Doplněk 2 : udržitelnost , Javor , 10/22/2016 1:48 PMHrubé úřední nechutnosti vynechám a trochu dokreslím pozadí.
Termín akce byl vybrán tak, ať se nepřekrývá s jinými akcemi podporujících klubů. Jeho včasná publikace na raftu.cz nebyla formálně vhodná, neboť jsme měli zatím pouze emailové souhlasné vyjádření, TOM Čmoudík, VK Kaskády / Campanula vodáci, Loděnice pod hradem, VK Posejdon a Prohnilé kýly obdržely program / propozice. Mj. nám bylo doporučeno, řeknu to vlastními slovy „nezdůrazňovat činnosti v rozporu se zájmy Chko Poodří“ a prosím neptejte se, co to má znamenat, nehodlám to dále už nijak komentovat. Ti lidi o nás nestojí a necítil jsem potřebu TaKme4 dál nějak extra propagovat, pochopíte níže.
TaKme totiž bylo o disciplíně, lidství, morálce i jídle.
Organizace a disciplína se s vodáckou povahou na jednodenní akci zdánlivě vylučují. Jenže když seženete techniku v nové ceně za cca 5 mil. Kč, kterou vám zadarmo nevodáci na akci půjčí, jiný nevodák ji přikryje svou pojistkou odpovědností za škody i svou spoluúčastí, chcete zkušené chlapy, ať se vám pod ní neutrhne břeh, ať ji neutopíte v Odře. Když taháte půltunové klády a traktorista nevidí pod břeh, potřebujete zkušené chlapy, kteří jej na centimetry dirigují. Když se přetrhne řetěz nebo kolem létají utržená lana, musíte mít zkušené chlapy, kteří si to hlídají, drží bezpečné odstupy, aby to lano někomu nevzalo ruku, nohu nebo nedej Bože hlavu. Obdobně řezáči s motorovou pilou. Ne každý umí řezat z lodi, ve vodě či pod hladinou (z nafukovačky je to ještě horší). Na loď každého s pilou nepustíte, ten chlap musí mít něco odřezáno a cit, kam se to po uvolnění pohne. Riziko je vždycky. Stejně tak ostatní se nesmí „plantat“ příliš blízko, kde můžou být ohroženi, ale zároveň musí být připraveni pomoci dostatečně blízko, říznuté odebírat, do břehů po žebříku s metrovým kmenem na rameni se vyškrábat.
Když se zapadaným úsekem chcete proplavit a jeden druhému nepomůžete, jste na nic, jen se trápíte. K tomu ostatní brzdíte, vpředu třeba nestíhají petky vybírat, vzadu třeba nemají co dělat, někdy se potřebujete před dořezáním „prošpuntovat“, ať práce nestojí. Ale když máte bandu VODÁKŮ, kteří si s proudem tykají, skočí do vody, protáhnou vás jak záchranáři, ještě se zasmějete a všichni pobavíte.
Celou trasu plavby Takme4 jsem po břehu prošel naposled v 2015, v 2016 jsem kontroloval stav nejobtížnějších úseků. Ale nevěděl jsem, co si Odra jinde usmyslila. To zesplavnění je jak nekonečný příběh, ta práce má i nemá smysl. Teoreticky nemá, nejmíň každé jaro si jiné stromy korytem podemele a znesplavní se, vytvoří překážku, kterou v rozumném čase třeba nebudeme schopni zvládnout. Přeskočím, proč to i má smysl, faktem však je, že když jsme dali lodě na vodu, nevěděli jsme, kam budeme schopni doplout. Přes veškeré zkušenosti a výbavu jsme nevěděli, jestli se nám podaří dopádlovat do cíle. Do takových podmínek nechcete „takyvodáky“, znající pouze vltavské plovoucí bary.
Když se nám na prvním zesplavnění sešla sestava, která, aniž by se znala, dokázala pět hodin bez přestávky excelentně kooperovat v celodenním dešti a mrholení a po obědě, vydechnutá a mokrá, byla ochotná dělat dál, vidíte, že ti lidé umějí čas využít a chcete je alespoň pohoštěním symbolicky ocenit. Penězi je neuctíte. I našly se vařící dobrovolnice, hostesky, které nás s teplým jídlem i pitím
přivítaly a úsměvem odměnily. Stravovací kapacitu taky potřebujete předem nadimenzovat, na louce uprostřed divočiny s nečekanými počty bez surovin nedokážete účinně improvizovat.
No a chceme příští rok další TaKme na Odře?
Stanování mohu v okolí domluvit. Měli jsme letos od hasičů ve Studénce předjednané zapůjčení areálu, avšak naši spolu-splavnitelé o to neprojevili zájem. A to nás přitom podporuje velikostně slušná grupa. Proto se nejdřív musím dotázat, jak si to oni dál představují. Pokud náklonost k Odře neuvadne, dohodneme termín, kompromisem trasu a s radostí do toho zase půjdeme:) jaromir.javor.bucek@gmail.com
(pár foto je na tvsco.cz
a jste-li krevní skupina souznící s mentalitou výše popsanou, další pila či sbírající rukavice je určitě vítána)
PS Sorry ještě, neodpustím si poznámku. Můj děda, který byl v první válce za c.a.k., na stavbu chalupy potřeboval štěrk a písek. Vzal koně, vůz a v Odře si jej nakopal, neublížil ji. Tata se tam za mlada chodil koupat, plavili se na pramici, ryby opékali. Bobr nepotřebuje ani občanku a podhryže si jakýkoliv strom, netykavka se bez ohledu na ostatní plazí kam chce a kdejaký pták si bez pasu i respektu k Schengenskému vízu přiletí a zahnízdí, kde se mu zlíbí, nemluvě o „politice obrany“ před invazivními nepůvodními druhy. Avšak já, když chci s dcerami na půlden legálně v keni na tutéž Odru, abych si aspoň měsíc(e) vyřizoval povolení s nejistým výsledkem a do Polanské nivy nesmím vůbec! Některá zvířata mají větší práva k užívání přírody než lidé, tam jsme si to dopracovali. I Orwell by se divil.
Jaromír Buček