K Sanně se dostáváme z druhé strany, než je hlavní silnice. Z hlavní se nedá k vodě sejít, jelikož je tam regulace. Těsně před mostem ve směru od Pians tak musíme odbočit a jedeme po štěrkové cestě, která je evidentně udělaná zcela nově. Na konci cesty vidíme skupinku vodáků z Anglie. Nechápavě na ně hledíme. Poctivě se rozcvičují, mažou pádla voskem, aby se jim neklouzala, a pokračují v dalších, pro nás zcela opomíjených, úkonech. Trochu jsme v rozpacích, jestli to naše pádlování moc neflákáme a jestli bychom se neměli taktéž pravidelně rozcvičovat. Lenost převýšila a tak rovnou skáčeme do lodí. Až posléze pochopíme, že zde trénuje nějaká vodácká škola.

Po 500m od začátku přichází za mostem obtížnější pasáž označovaná jako Schiefes Eck a s obtížností WW IV+. Nevím, jestli to bylo povodní nebo naším stavem vody, ale úsek okolo skály byl maximálně WW III. Jednalo se jen o pěkné a celkem bezpečné vlny ve zúženém místě. Pokračujeme dále v hezkých peřejích a přibližujeme se k mostu v Pians. Už před ním to začíná být zajímavé. Peřej je obtížnější a její konec jde mezi skály, nad kterými je most. Vzhledem k tomu, že jsme si další kataraktový úsek prohlédli předem, jdeme rovnou do toho. Nejprve je náročnější peřej s několika válci hned za mostem, kde je nutné od středu rychle mezi válci přejet vpravo. Jedu jako první. Najíždím dobře a projíždím několik vln. Jenže pak nestíhám přejet na druhou stranu a tím se vyhnout poměrně velké žumpě. Balancuji na hraně kajaku a jen se štěstím nekončím ve vodě.

Za peřejí je relativně klidnější úsek, kde se dá zastavit a vydýchat. Pak ale přichází ještě o kousek divočejší část. Je důležité se vyhnout prvnímu válci. Musí se objet a hned za ním prudce doprava a jet podél břehu. Tím se lze vyhnout dalším několika žroutům a kamenům a projet i závěrečný válec. Po 50m končí katarakt mezi zúženými skalami v klidném bazénu. Celé to bylo do WW IV. Pak až do Landecku jsou hezké vlny a celkem příjemná WW II-III.

Končíme ihned na začátku města. Stav jsme, dle sledovaného vodočtu kajak.at, měli 60cm, což udávají jako výrazně podlimitní, ale přitom to byla super voda. Následuje přejezd kolem pro auto a pak odjezd na Inn do Roppenu. Tam se nemůžeme pořádně trefit na nástup a z parkoviště komerčních rafťáků nás vyhánějí. Tak zastavujeme na parkovišti u vjezdu do elektrárny, odkud teče nějaký potok. Následuje převlékání a hurá skočit do potoka. Po zhruba 200 m jízdy po přítoku vjíždíme do Innu. Voda je zde poměrně klidná, kromě úvodního průjezdu pod mostem, a jen rychle teče. V očekávání vyhlížíme první pořádné peřeje. Celý úsek má být okolo WW III-IV, ale stále nic. Pak to přichází. Objevují se dlouhé a poměrně bezpečné peřeje, na kterých si to řádně užíváme. Okolní krajina v tomto Imsterschluchtu je nádherná. Jsou zde kolmé skály, lesy, krásné údolí. Navíc nám stále přeje i počasí. Pro zkažení až skoro kýčového okolí musím ostatní vyfotit na řece s hnusnou elektrárnou v pozadí. Vždyť by nám ani nikdo nevěřil, že jsme byli v Rakousku.

Na Innu se projevuje jeho značná vodnatost. U ústí Ötztaler Ache dochází ke střetu dvou proudů z jednotlivých řek, což má za následek velké víry a značné karfioly. Vůbec nejzajímavější hydrologické úkazy jsou vidět asi 1km pod ústím Ache. U jedné z peřejí je velký vracák a voda do něho zatéká velmi neobvykle. Není to klasické rozhraní dvou proudů, ale ohromné nepravidelné proudění s karfioly a to jak ve vracáku, tak i v peřejích. Část peřeje najednou zmizí a místo ní je najednou vyvřelá voda. Ta vezme loď a smýká s ní po řece. Rozdíl hladin zde dosahuje více jak půl metru, možná i jeden metr.

Dojíždíme před most v Haimingu, kde je vysedací místo a přístup ze silnice s velkým parkovištěm. Vysedací místo se pozná podle naskládaných velkých kamenů jdoucích až do řeky. Za nimi zastavujeme a zde si neodpustím malý žertík. Matouš se nic netuše zavěšuje do vracáku a já s gustem najíždím na záď jeho lodě. Samozřejmě, že jsem ho cvaknul. Zvedá zpět a jen udiveně se rozhlíží. „Koukám, že už nezvládáš ani zastavení u břehu,“ dobíráme si ho. Vynášíme lodě vzhůru na parkoviště a po příjezdu auta odjíždíme do nedalekého kempu u benzínky BP.

Petr