Opatovický kanál zná z Bohdanče poměrně dost lidí, jelikož pravidelně na podzim se zde koná ukončení vodácké sezóny. Jenže zkusil ho někdo jet už přímo z Labe? Já ano a tak se rád s vámi podělím o nevšední zážitky z tohoto umělého kanálu.

Popisovat historii vzniku se mi moc nechce a proto raději přikročím k tomu, co jsem si naplánoval. Je právě krásný den a já s bráchou vyrážím směrem Hradec. Pod silničním nadjezdem u Březhradu odbočujeme po polní cestě směrem k Labi, kde hodlám započít plavbu, a kde mě brácha vysazuje. Jen co se připravím, hážu loď na vodu a vyrážím po olejnatém Labi směrem k jezu nedaleko Opatovic. Je to necelý 1 kilometr.

Pádluji nedaleko pravého břehu a rozjímám, když tu náhle vpravo u břehu zahlédnu auto, rybáře a dva pruty. Než se mi tyto informace spojí, chvíli to trvá: „A sakra, když je tu prut, musí tu být i někde vlasec.“ Podívám se před sebe a instinktivně sklopím hlavu. Právě v čas. I když mám sluneční brýle, černá čára se velmi rychle přibližuje a já ji jen tak tak podjíždím. Druhý prut nahozený více po proudu již obezřetně objíždím.

To už jsem v blízkosti odbočky Opatovického kanálu a jezu u Opatovic. Odbočka je z dálky viditelná. Je to betonová hráz vpravo a pokud vystoupíte, uvidíte betonové koryto s lávkami. Raději obnáším až k poslední lávce, kde z 1m vysokého betonového pilíře nastupuji opět do lodi. Vzhledem k tomu, že netuším, co se děje pod hladinou výše, doporučuji to opravdu asi 50m přenést. Může tam být sání, které není z hladiny vidět, a už by mohl být vážný problém.

Tak, zde „pramenní“ Opatovický kanál, respektive odbočuje z Labe. I když nepádluji a vychutnávám si svačinu, tak to celkem jede. To se však brzo změní. Po asi 1.5 km přijíždím k záludnému místu. Kanál se zde rozbočuje do dvou ramen a já nevím, kterým se mám vydat. Nahlédnu do kilometráže, kde se praví: „Stavidlo s přenášením vpravo, přenést zprava přes silniční most vlevo. No to odpovídá popisu levého ramene. Přede mnou je silniční most a za ním vidím nějaký jez. To bude určitě ono. Vystupuji a přenáším pod jez. Zde se tvoří velmi zákeřný vývar a tak nastupuji v uctivé vzdálenosti. Skáču do lodě a poháněn silným proudem si to valím pěkně po proudu. „To nám to ale pěkně jede,“ myslím si. Nějak mi to ale vrtá v hlavě, co ta odbočka vpravo. Neměl jsem jet spíše po ní? Znáte to možná někdo. Červ, který se zahryzne a nepustí. Usilovně přemýšlím, jak to bylo v mapě, do které jsem se včera díval. Pak mi to sepne. No jo, tam bylo zakreslené nějaké rozdvojení a jedno rameno se vracelo zpět do Labe. A sakra. Já jsem v tom špatném rameni. Otáčím a přes silnější proud pádluji zpět k jezu.

„Tak, zde jsem už jednou byl,“ říkám si, když jsem opět nad jezem a silničním mostem. Pouštím se tedy pravým ramenem. Ano, vpravo je ta správná cesta. Po 200m přijíždím k mostu a rozhoduji se ho dle kilometráže rovnou přenést i s následným stavidlem. Podjezd pod mostem je totiž velmi nízký a tak jdu raději s vidinou blízkého stavidla za mostem rovnou přenášet. Jenže to stavidlo je až po dalších 100m, jak zjišťuji po vystoupení. Už jsem nahoře, tak to přetahuji v kuse.

To už jsem v Opatovicích a pluji zhruba 30cm pod úrovní terénu a silnice. Blížím se k mostu, kde vidím městského strážníka. Má v ruce kameru a natáčí auta. Podjíždím pod mostem a on mě uvidí. „Že nejedu moc rychle?“ tážu se strážníka. Jen kývne na pozdrav a já si to dál pádluji zajímavým terénem zahrádek. Vše mám téměř u ruky – domácí zvířectvo, plody zahrádek, bazény u domů. Prostě z kanálu člověk vidí mnohé. Za Opatovicemi přijíždím ke statku, kde je i velmi nízká lávka. Ono obecně všechny lávky nebo mosty jsou nízké, ale dají se téměř všechny podjet. I tuto lávku podjíždím, a když se narovnávám opět do sedu, tak vidím, jak na mě civí 3 koně ustájení ve stodole. „Nazdar koňové.“ Nechápavě si frknou a já si to valím dál.

Kanál opouští civilizaci a líně teče lemován vysokými stromy mezi loukami nebo lesy. Bylo celkem s podivem, že jsem za celou dobu nenarazil na žádný padlý strom. Některé úseky byly prořezané a čerstvé pařezy dávaly jasně na srozuměnou, že se někdo o tok stará. Můj pohled upoutalo něco pod břehem. Zajedu blíže a objevím tam spousty prázdných říčních škeblí? Že by někdo z hohe restaurace vyhodil zbytky? Asi ne, jelikož i dále pak potkávám občasné prázdné škeble těsně u břehu.

Blížím se dle kilometráže ke stavidlu na ř.km 3.8 a hrozím se popisku v ní uvedené „obtížné přenášení“. Už to místo vidím, ale překvapení! Stavidlo je vyhrazené a asi dost dlouho. Proto jen shýbnu hlavu a podpluji lávku. Následuje pak několik různých nízkých mostů, ale všechny se dají podjet. V Podůlšanech vidím z kanálu celkem blízko hospodu a pěkný velký pozemek. Myslím si, že by asi nebyl problém se případně domluvit s majitelem hospody i na přespání pod stanem.

Monotónní pádlování už mě pomalu přestává bavit. Vzpomínám na vymyšlenou vtipnou historku od Kokeše. Ve Ždánicích u mostu jsem rozhodnut. Končím a rychle na autobus, který mi nakonec stejně ujel.

Opaťák je fakt pěkná pohodovka vhodná i pro začínající vodáky. Proud je velmi slabý a jediné nebezpečí číhá z málo ohnuté hlavy pod mosty a z těsného nástupu pod stavidly. Těch 10km + 2km po Labi jsem urazil za 2.5 hodiny a to i se zajížďkou do nesprávného kanálu v úvodu. Pravda, nikde jsem moc neodpočíval a pádloval jsem. Dále pak za Bohdančí tok teče více smíšeným lesem, kde je to velmi pěkné na podzim. V dolní části přes Semínem je i akvadukt, kde plujete na mostě nad úrovní terénu.

Pokud nemáte co dělat a nechce jet uřvanou Vltavu či jinou klasickou letní řeku, Opatovický kanál je příjemná změna s vodou po celý rok. Je sice dlouhý pouze 32 km, což za 2 dny máte sjeto, ale můžete využít i jiné možnosti na 5-6 dní. Můžete nastoupit na Metuji u sídla Půjčovny Metuje, jet po starých korytech do Jaroměře, dále pokračovat po Labi za Hradec Králové a pak jet po Opaťáku. Za 6 dní si tak v podstatě sjedete 3 různé druhy řek bez nutného přejíždění. Pokud nemáte lodě či dopravu, můžete využít nabídky Letní trojkombinace u půjčovny, která s touto variantou počítá. Aktuální změny jsou opraveny v kilometráži na webu.

Petr