Letošní suchý rok zapříčinil rušení vodáckých akcí jedné za druhou. Právě ve chvíli, kdy už bylo jasné, že ani malý Hameráček nebude, zazvonil telefon a na druhém konci Vojťák z Klubu Larse Heletága se slovy, že letí do Gruzie testovat nový packraft Guru od Robfinu a jestli se k nim nechci přidat? Letenky od Wizzairu vychází na 3600 Kč a nově létá přímé spojení z Prahy do Kutaisi za 3,5 hodiny. Znělo to lákavě, proto když jsem dostal požehnání i doma, nebylo co dál řešit. Začátkem října jsem v pětičlenné skupině odlétal vstříc zemi, která je právem přezdívaná vodáckým rájem.

Na letišti v Kutaisi už na nás čekal šofér Alex s dodávkou, a tak jsme hned vyrazili do hor na nástupní místo horní Rioni - první ledovcovou řekou, kterou jsme hodlali ochutnat z té velké nabídky gruzínských řek. Řek v zemi, která se svou rozlohou blíží České republice avšak s tím rozdílem, že je velmi hornatá s mohutnými horskými pásmy jako je Velký Kavkaz s 5000m štíty.

Hory Velkého Kavkazu jsou domovem velkého množství ledovců, ze kterých od jara do podzimu napájí spoustu velkých řek a horských potoků. Pravděpodobně nikdy nevyschnou a nabízejí vodákovi nepřebernou spoustu variant. Proto ten, kdo není obeznámen s popisem řek v Gruzii, určitě s radostí uvítá aplikaci do mobilu Whitewater.guide (Konstantin Kuznetsov), která nabízí základní informace z 85 řek včetně obtížnosti, nástupních a výstupních míst a u 20 z nich i aktuální vodočet.

Rioni (Риони) na rozjetí úsek 22 km WW III

S očekáváním dáváme na vodu a řeka Rioni nás mile překvapí svou silou a průtokem, odhadem okolo 100 kubíků. Vzhledem k tomu, že na podzim jsou stavy řek nejnižší, nemám ani zdaleka pocit, že by vody v korytě bylo málo. Spíše naopak. Dle naplaveného dřeva vysoko na březích odhaduji, jaké to musí být při jarním tání. Jsem v duchu rád, že tenhle masakr nepotkal právě naši výpravu.

Nejtěžší peřej přichází na horní Rioni WW III-IV, která je kontinuální cca 200-300 metrů. Peřej hned v začátku rozděluje kamenitý ostrůvek na dvě ramena, která se posléze opět spojí v jeden tok. Řeku překříží pěší lávka, pod kterou je možno nabrat dech ve vracáku, a pak se znovu rozburácí v pravotočivém kamenitém zákrutu.

Z naší skupiny jede jako první Guli, krásnou čistou pravou lajnu, bez sebemenšího zaškobrtnutí podjíždí pod lávkou a zavěšuje do vracáku u pravého břehu. Já zavírám jako poslední a vidím Bosáka na packraftu přede mnou, jak se zvrhává už v začátku peřeje a vystupuje za jízdy na ostrůvku uprostřed. Nedaří se mu odlovit své plavidlo, které peláší sólo po proudu. Volím proto zdánlivě jednoduší levou stopu těsně při břehu, kdy však padám jak pytel brambor do žumpy nad balvanem. Odhodí mi špičku lodi proti proudu do nenápadného válce, který ji v mžiku zadupe pod vodu přímo bůvolí silou, až vyrve z kovových oček uvázaný vzduchový vak. Klukům se ho daří dostihnout až kilometr pod peřejí. Beze ztráty kytičky, ale bez vaku, dávám zbytek peřeje a těším se na setkání s další řekou v regionu Rača.

Tskhenitskhali (Цхенисцакали) WW IV-V

Podobný charakter , akorát je v řece více velkých balvanů, mezi kterými je zapotřebí včas prokličkovat. Začínáme pod hodně zablokovaným balvanitým úsekem, kde máme čas se s řekou sžít, než přijde další kaskáda. Proud je rychlý, řeka peláší hezky z kopce a brzy jsme u těžkého místa, které jsme prohlíželi po cestě autem.

Potkali jsme zde skupinu vodáků z Ukrajiny s katamarány, kteří po dlouhém prohlížení nakonec přenášeli po vysokém valu na pravém břehu. Peřej se zde opět rozděluje na dvě ramena, kdy větší část toku teče levým. Průjezd však komplikuje velký balvan-skála, na kterou jde hlavní proud a celé to je v obrovském balvaništi cca 200 m dlouhém. Za ním jsou na břehu jsou bagry a rypadla nasazené na pomoc regulace toku před povodněmi. My bez dlouhého rozmýšlení rovněž přenášíme a dáváme zpět na vodu hned pod peřejí, kde se upravují břehy. A zde jsme se stali svědky odvahy a dobrosrdečnosti místních obyvatel. Vojťák nasedl jako první pod peřejí do packraftu a na okamžik nevěnoval plnou pozornost pádlování ve vlnách. Zamával rukou místním na pozdrav a cvaknul se. Jeho packraft mu uplaval v silném proudu a vpředu nebyl nikdo z nás, kdo by ho mohl dostihnout. Když v tom vidím, jak po břehu běží dělníci. Jeden z nich ani na vteřinu nezaváhal, sundal si boty a kalhoty a vrhl se do ledové řeky, kde odlovil Vojťákův packraft. Přitom nehleděl na to, že hned v příští zatáčce řeka burácela rychlostí na skálu, kde by riskoval vlastní život.

Mirčus