| Diskuse nad článkem |
Gratuluji k přežití!, Václav, 11/1/2021 10:35 AMMoc poučné čtení. Jako osobu praktikující dýchání podle známého otužilce Wim Hofa mě navíc zvláště zaujala pasáž o kyslíkových rezervách a projasnění vědomí při nedostatku vzduchu, což tak nějak koresponduje i s teorií dotyčného a vlastní zkušeností. Nicméně takovou aplikaci teorie v praxi, jakou jsi zažil, si rád odpustím  . Reply
|
záchrana, Vojta, 11/1/2021 12:23 PMAhoj, Milane zajímalo by mne (pokud jsi si to schopen uvědomit), zda jsi registroval při částečném vynoření z bublin, možnost házečky a zda ji kamarádi použili. Kdysi, ještě na staré Konopě byl dolní válec nepříjemný (ne tak jako tenhle na Kamenici), šel jsem do něj bokem, vyplaval, dvakrát se protočil a když jsem znovu směřoval k hladině (plavu s otevřenejma očima), tak jsem zahlédl balon v síťce na hladině a dokázal jsem se ho kupodivu chytit (tenkrát házečky nebyli, je to bratru padesát let). Bylo to při závodě Jihočeská desítka, takže tam byla po dobu závodu záchrana s balonem v síti. Dík V. Reply
|
|_Re: záchrana, Pro Vojtu, 11/1/2021 6:02 PMAhoj Vojto, když jsem byl ve válci pod jezem, tak jsem byl stále pod vodou, nešlo doplavat ve zpěněné vodě k hladině. Celou dobu jsem měl pod vodou otevřené oči, snažil jsem se házečky kolem sebe zachytit, jelikož jsem na 100% věděl, že kamarádi házečky určitě použijí. To se mi také potvrdilo, když jsem se v první kolo ve vývařišti vynořil, že jsem kamarády na zlomek vteřiny spatřil, včetně házeček, které byly svěšené pod nimi, pak jsem se opět propadl do zpěněné vody. Jsem rád, že jsi měl štěstí na staré Konopě a můžeš se tak dál radovat ze života, i když je současná doba s tím Covidem-19 trochu poťapaná. Měj se hezky. Ahoj Milan Reply
|
|_Re: záchrana, Pro Vojtu, 11/1/2021 6:02 PMAhoj Vojto, když jsem byl ve válci pod jezem, tak jsem byl stále pod vodou, nešlo doplavat ve zpěněné vodě k hladině. Celou dobu jsem měl pod vodou otevřené oči, snažil jsem se házečky kolem sebe zachytit, jelikož jsem na 100% věděl, že kamarádi házečky určitě použijí. To se mi také potvrdilo, když jsem se v první kolo ve vývařišti vynořil, že jsem kamarády na zlomek vteřiny spatřil, včetně házeček, které byly svěšené pod nimi, pak jsem se opět propadl do zpěněné vody. Jsem rád, že jsi měl štěstí na staré Konopě a můžeš se tak dál radovat ze života, i když je současná doba s tím Covidem-19 trochu poťapaná. Měj se hezky. Ahoj Milan Reply
|
Fujtajbl vespolek, Aleš N., 11/2/2021 7:19 PMPřečetl jsem to jedním dechem.. Co k tomu říct? Velký kus štěstí, že se v tom válci nemotalo něco s Tebou, co člověka snadno majzne do šišky nebo do čeho by se na dně zamotal. Taky ten vývoj psychiky pod hladinou je hodně zajímavý a zasloužil by si hlubší rozbor. Nu, v každém případě na Petrovo "válcovacím kurzu" už jsem byl, hodně silná zkušenost, a od té doby je mi ještě jasnější, že v reálu se do takové situace nechci dostat  . Reply
|
