Podzimní deště opět dokázaly naplnit řeky dostatkem vody, někde platí dokonce nejvyšší stupně povodňové aktivity, a proto má mnoho menších toků ideální stavy. Vybíráme si ke splutí Hostačovku a trasu volíme od Hostačovského rybníka. Sice je možné plout i výše od Jezuitského rybníka s následnou kaskádou pod hrází, ale nám bude stačit kaskáda pod Hostačovským rybníkem. Jdeme si ji prohlédnout ze břehu, ale ne všude dobře vidíme. Jsme vysoko, břehy jsou strmé s malými skalami porostlé břečťanem. Jsou tam nějaké padlé stromy, které se snad budou dát podjet. V podstatě nás čeká v závěru jeden metr vysoký skok, před ním to tak obtížné není. Bohužel právě v nájezdu je strom, který je nejníže, ale doufáme, že půjde podjet.

Nástup pod hrází a hurá do toho nejobtížnějšího, co nás na potoce bude čekat. Jsme trochu nerozpádlovaní, když nás začne prudký proud unášet k úzkému průjezdu. Podjíždíme jeden strom a druhý skoro na hraně dáváme taky. Pak už jen skok do velkého bazénu a máme to za sebou. Chvíli uvažujeme o druhé jízdě, ale strmý svah a nepřístupnost terénu nás odrazují.

Pokračujeme dále po již znatelně klidnějším toku, ale to neznamená, že by to neteklo. V občasných peřejkách a v plném korytu plavba ubíhá poměrně rychle. Po chvíli je před námi stupeň, který skáčeme a za ním to opět výrazně zrychlí. Bohužel na krátkou chvíli. Peřejky jsou stále více vzácnější, rychlý proud zůstává a v něm začíná naopak přibývat padlých stromů a větví nad korytem.

Dojíždíme do vesnice Kamenné Mosty, které nás přivítají čím jiným, než krásně opraveným kamenným mostem. Tady Hostačovka přibírá přítok Doubravku, který citelně zvýší průtok. Voda už zasahuje do břehů a vzrostlé stromy začínají růst z koryta. To se projevuje na rychlosti proudu a množství splavovaného materiálu. Často kolem nás proplují i docela velké klády.

S počtem zátarasů se úměrně snižuje naše chuť na přenášení, a tak se snažíme propasírovávat hradbou větví a stromů všude, kde to alespoň nějak jde. Přesto musíme asi 5x přenášet.

Dojíždíme do Žlebů a před námi se objeví obora, která jde přes potok. Podjezd pod lávkou je nemožný, jsou tam železná česla na řetězech. Musíme ven, přehodit kajaky a přelézt plot.

Za oborou pak následuje sjízdný stupeň a po chvíli jsme opět u dalšího plotu. Pokoušíme se vylézt na vysoký břeh, který využívá vysoká k přístupu k vodě. Asi 2 výškové metry jsou totálně kopýtky a deštěm rozryté a rozbahněné a my musíme po čtyrech vylézt na břeh. Ze zvířat toho moc nevidíme, jen v dáli vyplašíme stádo muflonů, bíle jeleny nezahlédneme vůbec.

Už jsme mysleli, že máme oboru za sebou, jenže pak přichází ještě jeden plot s lávkou. Jelikož jsme už v blízkosti ústí do Doubravy, bereme kajaky na ramena a jdeme pěšky. Jsme uprostřed vstupního areálu obory, kde jsou různé klece, ale většinou prázdné. Musíme přelézt ještě zamčenou bránu, abychom se dostali ven, a jdeme se podívat na vysoký kamenný přepad, kterým Hostačovka ukončuje svoji pouť do rozvodněných vod Doubravy. Je 3 metry vysoký a dá se obvykle dobře skočit. Dole je hluboká laguna. Jenže teď je na koruně naplaveno hodně klád a nedá se nikudy projet. Tím naše putování po Hostačovce končí.

Autem děláme pendl nahoru a na hrázi rybníka potkáváme pána, který kroutí klikou stavidla. Dávám se s ním do řeči a říká, že musí upustit vodu, protože nahoře se už potok vylévá z koryta. Jsem docela rád, že jsme to vychytali za našeho stavu, další vodu navíc už bych nemusel.

Hostačovka nemá svůj vodočet, sjízdnost se musí posoudit z mostů nebo z hrází rybníků. Časově jsme jeli 2 hodiny a ujeli 7,5 km. Docela se zdržíte padlými stromy nebo pak v závěru přelézáním plotů obor, ale jinak měl potok rychlý proud. Nejtěžší místo (kaskáda pod rybníkem) se dá přenést vlevo po pěšině, ale sestup dolů je z hodně prudké stráně.

Petr