Z Loisachu přejíždíme do Rakouska na Lech. Máme v plánu sjet si úsek nad Steeg, kde to má z WW IV postupně klesat na WW II. Od Steegu začíná silnice značně stoupat a odděluje se od řeky. Vjíždíme na silniční most a za ním na parkovišťátku zastavujeme. Leží tam kajak s vodáckými věcmi volně rozloženými a nikde nikdo. Jdeme se podívat na most. Zůstáváme stát v němém údivu, když shlédneme dolů. Pod námi je odhadem 150 m propast s kolmými skalami. Úplně dole se menší tok valí přes kameny s nějakým stromkem do toho. Z mostu se nám to jeví jako WW IV, ale k tomu je potřeba připočítat silniční koeficient (silniční koeficient = minimálně jeden stupeň obtížnosti navíc, jelikož z cesty vypadá řeka lehčí, než z vody). O to více nám nejde na rozum, kde se tady vzal ten kajak a kde má majitele? Jak mohl vylézt až sem, když všude jsou kolmé stěny?

Zatímco pozorujeme vodu a přemýšlíme, jak se dostaneme někde k řece níže po proudu, zastavuje u našeho auta nějaký džíp. Z něj vystupuje silnější pán a křičí na nás: „Verboten, Verboten.“ A jejda, bude průser. Asi si myslel, že kajak je náš. Anglicky neumí a tak se pokoušíme domluvit lámanou němčinou. Jestli to dobře chápeme, je úsek od mostu do Steeg zcela zakázaný. Horní úsek k mostu se prý jezdit může až od 15.8. a to právě dnes. Nahlédneme do kilometráže pro horní úsek, jenže tam se to hemží pojmy: Nesjízdné místo, obtížné přenášení, WW V-VI a při pohledu na výstup po kolmé stěně skáčeme do auta a odjíždíme na Rosanu.

K Rosaně je to jen kousek. Hledíme do DKV a mudrujeme, kam to vlastně můžeme až jet, tedy kde začíná platit zákaz pro splutí Vlčí soutěsky. Tak přijíždíme do Flirsche a hned sjíždíme dolů k řece po polní cestičce pod most, kde je i jez. Zde necháváme kolo a vyjíždíme někam výše. Vzhledem k tomu, že je již značně pokročilá hodina, pojedeme jen kratší úsek v délce 5 km z městečka Pettneu. Nedaří se nám najít vhodný sjezd k řece, ale za to nacházíme pěkný kemp. Ještě párkrát se zamotáme v malých uličkách a už jsme konečně u řeky.

Nejprve to jen pěkně teče, kde nic, tu nic. Ani vlnka. Jsme trochu zklamaní, jenže pak to pomalu přichází. Po několika kilometrech přijíždíme ke stupni. Prohlížíme ho a sjíždíme. Dejte si však pozor, jsou tam hlavně vpravo dráty a železa! Přenášení je bez potíží vpravo. Od stupně a hlavně od silničního tunelu vlevo to začíná pěkně upalovat. Kaskáda stříká kaskádu, vše do WW III+. Kromě kamenům je nutné se vyhýbat i různým železům a betonům, kterých začíná povážlivě přibývat. Napadaly tam během stavby dálnice a nikdo je již neodklidil. Zde to ještě jde, ale od Flirsch je to prý daleko horší.

Netrvá to dlouho a jsme u konce. Zastavujeme u jezu, ze kterého opět trčí různá železa. Škoda, že obrovská povodeň v roce 2005 toto „smetí“ neodnesla. Pohled dolů naznačuje, že obtížnost dále bude stoupat. Jenže to my už nepojedeme. Rychle vystoupit, dojet s kolem pro auto, pak zpět pro lodě a zase hurá nahoru do kempu, ve kterém jsme se dnes zamotali.

Druhý den máme v plánu Trisanu, sestru Rosany. Snad bude mít dost vody. Autem sjíždíme do Pians, odkud jedeme kousek proti proudu Sanny. Zdá se, že vodu má pěknou. Už jsme na soutoku obou řek a jen v němém úžasu hledíme na katastrofu, která se údolím musela provalit. Zastavili jsme na soutoku u elektrárny a jdeme se na to podívat. Stojíme na lávce, která končí v prostoru. Cesta dále prostě neexistuje. Asi ještě metr nad našimi hlavami jsou vidět pozůstatky povodně. K lidem výše po proudu se tehdy dostávali záchranáři pouze vrtulníky.

Voda není ani v jednom z přítoků, jelikož je všechna svedena potrubím do elektrárny, ale 50m pod soutokem již vytékají společně jako řeka Sanna. Vyjíždíme výše po proudu a voda se objevuje až u vesničky Grall. Stejně od městečka See k soutoku je plavba zakázána. Jedeme až k Labebno, ale vody je v řece málo. Prohlížíme některé těžší úseky. Na březích jsou ve velkém popadané nebo pokácené stromy a výjimkou nejsou ani sesuvy půdy z prudkých stráních. Případným zájemcům doporučuji opatrnost a prohlédnutí kritických míst dopředu. Jelikož vody je málo, odjíždíme zpět a pojedeme až Sannu.

Petr