|_Re: Fujtajbl vespolek, Jabberwocky, 11/2/2021 8:55 PMTaky je na tom článku dobře vidět ten rozdíl „projedu“ vs. „proplavu“. Ono to „jetelné“ zhusta je, ale problém nastává, když se to zvrtne. Takových videí je plná trubka, jak borci prostřelí válec zdánlivě na pohodu. Stovky jich to sjedou. Dokud někdo neskončí v penálu. Každopádně velice poučné čtení, díky za ně. Reply
|
průlet Skryjema, Střelec, 11/3/2021 10:07 AMTrošku to připomíná můj památnej průlet Skryjskou soutěskou v lednu 2011. Vypadnutí z lodě nad soutěskou (loď se mi podařilo zastavit, ale já pokračoval), ukrutná rána do nohy při vypadnutí a pak automatická pračka (naštěstí bez zapnutý vyvářky). Všude samý bubliny, nárazy, pocit kutálení, líznutí blembákem o kládu, odskok "někam jinam" a pak tůň pod vodopádem a vzduchu, co hrdlo ráčí. Pak počítání kostí, bolestivý pokus o pohyb a opuštění tůně. Rachot kamení padajícího ze srdcí spoluplavců a později několik týdnů vyškrabávání šlicu pod kolenem, kterej vznik při úvodním pádu pod nepoškozeným neoprénem. Odskok "někam jinam" mě poučil, že nejen víra rozhoduje kam "jinam", ale i místo je důležité - na pohanském obětišti prostě křesťanské (případně křemíkové či jiné) nebe ani peklo nečekejte. Naštěstí jim "tam" stačilo pádlo (zmizelo beze stopy) a o ten zbytek nikdo nestál. Reply
|
Změnil tenhle zážitek, Václav, 11/3/2021 11:36 AMvpravdě existencionálního charakteru nějak Tvůj pohled na život, vodu atp.? Jestli se z Tebe třeba stal budhista, který neskáče jezy nebo tak něco...:-) Trochu zlehčuji, ale vážně by mě zajímalo, co s člověkem taková silná zkušenost provede. Dík. Reply
|
|_Re: Změnil tenhle zážitek, Střelec, 11/3/2021 5:29 PMPřestal jsem si nechat s..t na hlavu - mrtvej už jsem skoro byl a co se mi může stát horšího. Takže když se se mnou pak v práci pokusili vydrbat, měli smůlu. A právník, kterej to málem pohřbil taky. Před tím by mě ani nenapadlo klást odpor... Reply
|
|_Re: Změnil tenhle zážitek, Vaclav, 11/3/2021 9:56 PMStřelče, děkuji uctivě za otevřenost. Tvoji storku mám stále v paměti, pluli jste tam tenkrát, tuším, s Kmocháčkem a jeho bandou, nepletu se? To už je to 11 roků? Silný zážitek tedy změnil tvé priority, přidal bojovnost... Co pan Šumák? Reply
|
|_Re: Změnil tenhle zážitek, Václav, 11/4/2021 12:17 PMAhoj Vašku, musel jsem se trochu víc zamyslet, abych ti pravdivě dokázal odpovědět. Prvně jsem si říkal, že mě tahle má životní událost vlastně nějak nezměnil, ale opak je pravdou. Nyní si opravdu mnohem víc vážím každého dne, který mohu prožít společně se svou báječnou partnerkou, rodinou, kamarády. Také častěji přenáším místa, kde se domnívám, že mi kamarádi s házečkami nepomůžou. Občas se také pokouším mladé střelce přesvědčit, že určitá místa pro splutí za to riskantní sebeuspokojení prostě nestojí (zase to ale nějak nepřeháním). Snažím se jim spíš vysvětlit, že v případě tragédie si tento zážitek poneseme všichni, kteří v ten den u této události byli, na to slyší nejvíc. Byl jsem totiž očitým svědkem jedné události na francouzské řece Verdon (u sifonu). Do dnešního dne si ten den a strach v očích mých kamarádů vybavuji. Naštěstí tahle událost skončila šťastně, ale zážitek to byl pro nás všechny otřesný. Je na co vzpomínat! Přeji všem, aby se vždy všichni vrátili ve zdraví a mohli vzpomínat jen na ty krásné zážitky, které nám voda a kamarádi nabízí. Ahoj. Milan Reply
