Zhruba dvacetikilometrový úsek Hronu je sjízdný téměř vždy, pouze v případě dlouhotrvajícího sucha na konci léta je třeba počítat s tím, že raft bude na několika místech drhnout a během jízdy vás budou provázet charakteristické zvuky klouzání raftu po kamenech. Při nízkém stavu vody se také může stát, že raft bude na některých místech potřeba táhnout, takže jízda vsedě na lodi bude proložena krátkými zdravotními procházkami v korytě řeky, což ze zdravotního hlediska taky není na škodu. Prakticky celý tento úsek řeka teče a „olejnaté“ pasáže zde nenajdete. Výjimkou je závěrečná část před výstupním místem, tedy mostem v Šalkové, kde je prakticky jediný olej na trase – zde totiž už začíná vzdutí před šalkovským jezem.

V Nemecké je vodákům k dispozici několik půjčoven, například v půjčovně Dronte najdete také tábořiště, sprchy, bufet a posezením na kryté terase. Ten, koho zachvátí nostalgie po domácím obýváku, se může uchýlit do jednoho z polstrovaných křesel – ušáků – a místo peřejnaté vodní hladiny Hronu chvíli pozorovat klesající hladinu zlatavého Urpineru.

Nejpříhodnějším místem k občerstvení je restaurace Grajciar na pravém břehu zhruba v polovině trasy, kde najdete dostatek místa jak uvnitř, tak i na kryté terase. Jídelníček nabízí bohatý výběr slovenských specialit a vyhladovělé vodáky potěší velké porce za dobrou cenu.

Za nižšího stavu vody je třeba dávat pozor na želvy. Nedaleko za tábořištěm Mlynčok je kámen zvaný Magneťák, ale my jsme ho ani pořádně nezaregistrovali. Známým místem je skála Kráĺovná (198 km) na pravém břehu řeky, za níž se proud rozděluje a uprostřed řeky je ostrov. Proudnice táhne loď k této skále, takže buď je vhodné situaci šikovně vymanévrovat, nebo obhájit průjezd korytem vlevo.

Zpestřením jinak klidné jízdy jsou dvě kamenité hatě, na kterých můžete za nízkého stavu vody dokonce uvíznout. První hať (186,6 km u Slovenské Ĺupče) je nejlepší sjet vlevo, kde nejsou tak velké kameny a za středního stavu vody ji lze překonat i plynule. Druhou hať (183,9 km) jsme se pokusili sjet vpravo, ale raft nám uvízl mezi balvany. Během chvíle do něj zezadu natekla voda a silný proud dost dlouho bránil jakékoli manipulaci a uvolnění raftu. Alespoň za nízkého stavu vody je tedy určitě lepší zvolit cestu levým středem.

Během cesty budete míjet hejna divokých kachen, které jsou však na lidskou přítomnost v řece evidentně zvyklé. K projíždějícím lodím se chovají netečně, případně se vydají k nim v očekávání nějakého jídla. Kromě kachen spatříte na březích Hronu přehlídku plastových lahví, dokonce sem tam i nějaké umyvadlo nebo dětskou vaničku, které vodákům výmluvně připomínají význam osobní hygieny. Lehčí materiály jako kusy oblečení nebo igelitové tašky jsou rozvěšeny na větvích stromů na březích jako památka na vyšší stav vody.

Výstupní místo před mostem v Šalkové je na mostě viditelně označeno. Klidný olej nijak nebrání bezpečnému přistání u levého břehu. Nebezpečný a nesjízdný jez je až o několik set metrů dál. Na výstupním místě je obchod (Coop), dětské hřiště, kde mohou vodáci různých věkových kategorií kompenzovat několikahodinové sezení v lodi, neboť je vybaveno atrakcemi pro děti, dospělé i věkově vyspělejší. Namočivší se vodáci zde mohou doplnit tekutiny a v klidu uschnout. Vlaková zastávka je nedaleko za mostem a druhém břehu řeky. Cesta trvá zhruba pět hodin čistého času, nepočítaje v to přestávky a zastávky.

Jana Bílková