týmu, kde nejnižší vrstvou byli stříhači s nůžkama, pak míchač, co musel mít vždy připravenou prysku až po vládce štětců, co buzerovali a honili všechny dokola, furt chtěli po střihačích, aby jim pokládali tkaninu, nadávali na neostřihnuté útky, občas nařídili /v zimě/ otevřít dveře, pak zas zavřít, tu chtěli prysku, tu ostřihnout kus skla, Nebo na sprostá slova, co člověk řval při přelepech, když mu pryska kápla do vlasů. A střihači záviděli těm výše postaveným, a chtěli, aby se z nich časem stali ťupovači, vládci štětce, co rozhodovali kam co dát.
Prostě když byl tým sehraný, tak to byl koncert, na jehož konci byla ta hlaďounká, krásná, lehounká LOĎ, kterou všichni láskyplně opečovávali, kterým se až srdce zastavilo, když potkala první šutr. Tohle vždycky trvalo až do první záplaty. Pak to nějak mizelo, až nastal čas se staré lodě zbavit a celý koncert opakovat. Dneska už si neuvědomujeme to kousání skla, smrad ředidel, upatlané ruce, zalepené vlasy, ale uvědomujeme si /aspoň nostalgici/, že jsme si těch našich lodí nějak víc vážili. Že pro nás nebyly jen kusem plastu, co si koupíme, ale prostě naším dílem, kusem našeho já. Že to prostě byl kus řemesla. A to mi snad chybí nejvíc. A pro naše mladé už je to dávnověk, prehistorie, protože v době, kdy se lodě stavěly vlastníma rukama, tak snad někde ještě běhal praotec Čech. Někdy zvažuji, že z výchovných důvodů bychom s nimi měli zase jednoho debla postavit. Kopito na Bohemku bychom snad ještě někde vyhrabali.
Ešus