|
|_Re: Změnil tenhle zážitek, Václav, 11/4/2021 11:46 PMJj, rozumím Ti. Jak nás naše ego často žene do situací, které mohou skončit nevratným malérem,a když se pak zastavíme, ohlédneme a řekneme: Noo, tyyy vole, taková pitomá, kraťoučká chvilka orgasmu na jezu mi stála za to, že jsem mohl odplout do věčných lovišť...no, nestála... Ale někdy jo, život už tak plyne... Moc děkuju. Reply
|
|_Re: Změnil tenhle zážitek, Vaclav, 11/4/2021 11:50 PMApropo - nechceš přidat článek o sifonu? Takových není nikdy dost. Reply
|
|_Re: Změnil tenhle zážitek, Milan , 11/5/2021 9:07 AMAhoj Vašku, zážitek z řeky Verdon už nechám na mé kamarády. Možná ten příběh někdo z nich sem jednou napíše....? Já to psát z osobních důvodů nebudu. Děkuji za pochopení. Milan / Šumák Reply
|
|_Re: Změnil tenhle zážitek, Milan , 11/5/2021 9:08 AMAhoj Vašku, zážitek z řeky Verdon už nechám na mé kamarády. Možná ten příběh někdo z nich sem jednou napíše....? Já to psát z osobních důvodů nebudu. Děkuji za pochopení. Milan / Šumák Reply
|
|_Re: Změnil tenhle zážitek, Střelec, 11/4/2021 6:57 PMJo - to byla ta veselá výprava s celou bandou (Žralok, Kmocháček, Possum, Chobotničák, atd...). Při přejezdu z Litavky na Zbirožák tehdy někomu na dálnici uletěl kajak (naštěstí bez následků). Chobotničák tam tehdy postupně rozebral laminátovou Vydru a vůbec to bylo takový dobře ujetý. Letos jsme to probírali se Žralokem na OC mánii. Mimo jiný mi ten průlet vynesl zařazení mezi Jezdce Apokalypsy a superkrysu roku. Půl roku na to jsem na La Grace málem připravil o palec chlápka v souboji na šavle - ani jeden z nás netušil, že ta jeho je dekoračka od Denixu a má sice kvalitní čepel, ale koš z eloxovaný angličákoviny, zatímco moje byla pravá c. a k. z 19. století (krácená do zákopů a broušená). Ale on se na mě vášnivě vrhnul, tak jsem ho vzal přes ten krásně blejskavej koš, rozlítly se zlatošedý šupiny a skončilo to 21 stehama. Pak jsem mu svuj kousek dal jako odškodný a později si pořídil holandskej klewang z roku 1940... Nerad morduju lidi omylem. Reply
|
Pocity, Vladimír, 11/6/2021 9:40 PMBylo by zajímavé psychologicky zpracovat pocity vodáků v kritické životohrožující situaci. Já to naštěstí zažil jen jednou, když mně to na Belé natáhlo pod naplavené dřevo. Kromě bolesti (měl jsem kůl zapíchnutý pod plovačkou v břiše a nohy zaklíněné v převrácené singlovce) to byl hlavně údiv a jakési smíření s tím, že je vše v p.deli. Já v tom viděl jakousi logiku a z toho pramenicí podřízení se situaci. Ono asi záleží na tom, můžeš-li bojovat anebo ne. V druhém případě musíš mít kliku. Já ji měl. Reply
|
|_Re: Pocity, Martin, 11/7/2021 2:51 PMZůstal jsem na Hejlovce viset za vestu zespoda na kládě, nohy zaklíněný v lodi, kterou táhla voda dál (já blbec tam byl sám). Nejdřív to byl údiv, že se defakto nemůžu hnout, pak smířlivý pomyšlení, že tam asi zůstanu, a ten konec není tak hroznej. No a pak mě napadlo, že děti přece nemůžou zůstat sirotci, tak jsem se začal různě vrtět a kroutit, rukama lámat větve, na kterých jsem visel, a po chvíli se mi podařilo vytáhnout jednu nohu z lodi a trochu se zapřít o dno, a vyháknout se. Co nejdřív to šlo, jsem pak mazal na kurz bezpečnosti na divoké vodě. Kamarád má takový heslo, že na vodě se musi pytlík ze zkušenostma plnit rychleji, než se vyprazdňuje pytlík ze štěstím. Tak se toho snažím držet. Reply
|
|_Re: Pocity, Ivan, 11/19/2021 2:56 PMTy myšlenky, co se člověku při tom honí hlavou, jsou opravdu zajímavé. V životě jsem pár hraničních situací zažil, mimo jiné i ve válci na jezu pod Semily, někde je to tady popsané. Ale nikdy mne v tu chvíli nenapadlo, že je to konečná, jen jsem si vždy říkal, že je to průs... a že prostě musím z toho ven a tak nějak jsem strojově dělal, co bylo třeba. Ať teď nedávnou v září jsem se dostal do situace, kdy mi v tu chvíli naplno došlo, že tam nejspíš zůstanu. Trapné je, že po více jak čtyřiceti letech na vodě se mi to stalo na Slezské Hartě, prakticky klidné vodě, jen trochu silnější vítr a vlny. Prostě krásný den krásného indiánského léta a já dostal nápad, že po letech na kánoi zase zkusím sednout do kajaku, který jsem kdysi opustil pro své tělesné rozměry, a projedu se v pohodě po klidné vodě. Tak jsme se s manželkou posadili do auta a cestou se zastavili u kamaráda, který vyrábí seakajaky. Počítal jsem, že mi půjčí nějakou plastovou kocábku, ale on z kontejneru vytáhnul karbonové torpédo a k tomu mi přidal moderní pádlo (já ještě jezdíval s dřevěným s otočením listů o 90ˇ) a neoprenovou špricku se silnou obvodovou gumou a obrovským okem. Bylo mi hloupé tu ochotu odmítat, tak jsme to vše naložili a pokračovali na Hartu. Tam se žena usadila se čtením na břehu, já se nasoukal do kajaku a vyrazil. Nedalo moc práce si zvyknout na užší pádlo s neúplným otočením listů a loď sice byla vratší, ale rychlostí se stabilizovala a po hladině letěla parádně. Ani ten vítr a vlny mi nedělaly větší problémy a loď díky kormidlu zatáčela dobře i přes svojí délku. Prostě skvělá jízda až do chvíle, kdy se mi na pravém pedálu vyvléklo lanko řízení. Prostě jsem opravdu dlouhý a ty nohatky byly opravdu na doraz v předu. V tu chvíli se pro mne loď stala jen velmi obtížně ovladatelnou, tedy spíše neovladatelnou, a jízda šikmo vlnami ke břehu skončila velmi rychle převrácením. Eskymáka jsem za ta léta na kánoi dávno zapomněl, ostatně jsem uměl jen páku, což s tímhle pro mne nezvykle přetočeným a úzkým pádlem bylo marné zkoušet bez předchozího nácviku na bazénu. Takže vykrysit. Kde je to zatracený oko? A v tu chvíli jsem zjistil, že jsem to oko nechal uvnitř, jak jsem se s tou silnou obvodovou gumou pral při nasazování. V dobách mého mládí měly špricky po obvodu něco jako gumu z tepláků, jak to šlo lehce nasadit a jak lehce to pak padalo, zrovna když se to nejméně hodilo. Takže tam logicky začali časem dávat něco silnějšího a teď je tam něco jako gumicuk, který na vleku udrží deset plasťáků najednou. Proto také je tam teď vpředu to obrovské oko a proto mi kamarád asi třikrát opakoval, ať ho nechám určitě venku. A já mu na to kýval, vždyť kolikrát jsem to samé opakoval svým studentům. A teď tu visím hlavou dolů kousek od břehu natěsno zapasovaný do zatraceně pevné lodi a prsty se marně snažím dostat pod špricku. Dokonalý to důkaz, že s roky nezmoudřím, ale jen více zblbne. No a v tu chvíli mi poprvé v životě naplno došlo, že tam asi fakt zůstanu. Naprosto jasná myšlenka a prakticky jistota. A také myšlenka, to přece není možné, takhle blbě. V jednu chvíli jsem jen tak visel a ruce se mi volně vznášely vodou a hlavou mi táhl ten údiv a nasr... na sebe sama, ale současně ve mně začal hlodal pocit, že takhle to přece skončit nemůže. Hlavou mi bleskl naprosto zoufalý nesmysl, že se prostě zlomím do boku a dostanu hlavu na hladinu. Dokonce jsem se ten nesmysl pokusil i zrealizovat, což jen dokazuje, že už jsem opravdu nevěděl, jak z toho ven. Nicméně lidová moudrost praví, že koho mají pověsit, ten se neutopí. Takže vzápětí se mi, nevím odkud, vynořila vzpomínka, že ty staré špricky nejčastěji padaly na bocích. Naštěstí platí některé věci bez ohledu na vývoj a pokrok, protože jsem si rychle prakticky ověřil, že stejně slabé místo mají i ty současné, a konečně se vší slávou vykrysil. Nedokážu odhadnout, jak dlouho jsme byl pod tou vodou, zda několik minut nebo jen půl, ale plíce mne pálily jak čert. Dál to už byla rutina, doplavat ke břehu, provizorně spravit řízení a dojet asi kilometr za manželkou, která už netrpělivě čekala, že si to chce také vyzkoušet. Po mém popisu předchozích událostí její nadšení opadlo jen částečně, nicméně špricku si nasadila jen napůl, protože nevěřila, že by měla sílu ji strhnout, i když oko už tentokrát zůstane opravdu venku. Takže nakonec to byl opravdu skvělý den s nádherným počasím v krásném prostředí a navíc s bonusem dle léty ověřené pravdy, že není důležité, zda se výlet podařil, ale zda byl dostatečně drsný. Reply
|
Petr by řekl,, Vladimír, 11/21/2021 11:24 PMchyba na chybu. Na lodi a s pádlem, které neznám, bych nevyrazil do větru a vln. To se na mořáku musí umět. Šprajdu a vlastně vše, co mohu potřebovat anebo ztratit, si před vyplutím vždy zkontroluji, za prvé za druhé za třetí. I když můj poslední článek o Dunaji...ale tam byly ty důležité věci zkrátka poddimenzované a byla to testovací plavba, tedy s jistým vědomým rizikem. Když se ti vyvleklo kormidlo, což se může u nové nevyzkoušené lodě stát, proč jsi je nezvedl? Jet bez kormidla jako bývalý kajakář určitě umíš, koneckonců spousta mořáků kormidlo prostě nemá (třeba můj Cháron). No a ta přetěsná špricka...se divím, že tvůj kámoš takový set pustí do světa. Oko je pomocník a ne jediná cesta k životu. Často stačí se razantně předklonit čelem k palubě a šprajda vzadu vypadne sama. Anebo prostě prolezeš šprajdou, je to nepříjemné a často s tím jdou kalhoty, ale také se mi už stalo. No ale hlavně že jsi to přežil, kvůli zdánlivé maličkosti se už utopilo pár lidí. Vlastně skoro vždy kvůli nějaké zdánlivě nepodstatné maličkosti nebo opomenutí. A skoro každý z nás dloubholetých vodáků pocity z podobných situací zná. Zdravím z teplého nočního křesla, to se to mentoruje, já vím. Reply
|